§ 40 Zákon o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech) – Klasifikace veterinárních léčivých přípravků pro výdej a použití
Zákon o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech) · 378/2007 Sb. · § 40 · Zdravotnické a farmaceutické právo
Stručně: Paragraf 40 zákona o léčivech stanovuje, jak Veterinární ústav klasifikuje veterinární léčivé přípravky pro jejich výdej a použití, přičemž rozhoduje, zda budou vydávány pouze na předpis, bez předpisu, nebo zda bude jejich použití omezeno pouze na veterinárního lékaře.
§ 40 Klasifikace veterinárních léčivých přípravků pro výdej a použití
(1) V rámci registračního řízení Veterinární ústav stanoví, zda registrovaný veterinární léčivý přípravek musí být vydáván pouze na lékařský předpis nebo zda lze veterinární léčivý přípravek vydávat bez lékařského předpisu.
(2) Veterinární ústav omezí v rozhodnutí o registraci výdej veterinárního léčivého přípravku pouze na lékařský předpis, pokud je to v souladu s čl. 34 nařízení o veterinárních léčivých přípravcích.
(3) V případě veterinárních léčivých přípravků, u kterých není stanoveno omezení výdeje na lékařský předpis, rozhodne Veterinární ústav dále o tom, zda lze veterinární léčivý přípravek s ohledem na zajištění bezpečnosti zařadit mezi vyhrazené veterinární léčivé přípravky. Prováděcí právní předpis stanoví jednotlivé skupiny veterinárních léčivých přípravků, které lze zařadit mezi vyhrazené veterinární léčivé přípravky, a jejich charakteristiky.
(4) Veterinární ústav při udělení registrace s ohledem na rizika související s použitím příslušného veterinárního léčivého přípravku dále rozhodne v rámci rozhodnutí o registraci o případném omezení osob, které jsou oprávněny používat veterinární léčivé přípravky a klasifikaci veterinárního léčivého přípravku pouze pro použití veterinárním lékařem.
(5) Veterinární ústav omezí rozhodnutím o registraci veterinární léčivý přípravek, jehož výdej je vázán na lékařský předpis, pouze pro použití veterinárním lékařem, pokud jde o veterinární léčivý přípravek určený k usmrcení zvířete a dále o veterinární léčivý přípravek, u kterého je
a) poměr rizika a prospěšnosti takový, že před jeho použitím nebo následně je nutné přijímat zvláštní odborná opatření k omezení rizika spojeného s použitím veterinárního léčivého přípravku,
b) při nesprávném použití nebo nesprávném stanovení lékařské diagnózy zvýšené riziko výskytu závažných nežádoucích účinků nebo nežádoucích účinků, které se v souvislosti s použitím veterinárního léčivého přípravku vyskytnou u člověka,
c) pro jeho použití nezbytná zvláštní odborná způsobilost nebo jehož bezpečné použití vyžaduje specializované technické vybavení, nebo
d) zvýšené riziko jeho možného zneužití při poskytování veterinární péče s ohledem na porušení pravidel stanovených orgány veterinární péče v oblasti prevence nebo zdolávání nákaz zvířat, s ohledem na zneužití s cílem zvýšení užitkovosti zvířat nebo jiné formy zneužití.
(6) Veterinární ústav v rozhodnutí o registraci stanoví pro veterinární antimikrobní léčivý přípravek indikační omezení a omezí tak podmínky používání pro takový přípravek, jde-li o přípravek, v důsledku jehož použití ve veterinárním lékařství, zejména z důvodu obsahu léčivých látek, indikační oblasti, podmínek anebo způsobu použití nebo lékové formy, vzniká riziko rozvoje nebo šíření rezistence s významem pro zdraví veřejnosti. V rozhodnutí může Veterinární ústav vedle podmínek podle § 9a dále
a) omezit indikační oblast, způsob, rozsah nebo podmínky použití veterinárního léčivého přípravku, nebo
b) stanovit podmínky, které musí být splněny před použitím přípravku, zejména s ohledem na potvrzení přítomnosti původce onemocnění a stanovení jeho citlivosti k léčivé látce obsažené v přípravku nebo nemožnosti použití jiné léčby, která by znamenala nižší riziko rozvoje nebo šíření rezistence.
Prováděcí právní předpis stanoví seznam léčivých látek, pro jejichž obsah ve veterinárním léčivém přípravku Veterinární ústav vždy rozhodne o stanovení indikačního omezení.
(7) Při rozhodování o klasifikaci pro výdej a použití veterinárního léčivého přípravku podle odstavce 6 písm. a) použije Veterinární ústav ustanovení odstavce 2 v těch případech, kdy na základě posouzení údajů o veterinárním léčivém přípravku dojde k závěru, že veterinární léčivý přípravek může představovat riziko pro zdraví zvířat, zdraví veřejnosti nebo riziko pro životní prostředí, a to i v případě použití mimo podmínky jeho registrace nebo v případě jeho zneužití.
Výklad
Stručně
Paragraf 40 zákona o léčivech stanovuje, jak Veterinární ústav klasifikuje veterinární léčivé přípravky pro jejich výdej a použití, přičemž rozhoduje, zda budou vydávány pouze na předpis, bez předpisu, nebo zda bude jejich použití omezeno pouze na veterinárního lékaře.
Co to znamená v praxi
Veterinární ústav rozhoduje o tom, zda veterinární léčivý přípravek bude možné koupit jen na předpis, nebo volně.
Některé veterinární léčivé přípravky, které nejsou na předpis, mohou být zařazeny mezi tzv. vyhrazené veterinární léčivé přípravky, pro které platí zvláštní pravidla.
U některých přípravků může Veterinární ústav omezit jejich použití pouze na veterinární lékaře, a to zejména kvůli rizikům spojeným s jejich aplikací nebo kvůli specifickým odborným požadavkům.
Omezení použití pouze na veterinárního lékaře se týká například přípravků k usmrcení zvířete, přípravků s vysokým rizikem nežádoucích účinků při nesprávném použití, nebo těch, které vyžadují speciální vybavení či odbornou způsobilost.
Na co si dát pozor
Klasifikace přípravku (na předpis/bez předpisu, vyhrazený, jen pro veterináře) je stanovena již v rozhodnutí o registraci Veterinárním ústavem.
Důvodem pro omezení výdeje na předpis nebo použití pouze veterinárním lékařem jsou vždy rizika pro zvíře, člověka nebo možné zneužití přípravku.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.