§ 73 Zákon, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – Řízení v přijímacím středisku na mezinárodním letišti

§ 73 Řízení v přijímacím středisku na mezinárodním letišti (1) Cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, policie předá, nejsou-li splněny důvody pro zajištění cizince podle zvláštního právního předpisu4), do přijímacího střediska na mezinárodním letišti. (2) Za přijímací středisko na mezinárodním letišti se považuje i středisko na jiném mezinárodním letišti nebo jiné azylové zařízení určené ministerstvem, nelze-li z důvodů bezpečnostních, hygienických, kapacitních či jiných obdobně závažných důvodů cizince umístit do přijímacího střediska na mezinárodním letišti, v jehož tranzitním prostoru učinil prohlášení o mezinárodní ochraně. (3) Předává-li policie cizince do přijímacího střediska podle odstavce 2, je oprávněna po dobu přepravy omezit osobní svobodu a svobodu pohybu cizince, (4) Ministerstvo o žádosti o udělení mezinárodní ochrany vydá rozhodnutí nejpozději do 4 týdnů ode dne učinění prohlášení o mezinárodní ochraně cizincem. Nerozhodne-li ministerstvo v uvedené lhůtě, umožní cizinci vstup na území bez rozhodnutí a dopraví jej do azylového zařízení na území. Do pěti dnů ode dne učinění prohlášení o mezinárodní ochraně cizincem ministerstvo rozhodne, zda cizinci povolí vstup na území. Vstup na území nepovolí cizinci, a) u něhož nebyla spolehlivě zjištěna totožnost, b) který se prokazuje padělanými nebo pozměněnými doklady totožnosti, nebo c) u něhož se lze důvodně domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu, veřejné zdraví či veřejný pořádek. (5) Proti rozhodnutí ministerstva o nepovolení vstupu na území lze podat žalobu do 7 dnů ode dne doručení rozhodnutí; podání žaloby nemá odkladný účinek. Soud vyřizuje žalobu přednostně9b). (6) Cizinec je oprávněn požádat o povolení vstupu na území po uplynutí 1 měsíce od nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva vydaného v téže věci podle odstavce 4 nebo rozhodnutí soudu o žalobě podané proti takovému rozhodnutí. (7) Ministerstvo rozhodne o povolení vstupu na území cizinci, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, a dopraví jej do přijímacího střediska na území, jedná-li se o nezletilou osobu bez doprovodu, o rodiče nebo rodinu s nezletilými či zletilými zdravotně postiženými dětmi nebo o cizince s vážným zdravotním postižením, o těhotnou ženu, o osobu, která byla mučena, znásilněna nebo podrobena jiným formám psychického, fyzického či sexuálního násilí. (8) Cizinec, který je umístěn v přijímacím středisku na mezinárodním letišti v době nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva, jímž se a) mezinárodní ochrana neuděluje či ji udělit nelze, b) žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná, nebo c) řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavuje, je povinen, nezrušil-li soud rozhodnutí ministerstva, nejpozději do 30 dnů vycestovat mimo území. Ustanovení § 32 odst. 5 pro řízení v přijímacím středisku na mezinárodním letišti neplatí. (9) Doba pobytu cizince v přijímacím středisku na mezinárodním letišti nesmí být delší než 120 dnů ode dne učinění prohlášení o mezinárodní ochraně cizincem. Nerozhodne-li soud o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany v této lhůtě, umožní ministerstvo cizinci vstup na území bez rozhodnutí a dopraví jej do azylového zařízení na území. Uvedená lhůta může být prodloužena jen z důvodu vycestování cizince podle odstavce 8. (10) Ministerstvo poučí cizince při přijetí do přijímacího střediska na letišti o skutečnosti, že podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany mu nevzniká právo na vstup na území a pokud trvá na podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, bude povinen, nerozhodne-li ministerstvo jinak, po dobu řízení o jeho žádosti, nejdéle však po dobu 120 dnů ode dne učinění prohlášení o mezinárodní ochraně, setrvat v přijímacím středisku na mezinárodním letišti. Současně ministerstvo cizince poučí o právu proti rozhodnutí o nevpuštění na území podat žalobu a případně požádat podle odstavce 6 o povolení vstupu na území. (11) Pobyt cizince v přijímacím středisku na mezinárodním letišti, jeho přemístění do jiného přijímacího střediska na mezinárodním letišti nebo jeho přemístění do jiného azylového zařízení podle odstavce 2 a pobyt v něm se nepovažují za vstup a pobyt na území. Na pobyt cizince v azylových zařízeních podle věty první se § 46 odst. 2 a 5 vztahuje obdobně. (12) Vnější ostrahu jiného azylového zařízení určeného ministerstvem podle odstavce 2 provádí policie. (13) Cizince, který požádal o dobrovolnou repatriaci (§ 54a) v přijímacím středisku na mezinárodním letišti, nebo který je z tohoto střediska povinen vycestovat, policie dopraví na hraniční přechod.“. 51. V § 81 odst. 1 písm. b) se slovo „bezplatné“ zrušuje. 52. V § 81a se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Osoba ubytovaná v přijímacím středisku nesmí do tohoto střediska vnášet, ani v tomto středisku přechovávat elektronické komunikační zařízení. Ministerstvo může elektronické komunikační zařízení odebrat a uložit je do úschovy. Osobě se elektronické komunikační zařízení navrátí po nabytí právní moci rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nebo při jejím odchodu do pobytového střediska nebo na adresu místa hlášeného pobytu mimo azylové zařízení, nebo jde-li o cizince umístěného v přijímacím středisku na mezinárodním letišti, při opuštění tohoto střediska. Stejně postupuje ministerstvo, jedná-li se o elektronické komunikační zařízení odebrané policií osobám při osobní prohlídce a předané ministerstvu k úschově.“. 53. V § 87a se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Na cizince umístěného v azylovém zařízení uvedeném v § 73 odst. 1 nebo 2 se hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany pro účely poskytování zdravotní péče a služeb podle § 42, s výjimkou kapesného. Finanční příspěvek (§ 43) poskytnout nelze.“. 54. V § 88 se doplňuje odstavec 4, který včetně poznámky pod čarou č. 12f zní: „(4) Je-li to nezbytné pro zabezpečení zdravotní péče o žadatele o udělení mezinárodní ochrany, jeho dítě narozené na území, cizince, jemuž bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, nebo jeho dítě narozené na území, může ministerstvo obci, na jejímž území se nachází azylové zařízení v majetku ministerstva, nebo jiné osobě přenechat do bezplatného užívání prostory v azylovém zařízení za účelem provozování zdravotnického zařízení podle zvláštního právního předpisu12f). 12f) Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.“. 55. V § 89 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí: „(3) Je-li žadatelem o udělení mezinárodní ochrany nezletilá osoba bez doprovodu a jsou-li důvodné pochybnosti o jí udávaném věku, provede se za účelem zjištění jejího věku lékařské vyšetření. Výsledek lékařského vyšetření předloží ministerstvo soudu jako důkaz k řízení o ustanovení opatrovníka podle odstavce 1. Odmítne-li nezletilá osoba bez doprovodu provedení lékařského vyšetření, bude na ni ministerstvo pohlížet jako na zletilého žadatele o udělení mezinárodní ochrany. (4) O možnosti určení věku pomocí lékařského vyšetření podle odstavce 3 informuje ministerstvo nezletilou osobu bez doprovodu v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopna se dorozumět, ve výzvě k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebo nejpozději do 15 dnů od prohlášení o mezinárodní ochraně. V informaci ministerstvo uvede též způsob, jakým se vyšetření provádí, informuje nezletilou osobu bez doprovodu o jeho možných důsledcích a rovněž ji poučí o důsledcích odmítnutí lékařského vyšetření na posuzování její žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“. 56. V § 92c se slova „§ 42 odst. 1 až 6“ nahrazují slovy „§ 42 odst. 1 až 5“ a slova „§ 73 odst. 2“ se nahrazují slovy „§ 73 odst. 4, 7 a 9“. 57. V § 93 odst. 1 písmeno c) zní: „c) poruší rozhodnutí ministerstva, kterým se nepovoluje vstup na území (§ 73 odst. 4),“. 58. V § 93 odst. 2 se na konci písmene o) slovo „nebo“ zrušuje, na konci písmene p) se tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno r), které zní: „r) poruší povinnost setrvat v přijímacím středisku až do vycestování stanovenou rozhodnutím ministerstva (§ 46a odst. 1).“. 59. V § 93b odst. 4 se slova „§ 93 odst. 4 písm. c)“ nahrazují slovy „§ 93 odst. 5 písm. c)“. Čl. IV Řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST TŘETÍ Čl. V V zákoně č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění zákona č. 533/2006 Sb., se za část sedmou vkládá nová část osmá, která včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 31 až 39 zní: „ČÁST OSMÁ