§ 7 Nařízení vlády, kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí – Účinnost

§ 7 Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Předseda vlády: Ing. Zeman v. r. Ministr životního prostředí: RNDr. Kužvart v. r. Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 351/2002 Sb. SO2NOxVOC1)NH3265286 22080 Hodnoty jsou stanoveny podle Smlouvy o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska k Evropské unii, která byla podepsána 16. dubna 2003. Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 351/2002 Sb. KrajSO2NOxVOCNH3Jihočeský12,915,715,810,0Jihomoravský4,318,018,311,0Karlovarský18,212,38,01,5Královéhradecký9,710,714,25,6Liberecký6,67,18,2 1,2Moravskoslezský29,733,9 22,7 6,0Olomoucký7,511,912,8 5,5Pardubický21,119,3 12,75,0Plzeňský13,515,1 15,2 7,0Praha 3,314,712,80,2Středočeský29,038,729,611,5Ústecký70,166,524,84,0Vysočina5,813,112,77,5Zlínský8,59,112,2 4,0. Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 351/2002 Sb. Směrná cílová hodnota pro acidifikaci se stanoví jako snížení výměry území, kde je překročena kritická zátěž pro acidifikaci, o nejméně 50 % vzhledem k roku 1990 (pro každou územní jednotku sítě). Směrná cílová hodnota pro lidské zdraví se stanoví jako snížení výměry území, kde zátěž ozonem překračuje kritickou úroveň pro lidské zdraví (AOT60 = 0), ve všech územních jednotkách sítě o dvě třetiny vzhledem k roku 1990. Zatížení přízemním ozónem v žádné územní jednotce sítě nesmí překročit absolutní limit 2,9 ppm.h. Směrná cílová hodnota pro úrodu a vegetaci se stanoví jako snížení výměry území, kde zátěž ozonem překračuje kritickou úroveň pro úrodu a vegetaci (AOT40 = 3 ppm.h), ve všech územních jednotkách sítě o jednu třetinu vzhledem k roku 1990. Zatížení přízemním ozonem v žádné územní jednotce sítě nesmí překročit absolutní limit 10 ppm.h, vyjádřený jako překročení kritické úrovně 3 ppm.h. 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/81/EEC, o národních emisních stropech pro některé látky znečišťující ovzduší. 2) Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, vyhlášená pod č. 5/1985 Sb. Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (z roku 1979) o dlouhodobém financování Kooperativního programu pro monitorování a vyhodnocování dálkového šíření látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP), vyhlášený pod č. 215/1994 Sb. 3) Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu. Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu. Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování. 4) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb. a zákona č. 39/2001 Sb. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb.