§ 72 Zákon, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – Povinnost šíření určeného rozhlasového a televizního programu a služeb ve veřejném zájmu

§ 72 Povinnost šíření určeného rozhlasového a televizního programu a služeb ve veřejném zájmu (1) Úřad podnikateli, prostřednictvím jehož veřejné komunikační sítě je poskytovaná služba šíření rozhlasového a televizního vysílání, kterou využívají koncoví uživatelé jako hlavní prostředek příjmu rozhlasového a televizního vysílání, nebo podnikateli, který poskytuje služby elektronických komunikací používané pro veřejné šíření rozhlasového nebo televizního vysílání, pokud tyto sítě a služby využívá významný počet koncových uživatelů jako hlavní prostředek pro příjem rozhlasového a televizního vysílání, může z důvodu veřejného zájmu rozhodnutím uložit povinnost šířit určený rozhlasový nebo televizní program a s tímto programem související doplňkové služby, aby byl umožněn vhodný přístup koncovým uživatelům se zdravotním postižením ke službám televize s internetem a elektronických programových průvodců. (2) Úřad povinnost podle odstavce 1 uloží jen na základě zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.“. 244. V § 72a se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „nebo podnikatelem zajišťujícím sítě používané pro veřejné šíření rozhlasového či televizního vysílání“. 245. V § 72a odst. 2 a 3 se za slova „šíření rozhlasového a televizního vysílání“ vkládají slova „nebo zajišťující sítě používané pro veřejné šíření rozhlasového či televizního vysílání“. 246. V § 72b odst. 1 se za slova „šíření rozhlasového a televizního vysílání“ vkládají slova „nebo zajišťující sítě používané pro veřejné šíření rozhlasového či televizního vysílání“. 247. V § 73 odstavce 3 a 4 znějí: „(3) Rádiovým zařízením se rozumí elektrický nebo elektronický výrobek, který záměrně vysílá nebo přijímá rádiové vlny pro účely rádiové komunikace nebo rádiového určování, nebo elektrický nebo elektronický výrobek, který je třeba doplnit příslušenstvím, například anténou, aby mohl záměrně vysílat nebo přijímat rádiové vlny pro účely rádiové komunikace nebo rádiového určování. (4) Telekomunikačním koncovým zařízením se rozumí zařízení přímo nebo nepřímo připojené k rozhraní veřejné komunikační sítě, které může vysílat, zpracovávat nebo přijímat informace bez ohledu na použitou technologii. Připojení je nepřímé, jestliže je mezi rozhraní sítě a koncové zařízení připojeno další zařízení. Za telekomunikační koncové zařízení se rovněž považuje družicová pozemská stanice.“. 248. V § 74 se doplňuje odstavec 7, který zní: „(7) Úřad může za mimořádných okolností, pokud provozovatel přístroje není Úřadem zjištěn, znemožnit provozování přístroje, jestliže dochází k porušování povinností a podmínek podle § 114 odst. 1.“. 249. V § 75 odst. 1 a 3 se slova „veřejně dostupnou telefonní službu“ nahrazují slovy „hlasovou komunikační službu“. 250. V části první hlavě IV se díl 3 včetně nadpisu zrušuje. 251. V § 78 odstavec 2 zní: „(2) Propojením se rozumí fyzické a logické spojení veřejných sítí elektronických komunikací užívaných týmž nebo jiným podnikatelem s cílem umožnit komunikaci uživatelům jednoho podnikatele s uživateli téhož nebo jiného podnikatele, nebo umožnit přístup ke službám poskytovaným jiným podnikatelem, pokud tyto služby poskytují zúčastněné strany nebo jiné strany, které mají přístup k síti.“. 252. V § 78 odst. 4 se slova „koncového bodu“ nahrazují slovy „využívající signály elektronických komunikací spojující koncový bod“. 253. § 79 zní: