§ 254 Zákon o platebním styku – Úplata za použití platebního prostředku

Zákon o platebním styku · 370/2017 Sb. · § 254 · Obchodní a korporátní právo
Stručně: Paragraf 254 zákona o platebním styku stanovuje pravidla pro účtování poplatků za použití platebního prostředku příjemcem platby, přičemž omezuje výši těchto poplatků a stanovuje povinnost informovat uživatele předem.
§ 254 Úplata za použití platebního prostředku (1) Příjemci náleží úplata za použití platebního prostředku nejvýše do částky odpovídající přímým nákladům, které mu v souvislosti s použitím daného platebního prostředku vznikají. (2) Příjemci nenáleží úplata za použití platebního prostředku, a) u něhož je mezibankovní poplatek podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího mezibankovní poplatky za karetní platební transakce2) upraven v kapitole II tohoto nařízení, a za platební služby, na které se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie upravující požadavky pro úhrady a inkasa v eurech, nebo b) která převyšuje přímé náklady, které mu v souvislosti s použitím daného platebního prostředku vznikají. (3) Požaduje-li příjemce, poskytovatel nebo jiná osoba za použití určitého platebního prostředku úplatu, nebo nabízí-li slevu, informuje o tom uživatele před zahájením platební transakce, jinak mu úplata za použití platebního prostředku nenáleží.

Výklad

Stručně

Paragraf 254 zákona o platebním styku stanovuje pravidla pro účtování poplatků za použití platebního prostředku příjemcem platby, přičemž omezuje výši těchto poplatků a stanovuje povinnost informovat uživatele předem.

Co to znamená v praxi

Na co si dát pozor

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.