§ 33 Vyhláška, kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů – ÚČINNOST

§ 33 ÚČINNOST Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jejího vyhlášení. Příloha č. 12 k vyhlášce č. 356/2008 Sb. 1. Výklad pojmů 1.1. základní biologické zkoušení je zkoušení krmiv formou biologické testace, bilanční zkoušky nebo krmné zkoušky, 1.2. zkoušení jakosti živočišných produktů je stanovení jejich rozhodujících jakostních znaků a vlastností pro další zpracování a prodej, 1.3. zkoušení bezpečnosti užití krmiva je soubor zkoušek a testů, jejichž výsledky rozhodují o vlivu krmiva na zdraví zvířat a lidí a na životní prostředí (dále jen “zkoušení bezpečnosti“), 1.4. kontrolní skupina zvířat je soubor zvířat vybraných na základě stanovených kriterií pro provádění základního biologického zkoušení, 1.5. pokusná skupina zvířat je soubor zvířat vybraných na základě stanovených kriterií, jimž je podáváno zkoušené krmivo nebo doplňková látka, 1.6. cílová zvířata jsou hospodářská zvířata, jejichž produkty jsou určeny k přímé konzumaci nebo k zpracování na potravinářské výrobky (dále jen “živočišné produkty“), 1.7. laboratorní zvířata jsou zvířata, která jsou používána při zkoušení bezpečnosti a v bilanční zkoušce; při manipulaci s nimi jsou vytvářeny podmínky a navozovány procesy, které v přirozených podmínkách neexistují, 1.8. konzervační látky jsou látky přidávané ke krmivu za účelem ovlivnění fermentačního procesu u statkových objemných krmiv nebo průběhu skladování krmiv, 1.9. fermentační proces je proces vyvolaný za účelem uchování statkových objemných krmiv, 1.10 produkční účinnost krmiva je komplexní účinek krmiva u zvířat chovaných za standardních podmínek; vyjadřuje se množstvím krmiva spotřebovaného na jednotku produkce. 1.11 zkoušením účinnosti doplňkových látek určených ke konzervaci krmiv je zkoušení konzervačních účinků doplňkové látky na průběh konzervace a kvalitu krmiva (dále jen “zkoušení konzervační účinnosti“), 1.12 monografie je souhrn výsledků biologického zkoušení doplňkových látek zpracovaný podle stanovených kriterií a doplňující souhrnnou dokumentaci, 2. Základní biologické zkoušení 2.1. Základním biologickým zkoušením se zjišťuje vliv krmiva na růst zvířat, na produkci a kvalitu živočišného výrobku, na produkční účinnost krmiva, na stravitelnost živin a vliv dalšího případného specifického účinku na zhodnocení krmiva apod. Provádí se u krmiv a dalších látek neovlivňujících přímo produkční účinnost krmiv formou biologické testace, bilanční zkoušky nebo krmné zkoušky. 2.2. Biologická testace a krmná zkouška se provádí formou srovnávacích pokusů pokusné skupiny příslušného druhu a kategorie zvířat ve srovnání s kontrolní skupinou zvířat stejného druhu a kategorie a na stanoveném minimálním počtu zvířat v pokusných a kontrolních skupinách, jejichž vyrovnanost byla statisticky ověřena. 2.3. Bilanční zkouška se provádí na cílových nebo laboratorních zvířatech za podmínek stanovených jiným právním předpisem1). 2.4. Metody a technické parametry na provádění základního biologického zkoušení pro jednotlivé druhy a kategorie zvířat jsou uvedeny v příloze č. 13. 3. Zkoušení jakosti živočišných produktů 4.1. Zkoušením jakosti živočišných produktů se zjišťují vlastnosti produktů, zejména masa, vajec nebo mléka pokusných skupin zvířat, která byla krmena zkoušeným krmivem, doplňkovou látkou nebo premixem. 4.2. Zkoušení jakosti živočišných produktů je součástí základního biologického zkoušení a zkoušení konzervační účinnosti. 4.3. Živočišné produkty získané od zvířat pokusných skupin se srovnávají s vlastnostmi živočišných produktů kontrolních skupin zvířat, která nebyla krmena zkoušeným krmivem, doplňkovou látkou nebo premixem. 4.4. Metody zkoušení jakosti živočišných produktů jsou uvedeny v příloze č. 15. 4. Zkoušení bezpečnosti 5.1. Zkoušením bezpečnosti je vyloučení možných rizik pro člověka, která mohou vzniknout spotřebou potravin živočišného původu obsahujících případná rezidua z krmiva, doplňkové látky nebo premixu a vyloučení možných rizik kontaminace životního prostředí případným vylučováním těchto reziduí zvířaty. 5.2. Zkoušení bezpečnosti zahrnuje soubor zkoušek uvedených v příloze č. 16. Použití jednotlivých zkoušek musí odpovídat druhu a vlastnostem zkoušeného krmiva, doplňkové látky a premixu, druhu zvířete a živočišného produktu určeného k lidské výživě a možnosti tvorby reziduí, která mohou ohrozit zdraví lidí, zvířat a životní prostředí. 5.3. Zkoušení bezpečnosti se provádí na cílových a laboratorních zvířatech za podmínek stanovených jiným právním předpisem1). 5. Zkoušení konzervační účinnosti 3.1. Zkoušení konzervační účinnosti se provádí na druhu krmiva, pro které je konzervační látka určena, v kontrolní a pokusné zkoušce, založené na stejném druhu krmiva bez použití konzervační látky nebo s použitím konzervační látky se známým účinkem ve stejném období a za stejných podmínek. 3.2. Účinnost zkoušené konzervační látky se vyjadřuje porovnáním kvality konzervovaného a kontrolního krmiva ověřené příslušnými analytickými metodami a dále, je-li to nezbytné, provedením základního biologického zkoušení konzervovaného a kontrolního krmiva na zvířatech a dalšími zkouškami podle druhu a charakteru konzervační látky. 3.3. Metody a technické parametry na provádění zkoušení konzervační účinnosti jsou uvedeny v příloze č. 14. 1) § 15 až 18 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Příloha č. 13 k vyhlášce č. 356/2008 Sb. 1. Biologická testace 1.1. Způsob provedení 1.1.1. Biologická testace je soubor minimálně pěti souběžně opakovaných skupinových srovnávacích nebo tří periodicko-skupinových srovnávacích pokusů. Pokusy se uspořádají tak, aby se vyloučil vliv všech faktorů na sledovanou odezvu s výjimkou faktoru samého. 1.1.2. Skupinový srovnávací pokus se provádí se dvěma nebo více skupinami zvířat. 1.1.3. Periodicko-skupinový srovnávací pokus se provádí se dvěma skupinami zvířat, přičemž se zkoušené krmivo střídá ve skupinách tak, aby každá skupina zvířat byla vždy minimálně jednou jako kontrolní a jednou jako pokusná. 1.1.4. Opakování skupinových a periodicko-skupinových srovnávacích pokusů, s výjimkou biologické testace na rybách a nosnicích, se umísťují na více pracovištích, minimálně však na třech. 1.2 Zajištění krmiv Krmné směsi a krmné dávky se u kontrolní a pokusné skupiny zvířat liší pouze ve zkoušeném krmivu. Veškerá krmiva, včetně všech použitých krmných surovin, doplňkových látek a premixů, se předem ověřují analyticky. 1.3. Výběr zvířat 1.3.1. Minimální počet zvířat v každé skupině skupinového srovnávacího pokusu je: - u selat - 20 ks, - u skotu, prasat, ovcí - 10 ks, - u drůbeže - odchov, výkrm - 100 ks, - u nosnic chovných, hus, kachen, krůt - 25 ks, - u nosnic užitkových - 60 ks, - u králíků - 40 ks, - u ryb: plůdek - 1000 ks, výkrm - 200 ks, generační ryby - 50 ks. 1.3.2. Požadovaný poměr pohlaví v kontrolních a pokusných skupinách, pokud není stanoveno jinak, je vždy totožný. 1.3.3. Zvířata v kontrolních a pokusných skupinách jsou stejné plemenné příslušnosti nebo typu křížení, vyrovnaného stáří a živé hmotnosti, v dobrém zdravotním stavu a kondici. Selata a prasata se odčervují. Zařazování zvířat do skupinového srovnávacího pokusu probíhá jednorázově s výjimkou prasnic, kde je možnost etapového výběru. 1.3.4. Zvířata vybraná do kontrolních a pokusných skupin se označují individuálně. 1.3.5. Provádí se statistické ověření vyrovnanosti živých hmotností při výběru. Maximální hodnoty variačního koeficientu živých hmotností, který se vypočte jako podíl směrodatné odchylky k průměru vyjádřený v procentech, jsou následující: - odchov a výkrm telat a výkrm králíků - 15, - odchov a výkrm skotu - 8, - jehňata, selata, prasata - 10, - u ostatních zvířat se neověřují. Dále se statisticky ověřuje nevýznamnost rozdílu průměrných živých hmotností nebo množství mléka (v kg FCM) mezi skupinami. 1.3.6. Do pokusů na dojnicích se vybírají dojnice na 2. a další laktaci, s vyrovnanou užitkovostí v předchozí laktaci, s vyrovnanou živou hmotností a plemennou příslušností. V případě skupinových srovnávacích pokusů se rozdělení dojnic do skupin provádí metodou analogických dvojic tak, aby zařazení do dvojic splňovalo hlavní kriteria vyrovnanosti, tj. dojivost a dobu po otelení. 1.3.7. Skupinové srovnávací pokusy na prasnicích se provádějí v analogických dvojicích a vyhodnocují se skupinově. Ve dvojicích jsou zastoupeny prasnice na 2. až 4. vrhu, s vyrovnanou užitkovostí v předchozím vrhu, zapuštěné plemeníky stejné plemenné příslušnosti. 1.4. Pracoviště a ustájovací prostory 1.4.1. Zvířata kontrolních a pokusných skupin se umísťují v jednom ustájovacím prostoru, ve shodných mikroklimatických a technologických podmínkách. 1.4.2. Pracoviště a ustájovací prostory, rovněž podmínky ustájení, zejména prostor, vlhkost, koncentrace nežádoucích činitelů (amoniak, sirovodík apod.), plocha na 1 kus, odpovídají platnému standardu a zoohygienickým požadavkům pro určitý druh a kategorii zvířat. 1.4.3. Průběžně se sleduje a zaznamenává teplota, vlhkost, obsah amoniaku a obsah sirovodíku v ustájovacím prostoru. 1.5. Technika krmení 1.5.1. Zkoušené krmivo se zkrmuje podle navrženého krmného návodu. 1.5.2. Pokud není krmný návod předložen, krmí se podle krmných návodů pro krmiva podobného složení, účinku a charakteristiky. 1.6. Sledované ukazatele Hlavní sledované ukazatele biologické testace jsou užitkové vlastnosti zvířat, zejména přírůstky živé hmotnosti, dojivost, snáška, spotřeba krmiv a živin a jiné. Dále se sleduje reakce zvířat na podávaná krmiva, příjem krmiva, zdravotní stav zvířat. Vyžaduje-li to charakter zkoušeného krmiva, doplňuje se sledování metabolického profilu zvířat, kontroluje se obsah cizorodých látek v živočišných produktech, biologických tekutinách, tkáních a výkalech. 1.6.1. Živá hmotnost se zjišťuje vážením na vahách, na kterých lze zvážit daný druh a kategorii zvířat s požadovanou minimální přesností: - pro rybí plůdek 1 g, - pro ryby a drůbež 10 g, - pro selata 0,1 kg, - pro ostatní kategorie 1 kg. Vážení se provádí vždy ve stejném časovém období, a to před podáním krmiva, navážené hodnoty se bezprostředně uvedou do prvotní evidence o pokusu. Průměrný denní přírůstek živé hmotnosti jednoho kusu se vypočte z rozdílů hmotností za dané období dělením počtem dní v období. 1.6.2. Z biologické testace se vyřazují pouze zvířata nemocná a zakrslá. Dojde-li k hromadnému závažnému onemocnění zvířat, nebo klesne-li ve skupinovém srovnávacím pokusu z jakéhokoliv důvodu počet zvířat pod 70 % původního stavu, pokus se nehodnotí. Pokud by došlo k vyloučení více než 20 % skupinových srovnávacích pokusů, biologickou testaci nelze hodnotit. 1.6.3. Hmotnost nadojeného mléka se zjišťuje individuálním vážením večerního a ranního nádoje vždy v příslušných sledovaných obdobích. Při každém vážení mléka se provádí individuální odběr vzorků podle přílohy č. 15 bod 2.1. této vyhlášky. 1.6.4. Snáška vajec se sleduje vždy jednou denně ve stejnou dobu ručním sběrem individuálně pro každou klec. V každé skupině se eviduje: - individuální snáška podle klecí, - počet vajec snesených za skupinu, - hmotnost vajec zjištěná za skupinu, - počet vyřazených vajec včetně specifikace důvodu vyřazení, - průměrná snáška na nosnici, - intenzita snášky v %. 1.6.5. Spotřeba krmiva se eviduje odděleně pro každou skupinu. Z celkové spotřeby směsí za skupinu po odečtu spotřeby na uhynulá nebo vyřazená zvířata se vypočte: - průměrná celková spotřeba krmiva na 1 kus ve skupině za období, - průměrná spotřeba krmiva na jednotku produkce, tj. na 1 kg přírůstku živé hmotnosti, na 1 kg FCM, na 100 vajec apod.. 1.7. Kontrola zdravotního stavu zvířat Veškeré klinické projevy zdravotního stavu zvířat, zejména malátnost, zhoršený příjem krmiva, průjmy, odlišné chování sledované adspekcí, se uvedou do prvotní evidence skupinového srovnávacího pokusu a v dílčí zprávě z tohoto pokusu. U uhynulých nebo nutně odporažených zvířat se vyžádá provedení pitvy. V odůvodněných případech, kde příčina úhynu zjevně nesouvisí se zkoušeným krmivem není nutné odborné veterinární vyšetření. 1.8. Evidence 1.8.1. Prvotní evidence všech sledovaných ukazatelů je podkladem pro zpracování dílčí zprávy z každého skupinového srovnávacího pokusu. 1.8.2. Výsledky dílčích zpráv se zpracují do souhrnné dokumentace biologické testace. Průkaznost rozdílů zjištěných souhrnných výsledků se ověřuje statisticky s uvedením použité metody. 2. Bilanční zkouška 2.1. Bilanční zkouškou se zjišťuje stravitelnost živin a energie krmiva nebo vliv krmiva na stravitelnost živin krmné směsi a na bilanci živin. 2.2. Stravitelnost živin se stanovuje jako bilance živin a energie trávicího traktu, měřená ve standardních podmínkách. Stravitelnost se vyjadřuje v procentech. 2.3. Minimální počty zvířat v bilanční zkoušce při podílu zkoušeného krmiva v dávce: - nad 50% - 3 kusy analogických zvířat nebo skupin zvířat s výjimkou kuřat, - 25 - 50%, u kuřat 25 - 100% - 6 ks analogických zvířat nebo skupin zvířat, - pod 25 % - 8 kusů analogických zvířat nebo skupin zvířat. 2.4. Výběr zvířat se řídí požadavky uvedenými v bodě 1.3 této přílohy. 2.5. Zvířata se ustájují v jednom ustájovacím prostoru. Umísťují se buď v bilančních klecích nebo v bilančních stáních tak, aby bylo umožněno přesné dávkování krmiv, zjišťování jejich zbytků a bezeztrátový sběr výkalů a moče. Mikroklimatické podmínky odpovídají fyziologickým nárokům zvířat. 2.6. Zkouší-li se krmivo určené jako krmná surovina do krmných směsí a stanovuje-li se jeho vliv na stravitelnost živin krmné směsi, použije se jako kontrolní krmivo rovněž krmná směs. Krmné dávky pro bilanční zkoušku zajišťují záchovnou potřebu živin, minerálních látek a vitamínů, hladina jejich obsahu nesmí překročit 1,5 násobek záchovné potřeby. 2.7. Krmná dávka se pro bilanční zkoušku stanoví tak, aby při zkrmování byly zbytky krmiva minimální. Krmí se 2 x denně, minimální interval mezi krmením je 7 hodin. 2.8. Veškerá krmiva včetně všech použitých krmných surovin se předem ověřují analyticky. 2.9. Minimální doba trvání bilanční zkoušky je 5 dní u monogastrických zvířat a minimálně 7 dní u přežvýkavců. Bezprostředně po umístění zvířat do bilančních klecí nebo na bilanční stání musí proběhnout návykové období v délce podle druhu zvířat 7 - 14 dní a poté přípravné období minimálně 6 dní. Tato období se nezapočítávají do vyhodnocení bilanční zkoušky. 2.10. V průběhu bilanční zkoušky se u jednotlivých zvířat přesně podchycuje příjem a zbytky krmiv, množství výkalů a moče, u skopců pouze výkalů. Odebraná moč se konzervuje vhodnou konzervační přísadou nebo se zchlazuje, výkaly se buď konzervují nebo zmrazují. Sušení výkalů se provádí lyofilizací. Pokud není k dispozici lyofilizátor, výkaly se před stanovením dusíku nesuší. 2.11. Kontrola živé hmotnosti zvířat se provádí na počátku a na konci bilanční zkoušky, vždy ve stejnou dobu, a to před podáním krmiva. 2.12. Evidence se vede u každé bilanční zkoušky samostatně. 2.13. Výsledky bilančních zkoušek se zpracovávají do souhrnné dokumentace biologického zkoušení. Rozdíly stanovených koeficientů stravitelnosti, mezi kontrolním a zkoušeným krmivem, se ověřují statisticky. Metody statistického ověření se uvedou do dokumentace. 2.14. Z bilančních zkoušek se vyřazují zvířata, u kterých byly zjištěny klinicky zjevné poruchy zdraví a zvířata, u nichž činily zbytky krmiva více než 5% sušiny, nebo u nichž koeficient stravitelnosti jednotlivých živin přesahuje hodnotu dvojnásobku směrodatné odchylky od průměru ostatních zjištěných hodnot koeficientů stravitelnosti krmiva. 3. Krmná zkouška 3.1. Krmné zkoušky se provádějí na druhu a kategorii zvířat, pro které je zkoušené krmivo určeno, minimálně ve třech dílčích skupinových srovnávacích pokusech. 3.2. Krmné zkoušky se provádějí vždy ve dvou skupinách zvířat, kontrolní a pokusné. Zajištění krmiv je shodné s bodem 1.2. této přílohy. 3.3. Minimální počet zvířat ve skupině jednoho skupinového srovnávacího pokusu je u krmné zkoušky: - u kuřat, housat, kachňat, krůťat - 25 ks, - u dospělé drůbeže, králíků, selat, prasat, ovcí, koz - 10 ks, - u telat, ostatního skotu, koní - 3 ks. Počty zvířat jiných druhů se stanovují analogicky. 3.4. Do skupinového srovnávacího pokusu pro krmnou zkoušku se vybírají zvířata podle kritérií uvedených v bodech 1.3.2. až 1.3.7., ustájují se a krmí podle zásad uvedených v bodě 1.4. a 1.5. této přílohy. 3.5. Doba trvání skupinového srovnávacího pokusu krmné zkoušky je minimálně: - při zkoušce chutnosti 2 týdny, včetně přípravného období, - při zkoušce příjmu 3 týdny, - při zkoušce dietetických vlastností krmiva 4 týdny, - při jiných krmných zkouškách (např. při reklamaci, prošlé době použitelnosti apod.) se postupuje podle krmného návodu krmiva nebo podle krmného návodu pro krmiva podobného složení, účinku a charakteristiky. 3.6. Při zkoušce chutnosti krmiva se hodnotí především rychlost příjmu krmiv za určitý časový úsek. Dále se sleduje živá hmotnost zvířat na počátku a na konci zkoušky a reakce zvířat na podávaná krmiva. Při zkoušce příjmu krmiva se hodnotí dynamika příjmu kontrolního a zkoušeného krmiva ve vztahu k přijaté sušině. 3.7. Při zkouškách dietetických vlastností krmiva se hodnotí: - hmotnost zvířat na počátku a na konci sledovaného období, - přírůstek živé hmotnosti za sledované období, - příjem a celková spotřeba krmiv, reakce zvířat na zkoušené krmivo, - zdravotní stav zvířat sledovaný adspekcí, - veterinární vyšetření nutně odporažených a uhynulých zvířat, - chemické případně mikrobiologické vyšetření výkalů zvířat. 3.8. Pro hodnocení ostatních krmných zkoušek platí pravidla stanovená pro hodnocení biologické testace v bodě 1.6. této přílohy. 3.9. Evidence se vede u každého skupinového srovnávacího pokusu krmné zkoušky samostatně. Výsledky se zpracovávají do souhrnné dokumentace biologického zkoušení. Příloha č. 14 k vyhlášce č. 356/2008 Sb. 1. Zkoušení konzervační účinnosti 1.1. Kontrolní a pokusná zkouška konzervační účinnosti se zakládají současně. 1.2. Při zahájení konzervačních zkoušek se krmiva, na kterých se zkouška provádí a konzervační látky, ověřují analyticky. 1.3. Pro kontrolní a pokusnou zkoušku konzervační účinnosti u statkových objemných krmiv se používá stejné krmivo, tj. shodný druh, shodné vegetační stádium, shodná mechanická úprava (délka řezanky, uložení, dusání, zatížení, uzavření atd.). 1.4. Aplikace zkoušené konzervační látky se provádí podle návodu, uvedeného žadatelem o registraci. Dávkuje se rovnoměrně. 1.5. Krmivo, použité ke konzervační zkoušce, se váží. 1.6. Doba zakládání kontrolní a pokusné konzervační zkoušky u statkových objemných krmiv trvá nejvýše 24 hodin. 1.7. Konzervační zkoušky, s výjimkou konzervačních zkoušek u statkových objemných krmiv, se zakládají na dobu, která je stanovena jako maximální doba účinnosti zkoušené konzervační látky. 1.8. V průběhu kontrolní a pokusné konzervační zkoušky a v poslední den zkoušky se krmiva ověřují analyticky. 1.9. V průběhu konzervační zkoušky se sleduje a zaznamenává teplota, podle povahy zkoušené konzervační látky i vlhkost vnějšího prostředí. V průběhu konzervační zkoušky objemných krmiv se sleduje a zaznamenává pH. 1.10. V průběhu konzervační zkoušky u objemných statkových krmiv se zjišťují ztráty vzniklé odtokem silážních šťáv. 1.11. Po skončení konzervační zkoušky u objemných statkových krmiv se stanoví analyticky obsah živin, pH a obsah kyselin, vzniklých fermentačním procesem. Krmivo se hodnotí senzoricky. 1.12. O průběhu konzervačních zkoušek se vede evidence. Veškeré dílčí výsledky se zpracovávají do souhrnné dokumentace o zkoušení konzervační účinnosti. Příloha č. 15 k vyhlášce č. 356/2008 Sb. 1. Zkoušení jakosti masa 1.1. Senzorické hodnocení jakosti masa Podstata senzorického hodnocení spočívá v subjektivním posouzení vzhledu, vůně, chuti, šťavnatosti, křehkosti, jemnosti eventuálně dalších vlastností zkoušených vzorků masa, získaných od zvířat kontrolních a pokusných skupin. 1.1.1. Odborné znalecké posouzení provádí nejméně 5 posuzovatelů, z toho 3 stálí, otestovaní jako způsobilí, a dva další. Za optimální se považuje hodnocení 5 vzorků. Vzorky jsou anonymní. 1.1.2. Vzorky se doporučuje odebírat z míst, odkud se odebírá i vzorek k fyzikálně-chemickému zkoušení, a to v čisté svalovině a v množství:- u skotu mezi 9. a 12. žebrem - roštěnka (500-700 g) - u prasat od posledního žebra kaudálním směrem - pečeně (400-600 g) - u ovcí hřbetní partie (400-600 g) - u telat mezi 9. a 12. žebrem - pečeně (400-600 g) - u drůbeže prsní a stehenní svalovina (celý kus) - u ryb celé kusy (nejméně 500 g). Při senzorickém hodnocení lze dle potřeby použít i jiné svaly, tukovou tkáň, další části jatečného zvířete nebo jeho orgány, např. játra a jiné. 1.1.3. K balení vzorků se používají obaly, které zajistí původní vlastnosti vzorků. 1.1.4. Vzorky se skladují při teplotě masa v rozmezí 1 - 3 stupňů C; pokud není dodržena doporučená doba pro senzorické hodnocení od poražení zvířete, uvedená v bodě 1.1.5., vzorky se zamrazují a uchovávají při teplotě nižší než - 18 stupňů C nejdéle do 2 měsíců. 1.1.5. Doporučená doba pro senzorické hodnocení od poražení zvířete: - u hovězího masa 6. - 8. den, - u vepřového masa 3. - 6. den, - u telecího 4. - 6. den, - u skopového 3. - 7. den, - u drůbežího 3. - 7. den. 1.1.6. Senzorické hodnocení syrového masa Provádí se posuzování: - barvy a vzhledu, - zastoupení mezisvalového tuku - mramorování, - vláknitosti, - textury - konzistence, - schopnosti masa vázat vlastní šťávu, - pachu. Výsledek se vyjadřuje buď slovně nebo bodovým hodnocením. Obvykle se boduje celková jakost. Doporučuje se užití 5 bodového systému. 1.1.7. Senzorické hodnocení masa tepelně upraveného Hodnotí se základní kriteria: - vůně, - chuť, - šťavnatost, - křehkost a jemnost. Posuzuje se bodovým systémem a slovně. 1.1.7.1. Tepelná úprava masa dušením v uzavřeném obalu Zkoušené vzorky masa se dusí v uzavřených masových sklenicích v prostředí páry po stanovenou dobu. Bodové hodnocení pak slouží ke vzájemnému porovnání vzorků a ke statistickému zpracování. Celkové vyhodnocení stanoví, zda se jedná o maso bez závad nebo o maso s odchylkami. Nedílnou součástí hodnocení je protokol, který se přikládá k celkovému hodnocení posuzovaných vzorků. 1.1.7.2. Hodnocení uvolněné šťávy (vývaru) U vývaru se posuzuje barva a čirost, vůně, chuť, eventuálně podíl tuku ve vývaru. 1.1.7.3. Tepelná úprava masa vařením Zkoušené vzorky se vaří ve vodě bez přísad po stanovenou dobu. 1.1.7.4. Tepelná úprava masa pečením Vzorky zkoušené svaloviny se pečou ve skleněných nádobách z varného skla v elektrické troubě při stanovené teplotě a době. 1.1.7.5. Úprava masa grilováním Vzorky masa se grilují na grilovacím automatu při stanovené teplotě a době. 1.1.7.6. Zkouška škvařením Vzorek tukové tkáně se rozkrájí na kousky o hraně 2 cm a škvaří se při stanovené teplotě až do uvolnění tuku. 1.1.7.7. Stanovení ztrát masa vařením Rozdíl mezi hmotností syrového a vařeného masa slouží k výpočtu ztrát vařením. Vyjadřuje se v procentech. 1.1.7.8. Stanovení ztrát masa grilováním Rozdíl mezi hmotností syrového a grilovaného masa slouží k výpočtu ztrát grilováním. Vyjadřuje se v procentech. 1.2. Chemické hodnocení jakosti masa Odběr vzorků je stejný jako v bodě 1.1.2. této přílohy. 1.2.1. Stanovení obsahu vody Vzorek se suší s pískem při 100 - 105 stupňů C do konstantní hmotnosti, obsah vody se vyjadřuje v procentech. Rozdíl mezi souběžnými stanoveními nepřesahuje 0,3%. 1.2.2. Stanovení celkového dusíku metodou podle KjeldahlaDusík bílkovin se převede mineralizací na amoniak, který se stanoví destilací titračně. Obsah dusíkatých látek se vypočte násobením koeficientem 6,25. 1.2.3. Stanovení tuku přímou extrakcí Tuk po odstranění obsahu vody sušením se extrahuje rozpouštědlem, které se odpaří a tuk se zváží. 1.2.4. Stanovení obsahu popela - minerálií Spalováním zhomogenizovaného vzorku při teplotě max. 600 stupňů C do bílé až bílo-šedé barvy popele. 1.2.5. Stanovení hydroxyprolinu Stanoví se po hydrolýze bílkovin na základě barevné reakce jeho oxidačního produktu p-dimethylaminobenzaldehydem. 1.2.6. Stanovení tryptofanu Spočívá v alkalické hydrolýze vzorku hydroxidem barnatým a v kolorimetrickém stanovení. 1.2.7. Stanovení obsahu vazivových bílkovin výpočtem (x) x = a.f [g/100 g] a = obsah hydroxyprolinu v g/100 g f = 8,877 - přepočítávací faktor svalové bílkoviny = bílkoviny celkem - vazivové bílkoviny. 1.2.8. Stanovení nutriční hodnoty masa - výpočtem NP (%) = nutriční hodnota masa je procentuální podíl energie čistých, plně hodnotných bílkovin z hodnoty celkové energie masa. NP=123,3*1,43-x*B*172,34-xB*17+T*38 x = log hodnoty obsahu hydroxyprolinu/g ve 100g celkových bílkovin masa (g na 16 g N) B = obsah bílkovin v mase (%) T = obsahu tuku v mase (%). 1.2.9. Stanovení obsahu cholesterolu Stanoví se spektrofotometricky po reakci s kyselinou sulfosalicylovou a anhydridem kyseliny octové v prostředí kyseliny sírové. 1.3. Technologické hodnocení masa 1.3.1. Stanovení schopnosti masa vázat přidanou vodou. Zjišťuje se schopnost zhomogenizovaného masa udržet si v přítomnosti soli přidanou vodu i po tepelném zpracování. 1.3.2. Stanovení pH masa Obvykle se stanovuje u hovězího a vepřového masa jeho pH1hod 1 hodinu po porážce a pH24hod 24 hodin po porážce. Na základě posouzení těchto dvou hodnot se definuje výskyt specifických vad masa. 1.4. Stanovení inhibičních látek v mase Provádí se mikrobiologické stanovení reziduí inhibičních látek. 1.5. Jatečné hodnocení cílových zvířat Provádí se minimálně u 6 ks z kontrolní i pokusné skupiny (poměr pohlaví 1 : 1), u kterých se živá hmotnost nejvíce přibližuje průměru skupiny (+/- 5 %). U ryb se hodnotí 10 ks ryb z každé skupiny. Posuzuje se stupeň zmasilosti a protučnění, popř. stupeň nežádoucího přetučnění. Posuzuje se zrakem (hmatem). Dále se zjišťuje: - hmotnost při odběru, tj. celková hmotnost zvířete zjištěná vážením, - čistá hmotnost, tj. hmotnost při odběru snížená o srážku na nakrmenost nebo zvýšená o přirážku na lačnost, - hmotnost jatečně opracovaného těla, tj. hmotnost zjištěná vážením v tepelném stavu po ukončení porážky nejpozději do 30 min., - výtěžnost, tj. % podíl hmotnosti jatečně opracovaného těla k čisté hmotnosti. 1.5.1. Jatečné hodnocení skotu a ovcí Do jatečně opracovaného těla se počítá hmotnost 2 půlek nebo 4 čtvrtí bez kůže, bez hlavy oddělené od trupu před 1. krčním obratlem, bez noh oddělených v dolním kloubu zápěstním nebo zánártním, bez orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní, vyňatých s přirostlým tukem, bez pohlavních orgánů, bez ledvin, ledvinového a pánevního loje. 1.5.2. Jatečné hodnocení prasat Do jatečně opracovaného těla se počítá hmotnost 2 půlek s hlavou bez mozku a míchy, včetně kruponu a kruponového sádla, s ledvinovým sádlem (plstním), bez ledvin a ostatních orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní, vyňatých s přirostlým tukem 1.5.3. Jatečné hodnocení drůbeže Při jatečném rozboru se sleduje a vyhodnocuje: - živá hmotnost zvířat po 12 hodinovém lačnění, - hmotnost vykuchané drůbeže (čistý trup bez drůbků, ale s kůží krku), - hmotnost prsní svaloviny, - hmotnost stehenní svaloviny, - hmotnost jater, - hmotnost hodnotných částí, - hmotnost prázdného žaludku, jater a srdce. Výtěžnost je % podíl hmotnosti vykuchané drůbeže včetně hmotnosti hodnotných částí z hmotnosti před zabitím. 1.5.4. Jatečné hodnocení králíků Při bourání se oddělí hlava a za posledním žebrem přední část, která obsahuje krk, žebra s břišními svaly a přední nohy. Hmotnost zadní části je součet hmotností hřbetu a stehen. Jatečná výtěžnost se vypočte jako podíl součtu hmotností jatečného trupu s hlavou, srdce, jater, ledvin s ledvinovým tukem k živé hmotnosti. 1.5.5. Stanovení stolní hodnoty ryb Stolní hodnota je soubor smyslově posuzovaných vlastností a výtěžnosti. Hmotnost ryby je hmotnost mokré ryby po okapání přebytečné vody. Hmotnost masa je hmotnost ryby bez částí těla, které se nezapočítávají do výtěžnosti a představuje u kapra celé tělo bez hlavy, vnitřních orgánů, ploutví a šupin, včetně jiker nebo mlíčí, u pstruhů celé tělo bez vnitřních orgánů. Výtěžnost se stanoví jako % podíl hmotnosti masa z hmotnosti ryby. 2. Zkoušení mléka 2.1. Odběr vzorků mléka pro potřeby zkoušení Dojnice zařazené do srovnávacího biologického zkoušení se dojí individuálně. Vzorky se odebírají ihned po provedeném nádoji od každé dojnice samostatně. Po promíchání se zajistí odběr určitého reprezentativního množství mléka, které má veškeré vlastnosti celku. Vzorky určené k chemickému rozboru se uloží tak, aby byla uchována jejich nezměněná jakost až do doby potřebné k provedení rozboru. 2.2. Smyslové vlastnosti mléka Stanovují se senzorickým hodnocením, a to: - barva, - konzistence a vzhled, - chuť a vůně. 2.3. Fyzikální a chemické jakostní znaky mléka - stanovení obsahu tuku acidobutyrometrickou metodou, - stanovení sušiny mléka jako podíl po vysušení při teplotě 105 stupňů C +/- 2 stupně C, - stanovení tukuprosté sušiny výpočtem z obsahu sušiny mléka a obsahu tuku v mléce, - stanovení specifické hmotnosti mléka mléčným hustoměrem, - stanovení titrační kyselosti dle Soxhlet-Henckela, - stanovení obsahu celkového dusíku dle Kjeldahla, - stanovení bílkovin na základě celkového dusíku dle Kjeldahla vynásobením konvenčním faktorem pro mléčné bílkoviny 6,38, - stanovení mléčného cukru (laktózy) polarimetricky, - stanovení čísla kyselosti mléčného tuku neutralizací KOH volných mastných kyselin, - stanovení jodového čísla jako procentového množství jódu, vázaného zkoušenou látkou. Slouží pro zjištění nenasycených mastných kyselin a jakosti mléčného tuku, - stanovení kysací schopnosti mléka s použitím jogurtové kultury, - stanovení počtu somatických buněk v 1 ml mléka, - stanovení celkového počtu mikroorganismů (CPH) v 1 ml mléka v tisících, - stanovení inhibičních látek. 2.4. Doplňkové jakostní znaky mléka - mikrobiologické jakostní znaky, - obsah volných mastných kyselin u mléčného tuku, - obsah nutričně významných složek, - mechanické nečistoty. 3. Zkoušení vajec Odběr vzorků se provádí namátkovým výběrem reprezentativního počtu kusů vajec z každé skupiny. Jakost konzumních vajec se zjišťuje smyslově, fyzikálně, chemicky a mikrobiologicky. Veškeré kvantitativní vlastnosti se statisticky vyhodnocují. 3.1. Zjišťování smyslových vlastností vajec Zjišťuje se čistota, neporušenost a tvar skořápky, povrchový pach a vůně, velikost a nepohyblivost vzduchové bubliny, průhlednost a tuhost bílku, viditelnost a nepohyblivost žloutku, vývoj zárodku, vzhled bílku, vzhled žloutku, vůně a chuť obsahu po rozbití, zjištění chuti vaječného obsahu po uvaření. 3.2. Zjišťování fyzikálních vlastností vajec 3.2.1. Hmotnost vajec se zjišťuje vážením jednotlivých kusů 3.2.2. Index tvaru vajec je dán rozměry ve směru os 3.2.3. Pevnost skořápky se zjišťuje působením zesilujícího tlaku na celé vejce nebo upravenou skořápku. 3.2.4. Tloušťka skořápky se měří za konstantních podmínek na přesně zvolených místech, ostrém a tupém konci vejce. 3.2.5. Barva žloutku je intenzita zbarvení žloutku a posuzuje se podle 15 stupňového barevného vějíře. 3.2.6. Index tuhého bílku je dán poměrem plochy, kterou zaujímá bílek po vytlučení na podložku k jeho výšce. Plocha je charakterizována průměrem délky a šířky. 3.2.7. Haughovy jednotky vyjadřují jakost vejce na základě vztahu mezi výškou tuhého bílku a hmotností vejce. Vypočtou se dle vzorce: HJ=100logV-32,3*30H0,37-100100+1,9 kde V je výška bílku v mm a H hmotnost vejce v g. 3.2.8. Index žloutku a zploštění je dán poměrem plochy, kterou zaujímá žloutek po vytlučení na podložku k jeho výšce. Plocha je charakterizovaná průměrem délky a šířky. Příloha č. 17 k vyhlášce č. 356/2008 Sb. Výsledky biologického zkoušení se předkládají formou souhrnné dokumentace v členění: 1. Metodika a cíle biologického pokusu 2. Podmínky biologické testace na cílových pokusných zvířatech nebo bilanční zkoušky 2.1. Živočišný druh, plemeno, linie, pohlaví, věk 2.2. Podmínky ustájení, výživy a ošetřování zvířat 2.3. Časové vymezení pokusu, přesná délka pokusu 2.4. Počty pokusných a kontrolních skupin, přesné počty zvířat 2.5. Počet opakování pokusů 2.6. Charakteristika, složení, analytické ověření zkoušeného produktu, látky aj., včetně složení, a analytické ověření složek krmné dávky 2.7. Použité kontrolní analytické metody 2.8. Použité statistické metody 3. Přehled výsledků 3.1. Vliv na užitkové vlastnosti 3.1.1. Příjem krmiva 3.1.2. Růstová křivka, průměrný denní přírůstek 3.1.3. Konverze krmiva 3.1.4. Dojivost 3.1.5. Snáška 3.1.6. Další nutričně podmíněné vlivy 3.2. Bezpečnost užití 3.2.1. Toxicita 3.2.2. Karcinogenita 3.2.3. Mutagenita 3.2.4. Genotoxické účinky 3.2.5. Teratogenita 3.3. Vlivy na životní prostředí 3.3.1. Biodegradace 3.3.2. Vlivy na suchozemské prostředí 3.3.3. Vlivy na vodní prostředí 3.3.4. Vlivy na vzdušné prostředí 3.3.5. Bezpečnost člověka při manipulaci 3.4. Biologické nesnášenlivosti, kontraindikace 3.5. Konzervační účinnost 3.6. Kontrola zdraví pokusných zvířat 3.7. Negativní účinky, frekvence a příčiny uhynutí 3.8. Výsledky speciálních vyšetření 4. Vlastnosti živočišného produktu 4.1. Biologické, fyzikální, chemické, mikrobiální, smyslové, kulinární a technologické vlastnosti masa 4.2. Biologické, fyzikální, chemické, mikrobiální, smyslové, kulinární a technologické vlastnosti mléka 4.3. Biologické, fyzikální, chemické, mikrobiální a technologické vlastnosti vejce 5. Sumarizace a zobecnění výsledků, podmínky pro použití, statistické vyhodnocení, popřípadě ekonomická analýza 7. Monografie podle přílohy č. 18 jen u biologického zkoušení doplňkových látek Příloha č. 18 k vyhlášce č. 356/2008 Sb. Vzor monografie Monografie doplňkové látky obsahuje následující části, které je nutno doložit v tomto pořadí: 1.1. Identita doplňkové látky. 1.1.1 Navrhovaný(é) obchodní název (názvy). 1.1.2 Typ doplňkové látky s ohledem na její hlavní funkce. Jakékoliv jiné užití aktivní látky musí být upřesněno. 1.1.3 Kvalitativní a kvantitativní složení (aktivní látka, jiné komponenty, nečistoty, variabilita jednotlivých šarží). Je-li aktivní látka směsí aktivních složek jednotlivě chemicky definovatelných, musí být každá z nich popsána odděleně s uvedením jejich poměru ve směsi. 1.1.4 Fyzikální vlastnosti, rozdělení podle velikosti částic, forma částic, hustota, objemová hustota; u kapalin dále viskozita a povrchové napětí. 1.1.5 Výrobní proces, včetně zvláštních výrobních postupů. 1.2 Specifikace aktivní látky 1.2.1 Druhový název, chemické označení podle nomenklatury IUPAC, další mezinárodní druhové názvy a zkratky. Číslo CAS (Chemical Abstract Service Number). 1.2.2 Strukturální vzorec, empirický vzorec a molekulová hmotnost. Kvalitativní a kvantitativní složení hlavních komponentů, mikrobiální původ (název a místo sbírky kultury, kde je kmen uložen), je-li aktivní látka produktem fermentace. 1.2.3 Čistota Kvalitativní a kvantitativní složení aktivních látek a případných doprovodných chemických nečistot a toxických látek, potvrzení neexistence tvorby organismů. 1.2.4 Důležité vlastnosti Fyzikální vlastnosti chemicky definovaných látek: konstanta rozkladu, pKa, elektrostatické vlastnosti, bod tání, bod varu, hustota, tlak par, rozpustnost ve vodě a v organických rozpouštědlech, Kow a Koc, hmotové a absorpční spektrum, údaje NMR, případné izomery a jakékoliv jiné důležité fyzikální vlastnosti. 1.3 Fyzikálně-chemické, technologické a biologické vlastnosti doplňkové látky. 1.3.1 Stabilita doplňkové látky při působení podmínek vnějšího prostředí jako je světlo, teplota, pH, vlhkost a kyslík. Navrhovaná doba skladování. 1.3.2 Stabilita při výrobě premixů a krmiv, zejména stabilita za předpokládaných podmínek výroby (teplota, vlhkost, tlak/střih, doba). Případné odvozené produkty nebo produkty rozkladu. 1.3.3 Stabilita během skladování premixů a krmiv vyrobených za definovaných podmínek. Navrhovaná doba skladování. 1.3.4 Jiné důležité fyzikálně-chemické, technologické nebo biologické vlastnosti, zejména schopnost se za příznivých podmínek rozptýlit a vytvářet a zachovávat homogenní směsi v premixech a krmivech, protiprašné a antistatické vlastnosti, rozpustnost v kapalinách. 1.4 Metody kontroly 1.4.1 Popis metod použitých pro určení kritérií uvedených v bodech 2.1.3, 2.1.4, 2.2.3, 2.2.4, 2.3.1, 2.3.2, 2.3.3 a 2.3.4 přílohy č. 17 části I. A. 1.4.2 Popis kvalitativních a kvantitativních analytických metod pro stanovení markeru reziduí aktivní látky v tkáních cílových zvířat a v živočišných produktech. 1.4.3 Pokud byly uvedené metody zveřejněny, stačí uvést odkazy na příslušnou literaturu a připojit příslušné zvláštní kopie publikací. 1.4.4 Informace o optimálních skladovacích podmínkách pro referenční standardy. 1.5 Biologické vlastnosti doplňkové látky. 1.5.1 Údaje o profylaktických účincích kokcidiostatik a jiných léčebných látek (například nemocnost, úmrtnost, počet oocyst a výskyt poškození). 1.5.2 U zootechnických doplňkových látek jiných než jsou uvedeny v bodě 3.2.1 přílohy č. 17 části I. A údaje o účincích na příjem krmiva, tělesnou hmotnost, produkční účinnost, jakost a výtěžnost produktů a jakýkoliv jiný ukazatel příznivý pro zvíře, životní prostředí, výrobce nebo spotřebitele. 1.5.3 U technologických doplňkových látek se uvedou odpovídající technologické účinky. 1.5.4 Nežádoucí účinky, kontraindikace nebo varovná upozornění (cílové zvíře, spotřebitel, životní prostředí), včetně vzájemného biologického působení, a jejich odůvodnění. Přijatelná denní dávka (ADI) nebo maximální limity reziduí (MLR) stanovené pro jiná použití aktivní látky musejí být specifikovány. 1.6. Údaje o kvalitativních a kvantitativních reziduích v cílových tkáních případně zjištěných v produktech živočišného původu za podmínek předpokládaného užití doplňkové látky. 1.7 Přijatelná denní dávka (ADI), stanovené maximální limity reziduí (MLR) a ochranná lhůta musí být v případě potřeby uvedeny. 1.8 Jiné vlastnosti důležité pro identifikaci doplňkové látky. 1.9 Podmínky užití. 1.10 Datum. 1) Směrnice Komise 82/475/EHS ze dne 23. června 1982, kterou se stanoví skupiny krmných surovin, které mohou být použity k označování krmných směsí pro domácí zvířata, v platném znění. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES ze dne 7. května 2002 o nežádoucích látkách v krmivech, v platném znění. Směrnice Komise 2008/38/ES ze dne 5. března, kterou se stanoví seznam určených užití krmiv pro zvláštní účely výživy. Směrnice Komise 2008/82/ES ze dne 30. července 2008, kterou se mění směrnice 2008/38/ES, pokud jde o krmiva určená pro podporu ledvinové funkce v případě chronické ledvinové nedostatečnosti. 5) Například nařízení Komise (ES) č. 2148/2004 ze dne 16. prosince 2004 o trvalém a dočasném povolení některých doplňkových látek a o povolení nových použití již povolené doplňkové látky v krmivech, nařízení Komise (ES) č. 358/2005 ze dne 2. března 2005 o časově neomezeném povolení některých doplňkových látek a povolení nových použití doplňkových látek, které jsou již povoleny v krmivech, nařízení Komise (ES) č. 492/2006 ze dne 27. března 2006 o dočasném a trvalém povolení některých doplňkových látek v krmivech. 5a) Nařízení Komise (ES) č. 152/2009 ze dne 27. ledna 2009, kterým se stanoví metody odběru vzorků a laboratorního zkoušení pro úřední kontrolu krmiv. 5b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009 ze dne 13. července 2009 o uvádění na trh a používání krmiv, a o změně nařízení (ES) č. 1831/2003 a o zrušení směrnice Rady 79/373/EHS, směrnice Komise 80/511/EHS, směrnic Rady 82/471/EHS, 83/228/EHS, 93/74/EHS, 93/113/ES a 96/25/ES a rozhodnutí Komise 2004/217/ES. 13) Příloha II Zařízení a vybavení bod 3. písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 ze dne 12. ledna 2005, kterým se stanoví požadavky na hygienu krmiv. 14) Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 15) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 ze dne 12. ledna 2005, kterým se stanoví požadavky na hygienu krmiv. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií, v platném znění. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, v platném znění. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinové legislativy, kterým se zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin a kterým se stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. 16) Nařízení Komise (ES) č. 429/2008 ze dne 25. dubna 2008 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003, pokud jde o vypracování a podávání žádostí a vyhodnocování a povolování doplňkových látek. 17) Nařízení Komise (EU) č. 574/2011 ze dne 16. června 2011, kterým se mění příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/32/ES, pokud jde o maximální limity dusitanů, melaminu, Ambrosia spp. a o křížovou kontaminaci určitými kokcidiostatiky a histomonostatiky, a kterým se konsolidují přílohy I a II uvedené směrnice.