§ 22 Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací daňových předpisů Evropské unie a v oblasti zamezení dvojímu zdanění – Uskutečnění plnění a povinnost přiznat plnění při dodání zboží do jiného členského státu osvobozeném od daně

§ 22 Uskutečnění plnění a povinnost přiznat plnění při dodání zboží do jiného členského státu osvobozeném od daně (1) Při dodání zboží do jiného členského státu nebo dodání zboží za úplatu, které je přemístěním zboží plátcem, na která se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo dodání zboží uskutečněno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo dodání zboží uskutečněno, je plátce povinen přiznat uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu. (2) Dodání zboží za úplatu, které je přemístěním zboží, se považuje za uskutečněné a) dnem přemístění zboží do jiného členského státu, nebo b) dnem, kterým se toto přemístění stane dodáním zboží za úplatu, pokud se jedná o přemístění zboží, které se považuje za dodání zboží za úplatu až po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. (3) Dodání zboží do jiného členského státu s použitím přemístění zboží v režimu skladu podle § 18 odst. 4 a 5 se považuje za uskutečněné dnem převodu práva nakládat s tímto zbožím jako vlastník na pořizovatele.“. 25. V § 25 se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2. 26. V § 25 odst. 2 větě druhé se slova „4 a 5“ nahrazují slovy „3 a § 18 odst. 4, 5, 7 a 8“ a slova „přemístění zboží do tuzemska“ se nahrazují slovy „, ke kterému by bylo uskutečněno takové plnění při dodání zboží do jiného členského státu podle § 22“. 27. V § 36 odst. 6 písm. a) se slova „, odst. 5, odst. 6 a podle § 16 odst. 5“ nahrazují slovy „a § 13 odst. 6“. 28. V § 64 odstavec 1 zní: „(1) Dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, pro kterou je pořízení tohoto zboží v jiném členském státě předmětem daně, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud a) tato osoba sdělila plátci své daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty, b) je zboží odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu plátcem, pořizovatelem nebo třetí osobou zmocněnou plátcem nebo pořizovatelem a c) plátce uvede dodání zboží v souhrnném hlášení.“. 29. V § 64 odstavce 4 a 5 znějí: „(4) Dodání zboží za úplatu, které je přemístěním zboží plátcem z tuzemska do jiného členského státu, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud by takové dodání zboží bylo osvobozeno od daně podle odstavců 1 až 3 v případě, že by se uskutečnilo pro jinou osobu registrovanou k dani v jiném členském státě. (5) Pro účely uplatňování osvobození od daně podle odstavců 1 až 4 se má za to, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, stanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty7e).“. 30. V § 66 odst. 1 se slova „, jestliže zboží bylo propuštěno do celního režimu vývozu, pasivního zušlechťovacího styku nebo vnějšího tranzitu, nebo bylo zpětně vyvezeno“ zrušují. 31. V § 66 odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „Osvobozeno od daně při vývozu zboží do třetí země je“ nahrazují slovy „Vývoz zboží je osvobozen od daně, pokud jde o“. 32. V § 66 odst. 3 se slova „dodání zboží do třetí země“ nahrazují slovy „vývozu zboží, který je osvobozen od daně,“ a slova „zákona o dani z přidané hodnoty“ se nahrazují slovy „tohoto zákona“. 33. V § 66 odst. 4 písm. a) se slova „o vývozu zboží do třetí země“ zrušují a za slovo „unie,“ se vkládají slova „o propuštění do celního režimu vývozu, pasivního zušlechťovacího styku, vnějšího tranzitu, nebo o zpětném vývozu,“. 34. V § 66 odst. 4 písmeno b) zní: „b) jinými důkazními prostředky.“. 35. V § 71g odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „přemístění obchodního majetku“ nahrazují slovy „dodání zboží za úplatu, které je přemístěním zboží plátcem,“. 36. V § 72 odst. 1 písm. e) a v § 72 odst. 4 se číslo „9“ nahrazuje číslem „7“. 37. V § 86 odst. 9 se číslo „9“ nahrazuje číslem „8“. 38. V § 89 odst. 3 se věty třetí a čtvrtá zrušují. 39. V § 89 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4 až 8, které znějí: „(4) Pokud je před uskutečněním cestovní služby přijata úplata, ze které vzniká povinnost přiznat daň, stanoví se přirážka poskytovatele cestovní služby k této úplatě jako součin přijaté úplaty a koeficientu pro výpočet přirážky. (5) Koeficient pro výpočet přirážky se vypočte jako podíl a) rozdílu mezi 1. celkovou peněžní částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za poskytnutou cestovní službu, a 2. součtem částek, které plátce již uhradil za jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovní služby, a b) celkové peněžní částky, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za poskytnutou cestovní službu. (6) Koeficient pro výpočet přirážky lze vypočíst také jako podíl a) rozdílu mezi 1. celkovou peněžní částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za poskytnutou cestovní službu, a 2. součtem částek, které plátce uhradil nebo předpokládá, že uhradí, za jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovní služby, a b) celkové peněžní částky, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za poskytnutou cestovní službu. (7) U jedné cestovní služby lze pro stanovení přirážky poskytovatele cestovní služby k úplatě použít pouze jeden způsob výpočtu koeficientu pro výpočet přirážky; v případě, že poskytovatel cestovní služby použije způsob výpočtu koeficientu podle odstavce 6, může koeficient, který pro účely stanovení přirážky vypočetl u první přijaté úplaty, použít i pro stanovení přirážky u všech úplat následujících. (8) Je-li rozdíl podle odstavce 3, 5 nebo 6 záporný, základem daně je nula.“. Dosavadní odstavce 4 až 15 se označují jako odstavce 9 až 20. 40. V § 89 odst. 10 se věta první zrušuje. 41. V § 89 odst. 12 se věta poslední zrušuje. 42. V § 89 odstavec 18 zní: „(18) Při opravě základu daně nebo výše daně u cestovní služby plátce nevystavuje opravný daňový doklad.“. 43. V § 89 odst. 20 se věta poslední zrušuje. 44. V § 92d odst. 1 se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“. 45. V § 100a se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Plátce, který je prodávajícím v rámci dodání a pořízení zboží s použitím přemístění zboží v režimu skladu uvnitř území Evropské unie, a plátce nebo identifikovaná osoba, kteří jsou kupujícím nebo osobou povinnou k dani podle § 18 odst. 5 v rámci tohoto dodání a pořízení, jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty údaje podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty7e).“. 46. V § 102 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „uskutečnil“ nahrazuje slovy „mu vznikla povinnost přiznat“. 47. V § 102 odst. 1 písm. b) se slova „obchodního majetku“ nahrazují slovy „zboží plátcem z tuzemska“. 48. V § 102 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Plátce je povinen podat souhrnné hlášení, pokud jako prodávající přemístil zboží v režimu skladu z tuzemska do jiného členského státu.“. Dosavadní odstavce 2 až 8 se označují jako odstavce 3 až 9. 49. V § 102 odst. 3 úvodní části ustanovení se slovo „uskutečnila“ nahrazuje slovy „jí vznikla povinnost přiznat“. 50. V § 102 odst. 7 větě první se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“ a ve větě druhé se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“. 51. V § 102 odst. 8 se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“. Čl. V 1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Na dodání zboží do jiného členského státu podle § 13 odst. 6 věty třetí zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a) se v případě, že odeslání nebo přeprava tohoto zboží byly zahájeny před 1. lednem 2020, použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném před 1. lednem 2020, b) lze v případě, že odeslání nebo přeprava tohoto zboží byly zahájeny od 1. ledna 2020 do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použít zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty vzniklé přede dnem nabytí účinnosti čl. IV bodů 38 až 43, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti čl. IV bodů 38 až 43. ČÁST ČTVRTÁ Čl. VI Zákon č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 105/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 92/2017 Sb., zákona č. 305/2017 Sb. a zákona č. 80/2019 Sb., se mění takto: 1. Poznámka pod čarou č. 1 zní: „1) Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS. Směrnice Rady 2014/107/EU ze dne 9. prosince 2014, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní. Směrnice Rady (EU) 2015/2376 ze dne 8. prosince 2015, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní. Směrnice Rady (EU) 2016/881 ze dne 25. května 2016, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní. Směrnice Rady (EU) 2018/822 ze dne 25. května 2018, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat.“. 2. V § 1 se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Na zákon upravující zamezení dvojímu zdanění ve vztahu k jurisdikci, která není státem, se pro účely mezinárodní spolupráce při správě daní hledí jako na mezinárodní smlouvu podle odstavce 1 písm. b).“. 3. V § 8 odst. 2 písm. a) se slovo „nebo“ zrušuje. 4. V § 8 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno c), které zní: „c) zprostředkovateli přeshraničních uspořádání.“. 5. V § 8 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Správce daně při automatické výměně informací podle odstavce 2 předá ústřednímu kontaktnímu orgánu informace získané na základě podaného oznámení.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5. 6. V § 12b se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) oznamované zprostředkovateli přeshraničních uspořádání.“. 7. § 13o se včetně nadpisu zrušuje. 8. V části první hlavě III dílu 2 se doplňuje oddíl 6, který včetně nadpisu zní: „Oddíl 6 Pododdíl 1