Stručně: Paragraf 122 Hospodářského zákoníku říká, že organizace, která vynaložila náklady při plnění povinností podle § 15 nebo § 121 ve prospěch jiné organizace, má právo na náhradu těchto odůvodněných nákladů, a to i když se očekávaný prospěch nedostavil nebo byl zmařen.
§ 122
Organizace, které vznikly náklady plněním povinností podle § 15 nebo § 121, může od organizace, v jejíž prospěch jednala, požadovat náhradu odůvodněně vynaložených nákladů, a to i když tento prospěch nenastal nebo byl zmařen. Šlo-li o jednání ve prospěch několika organizací, rozdělí se náklady poměrně.
Výklad
Stručně
Paragraf 122 Hospodářského zákoníku říká, že organizace, která vynaložila náklady při plnění povinností podle § 15 nebo § 121 ve prospěch jiné organizace, má právo na náhradu těchto odůvodněných nákladů, a to i když se očekávaný prospěch nedostavil nebo byl zmařen.
Co to znamená v praxi
Pokud jedna organizace jedná ve prospěch druhé (např. činí opatření k zabránění škody podle § 121) a vzniknou jí přitom odůvodněné náklady, může je po druhé organizaci požadovat.
Právo na náhradu nákladů existuje i v případě, že se očekávaný prospěch pro druhou organizaci nakonec neuskutečnil nebo byl zmařen.
Jestliže se jednalo ve prospěch více organizací, náklady se mezi ně rozdělí poměrně.
Tento paragraf zajišťuje, že organizace, která aktivně přispívá k řešení problémů nebo předcházení škodám pro jinou organizaci, nebude za své odůvodněné úsilí finančně postižena.
Na co si dát pozor
Náklady musí být odůvodněné, aby na ně vznikl nárok na náhradu.
Plnění povinností, které vedlo k nákladům, musí spadat pod § 15 nebo § 121 Hospodářského zákoníku.
Při jednání ve prospěch více organizací je klíčové správné poměrné rozdělení nákladů.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.