§ 80 Vyhláška o opatřeních pro tlumení slintavky a kulhavky a k jejímu předcházení a o změně vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ve znění vyhlášky č. 356/2004 Sb. – Změna vyhlášky o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka

§ 80 Změna vyhlášky o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka V části druhé vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ve znění vyhlášky č. 356/2004 Sb., se hlava IV včetně nadpisu zrušuje. Ministr: Ing. Palas v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. V hospodářství se vyhlašuje ohnisko, je-li splněno jedno nebo více těchto kritérií: 1. U zvířete, produktu získaného z tohoto zvířete nebo v jeho okolí byl izolován virus slintavky a kulhavky. 2. U zvířete vnímavého druhu jsou pozorovány klinické příznaky odpovídající slintavce a kulhavce a ve vzorcích odebraných ze zvířete nebo zvířat stejné epizootologické jednotky byl zjištěn a identifikován virový antigen nebo virová ribonukleová kyselina (RNA) typická pro jeden nebo více sérotypů viru slintavky a kulhavky. 3. U zvířete vnímavého druhu jsou pozorovány klinické příznaky odpovídající slintavce a kulhavce a zvíře nebo jeho stádo jsou pozitivní na protilátky proti strukturálním nebo nestrukturálním bílkovinám viru slintavky a kulhavky, je-li jako možná příčina séropozitivity vyloučeno předchozí očkování, rezidua mateřských protilátek nebo nespecifické reakce. 4. Ve vzorcích odebraných ze zvířat vnímavých druhů byl zjištěn a identifikován virový antigen nebo virová ribonukleová kyselina (RNA) typická pro jeden nebo více sérotypů viru slintavky a kulhavky a zvířata jsou pozitivní na protilátky proti strukturálním nebo nestrukturálním bílkovinám viru slintavky a kulhavky, je-li v případě protilátek proti strukturálním bílkovinám jako možná příčina séropozitivity vyloučeno předchozí očkování, rezidua mateřských protilátek nebo nespecifické reakce. 5. Byla zjištěna epizootologická souvislost s potvrzeným ohniskem slintavky a kulhavky a platí alespoň jedna z těchto podmínek: a) jedno nebo více zvířat jsou pozitivní na protilátky proti strukturálním nebo nestrukturálním bílkovinám viru slintavky a kulhavky, je-li jako možná příčina séropozitivity vyloučeno předchozí očkování, rezidua mateřských protilátek nebo nespecifické reakce; b) ve vzorcích odebraných z jednoho nebo více zvířat vnímavých druhů byl zjištěn a identifikován virový antigen nebo virová ribonukleová kyselina (RNA) typická pro jeden nebo více sérotypů viru slintavky a kulhavky; c) u jednoho nebo více zvířat vnímavých druhů byla sérologicky prokázána aktivní nákaza virem slintavky a kulhavky zjištěním sérokonverze z negativního výsledku na pozitivní výsledek na protilátky proti strukturálním nebo nestrukturálním bílkovinám viru slintavky a kulhavky, je-li jako možná příčina séropozitivity vyloučeno předchozí očkování, rezidua mateřských protilátek nebo nespecifické reakce. Nelze-li již odůvodněně předpokládat dosavadní séronegativní status, sérokonverze se zjišťuje na dvojicích vzorků odebraných ze stejných zvířat dvakrát nebo vícekrát v odstupu alespoň 5 dnů v případě strukturálních bílkovin a alespoň 21 dnů v případě nestrukturálních bílkovin; d) u zvířete vnímavého druhu jsou pozorovány klinické příznaky odpovídající slintavce a kulhavce. Příloha č. 2 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. 1. Během 24 hodin od potvrzení každého primárního ohniska nebo případu v místech nebo dopravních prostředcích podle § 17 této vyhlášky musí Státní veterinární správa prostřednictvím systému hlášení chorob zvířat zřízeného rozhodnutím orgánů Evropské unie oznámit tyto údaje: a) den odeslání; b) čas odeslání; c) země původu; d) název nákazy a případně typ viru; e) pořadové číslo ohniska; f) typ ohniska; g) referenční číslo ohniska souvisejícího s tímto ohniskem; h) oblast a zeměpisná poloha hospodářství; i) další oblast postižená omezeními; j) datum potvrzení a metoda, která byla použita pro potvrzení; k) datum podezření; l) předpokládané datum prvního nakažení; m) původ nákazy, může-li být zjištěn; n) přijatá opatření pro tlumení nákazy. 2. V případě primárních ohnisek nebo případů v prostorech nebo dopravních prostředcích podle § 17 této vyhlášky musí Státní veterinární správa kromě údajů podle bodu 1 poskytnout rovněž tyto informace: a) počet zvířat každého vnímavého druhu v ohnisku nebo v prostorech a dopravních prostředcích podle § 17 této vyhlášky; b) pro každý druh a kategorii (plemenná, výkrmová, jatečná atd.), počet uhynulých zvířat vnímavých druhů v hospodářství, jatkách nebo dopravním prostředku; c) pro každou kategorii (plemenná, výkrmová, jatečná atd.), nemocnost a počet zvířat vnímavých druhů a počet, u kterých byla potvrzena slintavka a kulhavka; d) počet zvířat vnímavých druhů utracených v ohnisku, na jatkách nebo dopravním prostředku; e) počet zpracovaných a neškodně odstraněných kadáverů; f) vzdálenost ohniska od nejbližšího hospodářství, ve kterém jsou držena zvířata vnímavých druhů; g) je-li potvrzena slintavka a kulhavka na jatkách nebo v dopravním prostředku, polohu jednoho či více hospodářství původu nakažených zvířat nebo jatečně opracovaných těl. 3. V případě sekundárních ohnisek musí být informace podle bodu 1 a 2 předány ve lhůtě stanovené v § 8 vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka. 4. Státní veterinární správa zajistí, aby informace poskytnuté o ohniscích nebo případech slintavky a kulhavky v hospodářství, jatkách nebo dopravním prostředku v souladu s body 1, 2 a 3 byly co nejdříve doplněny písemnou zprávou Komisi a ostatním členským státům, která přinejmenším obsahuje: a) datum utracení zvířat vnímavých druhů v hospodářství, jatkách nebo dopravním prostředku a zpracování jejich jatečně opracovaných těl; b) výsledky testů provedených na vzorcích odebraných po utracení zvířat vnímavých druhů; c) při uplatnění odchylky podle § 18 této vyhlášky, počet utracených a zpracovaných zvířat vnímavých druhů a případně počet zvířat vnímavých druhů, která mají být poražena později, a lhůtu určenou pro jejich poražení; d) všechny informace o možném nebo potvrzeném původu nákazy; e) v případě primárního ohniska nebo případu slintavky a kulhavky na jatkách nebo v dopravním prostředku, genetický typ viru, který je příčinou ohniska nebo případu; f) v případech, kdy byla zvířata vnímavých druhů utracena v kontaktních hospodářstvích nebo v hospodářstvích se zvířaty vnímavých druhů podezřelými z nákazy virem slintavky a kulhavky, informace o: i) datu utracení a počtu zvířat vnímavých druhů všech kategorií utracených v každém hospodářství a v případech, kdy zvířata vnímavých druhů v kontaktních hospodářstvích nebyla utracena, musí být poskytnuty informace o důvodech tohoto rozhodnutí; ii) epizootologické souvislosti mezi ohniskem nebo případem slintavky a kulhavky a jednotlivými kontaktními hospodářstvími nebo důvodech podezření na slintavku a kulhavku v jednotlivých podezřelých hospodářstvích; iii) výsledcích laboratorních vyšetření vzorků odebraných ze zvířat vnímavých druhů v hospodářstvích a při jejich utracení. 5. Není-li systém hlášení chorob zvířat z jakéhokoli důvodu dočasně funkční, používají se jiné komunikační prostředky. Příloha č. 3 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. 1. Klinické vyšetření 1.1. Všechna zvířata vnímavých druhů v hospodářstvích musí být klinicky vyšetřena na příznaky nebo symptomy slintavky a kulhavky. 1.2. Zvláštní důraz se klade na zvířata, která mohla být s vysokou pravděpodobností vystavena viru slintavky a kulhavky, zejména zvířata přepravená z rizikových hospodářství nebo zvířata v úzkém kontaktu s osobami nebo zařízením, které bylo v úzkém kontaktu s rizikovými hospodářstvími. 1.3. Klinické vyšetření musí zohledňovat přenos slintavky a kulhavky, včetně inkubační doby podle § 2 písm. f) této vyhlášky, a způsob chovu zvířat vnímavých druhů. 1.4. Příslušné záznamy vedené v hospodářství musí být podrobně přezkoumány, zejména s ohledem na údaje pro účely zdraví zvířat vyžadované právními předpisy v souladu s právem Evropské unie a případně údaje o nemocnosti, úmrtnosti a zmetání, klinických vyšetřeních, změnách produktivity a příjmu krmiva, nákupu a prodeji zvířat, návštěvách osob, které mohly být kontaminovány, a jiné informace důležité z hlediska anamnézy. 2. Postupy odběru vzorků 2.1. Všeobecná ustanovení 2.1.1. Odběr vzorků k sérologickému vyšetření se provádí: 2.1.1.1. podle doporučení epizootologické skupiny vytvořené v rámci skupiny odborníků podle § 74 této vyhlášky, a 2.1.1.2. na podporu dohledání a - rovněž s ohledem na definici v příloze č. 1 k této vyhlášce - jako důkaz absence nákazy v minulosti. 2.1.2. Případný odběr vzorků v rámci dozoru po zjištění ohniska je zahájen nejdříve 21 dnů po odstranění zvířat vnímavých druhů ze zamořeného nebo zamořených hospodářství a po předběžném čištění a dezinfekci, není-li v této příloze stanoveno jinak. 2.1.3. Odběr vzorků od zvířat vnímavých druhů se provádí v souladu s ustanoveními této přílohy vždy, když jsou v ohnisku ovce, kozy nebo jiná zvířata vnímavých druhů neprojevující zřetelné klinické příznaky, a zejména byla-li tato zvířata izolována od skotu a prasat. 2.2. Odběr vzorků v hospodářstvích V hospodářstvích s podezřením na slintavku a kulhavku, ale bez klinických příznaků, jsou ovce a kozy a na doporučení epizootologické skupiny i jiné vnímavé druhy vyšetřeny podle protokolu odběru vzorků, na jehož základě lze minimálně s 95% jistotou zjistit 5% prevalenci. 2.3. Odběr vzorků v ochranných pásmech Mají-li být v souladu s § 35 této vyhlášky zrušena opatření podle § 20 až 34 této vyhlášky, jsou všechna hospodářství uvnitř ochranného pásma, ve kterých ovce a kozy nebyly v přímém a těsném kontaktu se skotem v období nejméně 21 dnů před odebráním vzorků, vyšetřena podle protokolu odběru vzorků, na jehož základě lze minimálně s 95% jistotou zjistit 5% prevalenci. Krajská veterinární správa však může, umožňují-li to epizootologické okolnosti, a zejména při použití opatření podle § 35 odst. 1 písm. b) této vyhlášky, rozhodnout, že vzorky jsou odebrány nejdříve 14 dnů po odstranění zvířat vnímavých druhů ze zamořeného nebo zamořených hospodářství a po předběžném čištění a dezinfekci, provádí-li se odběr vzorků v souladu s bodem 2.3. při použití statistických parametrů, na jejichž základě lze minimálně s 95% jistotou zjistit 2% prevalenci nákazy ve stádech. 2.4. Odběr vzorků v pásmech dozoru Mají-li být v souladu s § 43 této vyhlášky zrušena opatření podle § 36 až 42 této vyhlášky, jsou vyšetřena hospodářství uvnitř pásma dozoru, ve kterých je při absenci klinických příznaků nutné předpokládat slintavku a kulhavku, zejména ve kterých jsou drženy ovce a kozy. Pro účely tohoto šetření postačuje model vícestupňového odběru vzorků, jsou-li vzorky odebrány: 2.4.1. v hospodářstvích ve všech správních celcích uvnitř pásma, ve kterém ovce a kozy nebyly v přímém a těsném kontaktu se skotem v období nejméně 30 dnů před odebráním vzorků, a 2.4.2. v tolika výše uvedených hospodářstvích, kolik je zapotřebí ke zjištění alespoň jednoho zamořeného hospodářství minimálně s 95% jistotou, je-li odhadována 2% prevalence při rovnoměrném rozložení v pásmu, a 2.4.3. od tolika ovcí a koz v každém hospodářství, kolik je zapotřebí ke zjištění 5% prevalence nákazy ve stádech minimálně s 95% jistotou, a ode všech ovcí a koz, je-li v hospodářství méně než 15 ovcí a koz. 2.5. Odběr vzorků pro účely monitoringu 2.5.1. Pro účely monitoringu v pásmech vně pásem vymezených v souladu s ustanovením § 20 této vyhlášky, a zejména pro potvrzení absence nákazy u stád ovcí a koz, které nejsou v těsném a přímém kontaktu s neočkovaným skotem nebo neočkovanými prasaty, se používá protokol odběru vzorků doporučený OIE pro účely monitoringu nebo protokol odběru vzorků podle odstavce 2.4. s tím rozdílem vůči odstavci 2.4.2., že se předpokládá 1% prevalence nákazy ve stádech. 3. Počet vzorků stanovený v souladu s požadavky odstavců 2.2., 2.3. a 2.4.3. se zvýší, aby byla zohledněna zjištěná diagnostická citlivost používaného testu. Příloha č. 4 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. 1. Všeobecné zásady a postupy 1.1. Čisticí a dezinfekční postupy podle § 12 této vyhlášky se provádějí pod úředním dozorem a v souladu s pokyny úředního veterinárního lékaře. 1.2. Použité dezinfekční prostředky a jejich koncentrace jsou úředně schváleny příslušným orgánem, aby bylo zajištěno zničení viru slintavky a kulhavky. 1.3. Účinnost dezinfekčních prostředků nesmí být snížena dlouhým skladováním. 1.4. Dezinfekční prostředky a postupy se volí s ohledem na povahu prostorů, dopravních prostředků a předmětů, které mají být ošetřeny. 1.5. Podmínky použití odmašťovacích a dezinfekčních prostředků musí zajistit, že jejich účinnost není snížena. Zejména musí být dodrženy technické parametry předepsané výrobcem, jako je tlak, minimální teplota a požadovaná doba působení. Účinnost dezinfekčního prostředku nesmí být snížena interakcí s jinými látkami, jako jsou např. odmašťovací prostředky. 1.6. Nezávisle na použitém dezinfekčním prostředku platí tato všeobecná pravidla: 1.6.1. podestýlka, hnůj a fekálie jsou dezinfekčním prostředkem důkladně napuštěny; 1.6.2. všechny plochy, které mohly být kontaminovány, a zejména podlahy, rampy a stěny, pokud možno po odstranění nebo demontáži zařízení nebo instalací, které by snižovaly účinnost čisticích a dezinfekčních postupů, jsou omyty a důkladně vykartáčovány a vydrhnuty; 1.6.3. opětně je použit dezinfekční prostředek minimálně na dobu působení předepsanou výrobcem; 1.6.4. voda použitá při čištění je odstraněna takovým způsobem, který vylučuje šíření viru slintavky a kulhavky, a v souladu s pokyny úředního veterinárního lékaře. 1.7. Po mytí, při kterém se používají kapaliny pod tlakem, a po dezinfekci musí být zabráněno nové kontaminaci dříve čištěných nebo dezinfikovaných částí. 1.8. Součástí postupu je mytí, dezinfekce nebo likvidace zařízení, instalací, předmětů nebo boxů, které mohly být kontaminovány. 1.9. Čisticí a dezinfekční postupy podle této vyhlášky musí být uvedeny v záznamech chovatele nebo v případě dopravního prostředku v záznamech dopravce, a je-li třeba úředního povolení, musí být schváleny dohlížejícím úředním veterinárním lékařem. 2. Zvláštní ustanovení pro čištění a dezinfekci zamořených hospodářství 2.1. Předběžné čištění a dezinfekce 2.1.1. Při utrácení zvířat jsou přijata všechna nezbytná opatření, která zabraňují nebo minimalizují šíření viru slintavky a kulhavky. K těmto opatřením mj. patří instalace dočasného dezinfekčního zařízení, zajištění ochranných oděvů a sprch, dekontaminace použitého zařízení, nástrojů a příslušenství a přerušení dodávky proudu pro ventilační zařízení. 2.1.2. Kadávery utracených zvířat musí být postříkány dezinfekčním prostředkem a odvezeny z hospodářství v uzavřených a nepropustných obalech za účelem zpracování a odstranění. 2.1.3. Po odvezení kadáverů zvířat vnímavých druhů za účelem zpracování a odstranění jsou části hospodářství, ve kterých byla tato zvířata ustájena, a všechny části ostatních budov, prostorů atd. kontaminované při utrácení, porážení nebo vyšetření post mortem postříkány dezinfekčními prostředky schválenými k tomuto účelu. 2.1.4. Všechny tkáně nebo krev, které případně unikly při porážení nebo vyšetření post mortem, a všechny hrubé nečistoty z budov, dvorů, zařízení atd. jsou pečlivě shromážděny a zlikvidovány společně s těly. 2.1.5. Použitý dezinfekční prostředek musí zůstat na všech plochách minimálně 24 hodin. 2.2. Závěrečné čištění a dezinfekce 2.2.1. Všechny plochy jsou zbaveny mastnoty a nečistoty odmašťovacím prostředkem a umyty studenou vodou. 2.2.2. Po umytí studenou vodou jsou plochy znovu postříkány dezinfekčním prostředkem. 2.2.3. Po 7 dnech jsou prostory opět ošetřeny odmašťovacím prostředkem, opláchnuty studenou vodou, postříkány dezinfekčním prostředkem a znovu opláchnuty studenou vodou. 3. Dezinfekce kontaminovaného steliva, hnoje, kejdy a močůvky 3.1. Pevné části hnoje a použitého steliva jsou uloženy na hromadu, pokud možno s přidáním 100 kg granulovaného páleného vápna na 1 m3 hnoje, aby bylo zaručeno dosažení teploty minimálně 70 °C v celé hromadě, postříkány dezinfekčním prostředkem a ponechány na místě minimálně 42 dnů, během nichž by měla být hromada buď zakryta, nebo přeložena, aby bylo zaručeno tepelné ošetření všech vrstev. 3.2. Tekuté části hnoje, kejda a močůvka jsou skladovány minimálně 42 dnů po posledním přidání infikovaného materiálu. Tato doba může být prodloužena při silné kontaminaci kejdy a močůvky nebo za nepříznivých povětrnostních podmínek. Tato doba může být zkrácena při přidání dezinfekčního prostředku, kterým se dostatečně změní pH v celém objemu hmoty za účelem zničení viru slintavky a kulhavky. 4. Zvláštní případy 4.1. Nemohou-li být z technických nebo bezpečnostních důvodů provedeny čisticí a dezinfekční postupy v souladu s touto vyhláškou, musí být budovy nebo prostory čištěny a dezinfikovány co možná nejdůkladněji, aby bylo zabráněno šíření viru slintavky a kulhavky, a minimálně 1 rok musí zůstat neobsazeny zvířaty vnímavých druhů. 4.2. Odchylně od bodů 2.1. a 2.2. může v případě hospodářství pod širým nebem krajská veterinární správa stanovit zvláštní čisticí a dezinfekční postupy s ohledem na druh hospodářství a klimatické podmínky. 4.3. Odchylně od bodu 3 může krajská veterinární správa stanovit zvláštní dezinfekční postupy pro hnůj, kejdu a močůvku, je-li vědecky prokázáno, že postup zajišťuje účinné zničení viru slintavky a kulhavky. Příloha č. 5 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. 1. Všeobecné zásady 1.1. Repopulace může být zahájena nejdříve po uplynutí 21 dnů od provedení závěrečné dezinfekce hospodářství. 1.2. Zvířata pro repopulaci mohou vstoupit do hospodářství pouze za těchto podmínek: 1.2.1. zvířata nepocházejí z pásem, na která se vztahují veterinární omezení v souvislosti se slintavkou a kulhavkou; 1.2.2. Krajská veterinární správa musí mít jistotu, že u zvířat určených k repopulaci mohl být zjištěn jakýkoli eventuální zbytkový virus slintavky a kulhavky buď na základě klinických příznaků v případě skotu nebo prasat, anebo laboratorním vyšetřením v případě jiných druhů vnímavých ke slintavce a kulhavce, které je provedeno na konci pozorovací doby podle odstavce 1.3.; 1.2.3. pro zajištění přiměřené imunitní reakce podle odstavce 1.2.2. u zvířat určených k repopulaci musí tato zvířata: 1.2.3.1. buď pocházet nebo být přepravena z hospodářství nacházejícího se v pásmu o poloměru minimálně 10 km se středem v uvedeném hospodářství, ve kterém nevzniklo ohnisko slintavky a kulhavky nejméně po dobu 30 dnů, anebo 1.2.3.2. musí být podrobena vyšetření podle přílohy č. 13 k této vyhlášce na přítomnost protilátek proti viru slintavky a kulhavky s negativním výsledkem, které bylo provedeno na vzorcích odebraných před vstupem zvířat do hospodářství. 1.3. Bez ohledu na způsob chovu používaný v hospodářství musí repopulace splňovat tyto podmínky: 1.3.1. zvířata musí být zastavena do všech jednotek a budov příslušného hospodářství; 1.3.2. v případě hospodářství s více jednotkami nebo budovami nemusí být repopulace ve všech jednotkách nebo budovách provedena současně. Žádné zvíře druhů vnímavých ke slintavce a kulhavce však nesmí opustit hospodářství, dokud nebyly u všech nově zastavených zvířat ve všech jednotkách a budovách provedeny všechny postupy repopulace; 1.3.3. během prvních 14 dnů po zástavu musí být zvířata klinicky vyšetřena každé 3 dny; 1.3.4. v období mezi 15. a 28. dnem po novém zástavu musí být zvířata klinicky vyšetřena jednou týdně; 1.3.5. nejdříve za 28 dnů po posledním novém zástavu musí být všechna zvířata klinicky vyšetřena a pro účely vyšetření na protilátky proti viru slintavky a kulhavky musí být odebrány vzorky v souladu s požadavky bodu 2.2. přílohy č. 3 k této vyhlášce; 1.4. Postup repopulace se považuje za ukončený, jestliže opatření podle bodu 1.3.5. byla provedena s negativním výsledkem. 2. Rozšířená opatření a odchylky 2.1. Krajská veterinární správa může nařídit: 2.1.1. použití indikátorových zvířat (biologických indikátorů), zvláště v hospodářstvích, která lze obtížně čistit a dezinfikovat, a zejména v hospodářstvích pod širým nebem. Prováděcí pravidla o použití indikátorových zvířat mohou být stanovena orgány Evropské unie; 2.1.2. doplňková ochranná a kontrolní opatření v rámci repopulace. 2.2. Krajská veterinární správa může postupovat odchylně od opatření podle bodů 1.3.2. až 1.3.4. této přílohy, provádí-li se repopulace po uplynutí 3 měsíců od vzniku posledního ohniska v pásmu o poloměru 10 km se středem v hospodářství, ve kterém se tato repopulace provádí. 3. Repopulace ve spojení s nouzovým očkováním 3.1. Repopulace v očkovacím pásmu vymezeném podle § 51 této vyhlášky se provádí buď v souladu s odstavci 1 a 2 této přílohy, anebo v souladu s § 57 odst. 1 písm. a) nebo odst. 2 písm. a) body 1, 3 a 4 této vyhlášky. 3.2. Krajská veterinární správa může povolit repopulaci očkovaných zvířat v hospodářstvích nacházejících se vně očkovacího pásma po provedení opatření podle § 60 této vyhlášky a za těchto podmínek: 3.2.1. přesahuje-li podíl očkovaných zvířat použitých pro repopulaci 75 %, jsou očkovaná zvířata nejdříve za 28 dnů od posledního zástavu zvířat vnímavých druhů náhodně testována na přítomnost protilátek proti nestrukturálním bílkovinám za použití statistických parametrů podle bodu 2.2. přílohy č. 3 k této vyhlášce a pro neočkovaná zvířata platí ustanovení odstavce 1, nebo 3.2.2. nepřesahuje-li podíl očkovaných zvířat 75 %, jsou neočkovaná zvířata považována za indikátorová zvířata a platí ustanovení odstavce 1. Příloha č. 6 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. 1. Minimální opatření Je-li potvrzeno alespoň jedno ohnisko slintavky a kulhavky v souladu s § 11 této vyhlášky, je třeba zajistit, aby koňovití nebyli odesláni do jiných členských států, nejsou-li kromě průkazu koně podle zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, provázeni veterinárním osvědčením podle § 19 odst. 5 vyhlášky č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí. 2. Doporučená doplňková opatření 2.1. Opatření při zákazu přemisťování Uplatňuje-li krajská veterinární správa úplný zákaz přemísťování podle § 8 odst. 3 této vyhlášky, může být přeprava koňovitých z hospodářství s omezeními podle § 5 a 11 této vyhlášky povolena pro koňovité, kteří potřebují zvláštní veterinární ošetření v prostorech bez zvířat vnímavých druhů, jsou-li splněny tyto podmínky: 2.1.1. případ musí být dokumentován veterinárním lékařem, který je k dosažení 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu; 2.1.2. musí být k dispozici souhlas kliniky určení; 2.1.3. přeprava musí být povolena krajskou veterinární správou, které jsou k dosažení 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu; 2.1.4. koňovití musí být při přepravě provázeni průkazem koně; 2.1.5. dosažitelný úřední veterinární lékař musí být informován o trase před odjezdem; 2.1.6. koňovití musí být vyhřebelcováni a ošetřeni účinným dezinfekčním prostředkem; 2.1.7. koňovití musí být přepravováni v dopravním prostředku určeném pro přepravu koní, který je jako takový rozpoznatelný a je čištěn a dezinfikován před a po použití. 2.2. Kontroly koňovitých ve vztahu k ochranným pásmům a pásmům dozoru 2.2.1. Přemísťování koňovitých vně ochranných pásem a pásem dozoru nepodléhá jiným podmínkám než podle vyhlášky č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu z třetích zemí. 2.2.2. Přemísťování koňovitých uvnitř ochranných pásem a pásem dozoru vymezených v souladu s § 20 této vyhlášky podléhá těmto podmínkám: 2.2.2.1. použití koňovitých držených v hospodářstvích v ochranném pásmu a pásmu dozoru, ve kterých nejsou držena zvířata vnímavých druhů, může být povoleno v ochranném pásmu s výhradou odpovídajícího čištění a dezinfekce a nesmí být omezeno v prostorech nacházejících se v pásmu dozoru; 2.2.2.2. koňovití mohou být bez omezení přepravováni v dopravním prostředku určeném pro přepravu koní do hospodářství, ve kterém nejsou držena zvířata vnímavých druhů; 2.2.2.3. krajská veterinární správa může ve výjimečných případech povolit přepravu koňovitých v určeném nebo registrovaném dopravním prostředku pro přepravu koní z hospodářství, ve kterém nejsou držena zvířata vnímavých druhů, do jiného hospodářství, ve kterém jsou držena zvířata vnímavých druhů a které se nachází v ochranném pásmu, s výhradou čištění a dezinfekce dopravního prostředku před nakládkou zvířat a před odjezdem z hospodářství určení; 2.2.2.4. přemísťování koňovitých po veřejných silnicích, po pastvinách patřících k hospodářstvím, ve kterých nejsou držena zvířata vnímavých druhů, a cvičištích může být povoleno. 2.2.3. Odběr spermatu, vaječných buněk a embryí koňovitých od dárcovských zvířat v hospodářstvích, ve kterých nejsou držena zvířata vnímavých druhů, v ochranném pásmu a pásmu dozoru a přeprava spermatu, vaječných buněk a embryí koňovitých ke koňovitým příjemcům v hospodářstvích, ve kterých nejsou držena zvířata vnímavých druhů, nejsou omezeny. 2.2.4. Návštěvy vlastníků koňovitých, veterinárních lékařů, inseminátorů a podkovářů v hospodářstvích v pásmech dozoru, ve kterých jsou držena zvířata vnímavých druhů, ale která nepodléhají omezením podle § 5 a 11 této vyhlášky, podléhají těmto podmínkám: 2.2.4.1. koňovití jsou drženi odděleně od zvířat vnímavých druhů a výše uvedeným osobám je účinně zabráněno v přístupu ke zvířatům vnímavých druhů; 2.2.4.2. všechny osoby uvedené v bodě 2.2.4. musí být zaregistrovány; 2.2.4.3. dopravní prostředky a boty osob uvedených v bodě 2.2.4. jsou očištěny a dezinfikovány. Příloha č. 7 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. ČÁST A 1. Masné výrobky ošetřené alespoň jedním ze způsobů podle prvního sloupce tabulky 1 přílohy III směrnice 2002/99/ES ze dne 16. prosince 2002, kterou se stanoví veterinární předpisy pro produkci, zpracování, distribuci a dovoz produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě. 2. Kůže a kožky odpovídající požadavkům podle článku 20 a přílohy VIII kapitoly VI písm. A bodu 2 písm. c) nebo d) nařízení (ES) č. 1774/2002. 3. Ovčí vlna, srst přežvýkavců a štětiny prasat odpovídající požadavkům podle článku 20 a přílohy VIII kapitoly VI písm. A bodu 1 nařízení (ES) č. 1774/2002. 4. Produkty získané od zvířat vnímavých druhů, které byly podrobeny: a) buď tepelnému ošetření v hermeticky uzavřených nádobách s hodnotou Fo 3,00 nebo vyšší, nebo b) tepelnému ošetření, při kterém je v jádře dosaženo teploty minimálně 70 °C alespoň po dobu 60 minut. 5. Krev a krevní výrobky ze zvířat vnímavých druhů používané pro technické účely, včetně léčiv, činidel k diagnostice in vitro a laboratorních činidel, které byly podrobeny alespoň jednomu z ošetření uvedených v příloze VIII kapitole IV písm. B bodu 3 písm. e) podbodu ii) nařízení (ES) č. 1774/2002. 6. Sádlo, tavené a škvařené tuky, které byly podrobeny tepelnému ošetření podle přílohy VII kapitoly IV písm. B bodu 2 písm. d) podbodu iv) nařízení (ES) č. 1774/2002. 7. Krmivo pro zvířata v zájmovém chovu a žvýkací pamlsky pro psy, které odpovídají požadavkům podle přílohy VIII kapitoly II písm. B bodu 2, 3 nebo 4 nařízení (ES) č. 1774/2002. 8. Lovecké trofeje z kopytníků, které odpovídají požadavkům podle přílohy VIII kapitoly VII písm. A bodu 1, 3 nebo 4 nařízení (ES) č. 1774/2002. 9. Zvířecí střeva, která byla v souladu s kapitolou 1 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 379/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování s živočišnými produkty, na které se nevztahují zvláštní právní předpisy, a o veterinárních podmínkách jejich dovozu z třetích zemí, očištěna, oškrábána a buď na dobu 30 dnů nasolena chloridem sodným, nebo po oškrábání vybělena nebo vysušena a po zpracování chráněna před rekontaminací. ČÁST B 1. Sláma a objemná krmiva, která a) buď byla ošetřena i) párou v uzavřené komoře nejméně po dobu 10 minut a za minimální teploty 80 °C, nebo ii) formalínovými párami (formaldehydovým plynem) působícími v uzavřené komoře nejméně po dobu 8 hodin a za minimální teploty 19 °C při použití obvyklých prodejních roztoků s koncentrací 35-40 %, nebo b) byla skladována v balících nebo žocích v krytých prostorech nacházejících se nejméně 2 km od nejbližšího ohniska slintavky a kulhavky a neopustí tyto prostory před uplynutím nejméně 3 měsíců od ukončení čištění a dezinfekce podle § 12 této vyhlášky a v žádném případě před zrušením omezení v ochranném pásmu. Příloha č. 8 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. ČÁST A 1. Čerstvé maso bez kosti: Maso (všechny části domácího skotu, včetně druhů Bison bison a Bubalus bubalis, prasat, ovcí, koz a lichokopytníků, které jsou vhodné k lidské spotřebě) s bránicemi, ale s výjimkou drobů, ze kterého byly odstraněny kosti a hlavní přístupné mízní uzliny. 2. Upravené droby: - srdce, ze kterých byly zcela odstraněny mízní uzliny, pojivové tkáně a příslušný tuk; - játra, ze kterých byly zcela odstraněny mízní uzliny, pojivové tkáně a příslušný tuk; - celé žvýkací svaly naříznuté v souladu s písm. a) oddílem A bodem 41 části VIII (veterinární prohlídka po poražení) přílohy č. 1 k vyhlášce č. 202/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na čerstvé maso, mleté maso, masné polotovary a masné výrobky, ze kterých byly zcela odstraněny mízní uzliny, pojivové tkáně a příslušný tuk; - jazyky s epitelovou tkání, ale bez kostí, chrupavek a mandlí; - plíce, ze kterých byly odstraněny průdušnice a průdušky a mediastinální a bronchiální mízní uzliny; - jiné droby bez kostí nebo chrupavek, ze kterých byly zcela odstraněny mízní uzliny, pojivové tkáně, příslušný tuk a sliznice. 3. Zrání: - zrání jatečně opracovaných těl při teplotě nad + 2 °C nejméně po dobu 24 hodin; - hodnota pH naměřená uprostřed svalu m. longissimus dorsi méně než 6,0. 4. Je třeba používat účinná opatření proti křížové kontaminaci. ČÁST B 1. Čerstvé maso, s výjimkou hlav, vnitřností a drobů, určené pro uvádění na trh vně ochranného pásma a pásma dozoru se vyrábí při dodržení alespoň jedné z těchto doplňkových podmínek: a) přežvýkavci: i) zvířata byla kontrolována podle § 23 odst. 2 této vyhlášky a ii) maso je ošetřeno podle bodů 1, 3 a 4 části A; b) všechna zvířata vnímavých druhů: i) zvířata pobývala v hospodářství nejméně 21 dnů a jsou označena a evidována způsobem, který umožňuje dohledání hospodářství původu, a ii) zvířata byla kontrolována podle § 23 odst. 2 této vyhlášky a iii) maso je zřetelně označeno a je pozastaveno pod úředním dohledem nejméně 7 dnů a není uvolněno do oběhu, dokud není na konci doby pozastavení úředně vyloučeno jakékoli podezření z nákazy virem slintavky a kulhavky v hospodářství původu; c) všechna zvířata vnímavých druhů: i) pro zvířata platil v hospodářství původu po dobu 21 dnů zákaz přemísťování, během kterého nebylo do hospodářství zařazeno žádné zvíře druhu vnímavého ke slintavce a kulhavce, a ii) zvířata byla během 24 hodin po nakládce kontrolována podle § 23 odst. 2 této vyhlášky a iii) vzorky odebrané v souladu se statistickými požadavky podle bodu 2.2. přílohy č. 3 k této vyhlášce během 48 hodin po nakládce byly s negativním výsledkem vyšetřeny na protilátky proti viru slintavky a kulhavky, a iv) maso je pozastaveno pod úřední kontrolou 24 hodin a není uvolněno do oběhu, dokud opakované klinické vyšetření zvířat v hospodářství původu nevyloučilo přítomnost nakažených zvířat nebo zvířat podezřelých z nákazy. 2. Upravené droby jsou označeny značkou zdravotní nezávadnosti podle části XI oddílu B přílohy č. 1 k vyhlášce č. 202/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na čerstvé maso, mleté maso, masné polotovary a masné výrobky, ve znění pozdějších předpisů, a podrobeny jednomu z ošetření uvedených v bodě 1 části A přílohy č. 7 k této vyhlášce. 3. Ostatní produkty jsou ošetřeny podle § 31 této vyhlášky. Příloha č. 9 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. ČÁST A Tato ošetření jsou uznána za postupy, které poskytují dostatečné záruky pro účinné zničení viru slintavky a kulhavky v mléce a mléčných výrobcích pro lidskou spotřebu. Je třeba přijmout všechna potřebná opatření, která zabraňují tomu, aby mléko nebo mléčné výrobky přišly po zpracování do styku s jakýmkoli potenciálním zdrojem viru slintavky a kulhavky. 1. Mléko pro lidskou spotřebu musí být ošetřeno nejméně jedním z těchto způsobů: 1.1. sterilizace minimálně na hodnotu Fo 3; 1.2. ošetření UHT(a); 1.3. ošetření HTST(b), provedené dvakrát u mléka s hodnotou pH 7,0 nebo vyšší; 1.4. ošetření HTST u mléka s hodnotou pH nižší než 7,0; 1.5. HTST ve spojení s jiným fyzikálním ošetřením: 1.5.1. buď snížením hodnoty pH pod 6 nejméně na jednu hodinu, nebo 1.5.2. doplňkovým zahříváním minimálně na teplotu 72 °C nebo vyšší, spojeným s vysušením. 2. Mléčné výrobky musí být buď ošetřeny jedním z výše uvedených způsobů, nebo být vyrobeny z mléka ošetřeného v souladu s odstavcem 1. 3. O každém dalším ošetření rozhodují orgány Evropské unie, zejména u syrových mléčných výrobků s prodlouženou dobou zrání, včetně snížení hodnoty pH pod 6. ČÁST B Tato ošetření jsou uznána za postupy, které poskytují dostatečné záruky pro účinné zničení viru slintavky a kulhavky v mléce a mléčných výrobcích neurčených pro lidskou spotřebu nebo určených k výživě zvířat. Je třeba přijmout všechna potřebná opatření, která zabraňují tomu, aby mléko nebo mléčné výrobky přišly po zpracování do styku s jakýmkoli potenciálním zdrojem viru slintavky a kulhavky. 1. Mléko neurčené pro lidskou spotřebu a mléko k výživě zvířat musí být ošetřeno nejméně jedním z těchto způsobů: 1.1. sterilizace minimálně na hodnotu Fo 3; 1.2. ošetření UHT(a) ve spojení s jiným fyzikálním ošetřením podle odstavce 1.4.1. nebo 1.4.2; 1.3. ošetření HTST(b), provedené dvakrát; 1.4. HTST ve spojení s jiným fyzikálním ošetřením: 1.4.1. buď snížením hodnoty pH pod 6 nejméně na jednu hodinu, nebo 1.4.2. doplňkovým zahříváním minimálně na teplotu 72 °C nebo vyšší, spojeným s vysušením. 2. Mléčné výrobky musí být buď ošetřeny jedním z výše uvedených způsobů, nebo být vyrobeny z mléka ošetřeného v souladu s odstavcem 1. 3. Syrovátka určená pro krmení zvířat vnímavých druhů a vyrobená z mléka ošetřeného v souladu s odstavcem 1 může být odebrána nejdříve 16 hodin po sražení mléka a její hodnota pH před přepravou do hospodářství s chovem prasat musí být nižší než 6,0. Příloha č. 10 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. 1. Kritéria při rozhodování pro provádění ochranného očkování(*) Kritéria Rozhodnutí Pro očkování Proti očkování Hustota populace vnímavých zvířat vysoká nízká Převažující klinicky postižené druhy prasata přežvýkavci Přemísťování potenciálně nakažených zvířat nebo produktů ven z ochranného pásma prokázané neprokázané Pravděpodobnost vzdušného přenosu viru ze zamořených hospodářství vysoká nízká nebo nulová Vhodná očkovací látka k dispozici není k dispozici Původ ohnisek (zjistitelnost) neznámý známý Křivka incidence ohnisek strmý nárůst slabý nebo pomalý nárůst Rozložení ohnisek velkoplošné ohraničené Reakce veřejnosti na likvidaci stád zvířat systematickým utrácením (metoda stamping-out), silná slabá Přijatelnost regionalizace po očkování ano ne 2. Doplňková kritéria při rozhodování pro provádění nouzového očkování Kritéria Rozhodnutí Pro očkování Proti očkování Přijatelnost regionalizace pro třetí země známá neznámá Hospodářské vyhodnocení konkurenčních tlumicích strategií podle předpokladů by tlumicí strategie bez nouzového očkování vedla k významně vyšším hospodářským ztrátám v zemědělských a nezemědělských odvětvích podle předpokladů by tlumicí strategie s nouzovým očkováním vedla k významně vyšším hospodářským ztrátám v zemědělských a nezemědělských odvětvích Podle předpokladů nemůže být pravidlo 24/48 hodin použito účinně ve dvou následujících dnech1ano ne Značný sociální a psychologický dopad likvidace stád zvířat ano ne Existence velkých hospodářství s intenzivním chovem zvířat v pásmech s nízkou hustotou stád zvířat ano ne 1 Pravidlo 24/48 hodin znamená: a) nakažená stáda v hospodářstvích podle § 11 této vyhlášky nemohou být zlikvidována metodou stamping-out během 24 hodin od potvrzení nákazy a b) preventivní utracení potenciálně nakažených nebo kontaminovaných zvířat nemůže být bezpečně provedeno do 48 hodin. 3. Definice prostorů s vysokou hustotou hospodářských zvířat 3.1. Při rozhodování o přijímání opatření v souladu s touto vyhláškou, a zejména opatření podle § 51 odst. 2 této vyhlášky orgán veterinární správy kromě důkladného epizootologického vyhodnocení zváží definice prostorů s vysokou hustotou hospodářských zvířat podle bodu 3.2 nebo případně podle § 38 písm. j) vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a použijí přísnější definici. Definice může být pozměněna na základě nových vědeckých poznatků rozhodnutím orgánů Evropské unie. 3.2. Zvířata vnímavých druhů U zvířat vnímavých druhů je prostorem s vysokou hustotou stád zvířat zeměpisný prostor o poloměru 10 km kolem hospodářství se zvířaty vnímavých druhů podezřelými z nákazy nebo nakaženými slintavkou a kulhavkou, je-li v něm hustota zvířat vnímavých druhů vyšší než 1000 kusů na km2. Příslušné hospodářství se musí nacházet buď v podoblasti podle definice v § 2 písm. q) této vyhlášky, ve které je hustota zvířat vnímavých druhů vyšší než 450 kusů na km2, nebo ve vzdálenosti menší než 20 km od této podoblasti. Příloha č. 12 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. 1. Laboratoře a zařízení manipulující s živým virem slintavky a kulhavky musí splňovat nebo překračovat minimální požadavky podle „Minimálních standardů pro laboratoře pracující s virem slintavky a kulhavky in vitro a in vivo“ (Minimum standards for Laboratories working with foot-and-mouth virus in vitro and in vivo) stanovených Evropskou komisí pro tlumení slintavky a kulhavky na 26. zasedání v Římě v dubnu 1985, ve znění z roku 1993. 2. Laboratoře a zařízení manipulující s živým virem slintavky a kulhavky musí být zkontrolovány nejméně dvakrát za pět let, přičemž jedna z kontrol se provádí bez předchozího ohlášení. 3. Kontrolní skupina je tvořena přinejmenším - jedním odborníkem Komise, - jedním odborníkem na slintavku a kulhavku, - jedním nezávislým odborníkem pro otázky biologické bezpečnosti v laboratořích vystavených mikrobiologickým rizikům. 4. Kontrolní skupina předkládá zprávu Komisi a členským státům v souladu s rozhodnutím 98/139/ES. Příloha č. 13 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. V rámci této přílohy se „testem“ rozumí laboratorní diagnostický postup a „standardem“ referenční činidlo, které se stalo mezinárodně uznávaným standardem na základě srovnávacích testů prováděných různými laboratořemi. ČÁST A 1. Doporučené postupy Diagnostické testy uvedené v příručce standardů pro diagnostické testy a očkovací látky OIE, dále jen „příručka OIE“, jsou jakožto „předepsané testy“ pro mezinárodní obchod referenčními testy pro diagnostiku vezikulárních chorob v Evropské unii. Národní referenční laboratoře musí přijmout standardy a testy, které jsou nejméně tak přísné jako standardy a testy definované v příručce OIE. Komise může rozhodnout o přijetí přísnějších testovacích postupů, než jsou postupy definované v příručce OIE. 2. Alternativní postupy Použití testů definovaných v příručce OIE jako „alternativní testy“ nebo jiných testů neuvedených v příručce OIE je povoleno, je-li prokázáno, že výkonnost testu odpovídá parametrům nebo překračuje parametry citlivosti a přesnosti podle příručky OIE nebo podle příloh příslušných právních předpisů Evropské unie (podle toho, které parametry jsou přísnější). Národní referenční laboratoře, které provádějí diagnostické testy pro účely vnitrostátního nebo mezinárodního obchodu nebo obchodu uvnitř Evropské unie, musí provádět a ukládat potřebné záznamy, kterými lze doložit, že jimi používané testovací postupy odpovídají příslušným požadavků OIE nebo Evropské unie. 3. Standardy a kontrola jakosti Národní referenční laboratoře se pravidelně účastní normalizačních činností a externích cvičení zajištění jakosti organizovaných referenční laboratoří Evropské unie. V rámci těchto cvičení může referenční laboratoř Evropské unie zohlednit výsledky testů určité národní referenční laboratoře, která se v přiměřeném období účastnila cvičení zajištění jakosti organizovaného některou z mezinárodních organizací zodpovědných za externí zajištění jakosti diagnostiky vezikulárních virových chorob, jako je OIE, Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) Organizace spojených národů nebo Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Národní referenční laboratoře provádějí vnitřní programy zajištění jakosti. Podmínky těchto programů mohou být stanoveny rozhodnutím orgánů Evropské unie. Až do přijetí podrobných ustanovení programu platí pokyny OIE pro hodnocení kvality laboratoří (OIE Guidelines for Laboratory Quality Evaluation) (Komise standardů OIE, září 1995). Jako součást zajištění jakosti národní referenční laboratoře prokazují, že jejich běžně používané testy odpovídají požadavkům citlivosti a přesnosti definovaným v příručce OIE nebo v příloze č. 14 k této vyhlášce (podle toho, které parametry jsou přísnější). 4. Postupy přijímání a prověřování testů a standardů pro diagnostiku vezikulárních virových chorob Testy a standardy pro diagnostiku vezikulárních virových chorob se přijímají rozhodnutím orgánů Evropské unie. Komise může zohlednit vědecká doporučení, která vzešla z jednání národních referenčních laboratoří organizovaných referenční laboratoří Evropské unie. 5. Kontrola shody Údaje z normalizačních činností a externích cvičení zajištění jakosti organizovaných referenční laboratoří Evropské unie jsou vyhodnocovány na každoročních jednáních národních referenčních laboratoří a oznamovány Komisi, která přehodnocuje seznam národních referenčních laboratoří podle seznamu národních laboratoří členských států oprávněných pracovat s živým virem slintavky a kulhavky zveřejněném na internetových stránkách Státní veterinární správy. Laboratoře, jejichž testy neodpovídají předepsaným požadavkům citlivosti a přesnosti, Komise požádá, aby v přiměřené lhůtě přizpůsobily své postupy, aby bylo zajištěno, že vyhovují těmto požadavkům. Neprokáže-li laboratoř ve stanovené lhůtě požadovanou úroveň výkonnosti, nejsou výsledky jejích testů po této lhůtě v Evropské unii uznávány. 6. Výběr a přeprava vzorků Přiměřená část vzorků odebraných terénních materiálů se zasílá některé z laboratoří podle seznamu národních laboratoří členských států oprávněných pracovat s živým virem slintavky a kulhavky zveřejněného na internetových stránkách Státní veterinární správy. Nejsou-li však tyto vzorky k dispozici nebo nejsou-li vhodné k přepravě, lze použít materiál primární kultury ze stejného hostitelského druhu nebo materiál buněčné kultury z malého počtu pasáží. Je třeba sdělit historii materiálu primární nebo buněčné kultury. Vzorky pro diagnostiku vezikulárních virových chorob mohou být přepravovány při 4 °C, nepřekračuje-li předpokládaná doba přepravy do přijímající laboratoře 24 hodin. Pro přepravu vzorků jícno-hltanového seškrabu (hltanová kyreta) se doporučuje pevný oxid uhličitý (suchý led) nebo kapalný dusík, zejména nelze-li vyloučit prodlení na letištích. Zvláštní opatření jsou vyžadována pro bezpečné balení materiálu získaného ze zvířat podezřelých ze slintavky a kulhavky při přepravě uvnitř země i mezi zeměmi. Tato opatření mají zejména zabránit porušení nádob nebo úniku z nádob a riziku kontaminace, ale jsou rovněž důležitá pro doručení vzorků v uspokojivém stavu. Mrazící vložky mají přednost před tajícím ledem, aby se předcházelo možnosti úniku vody z balení. Před odesláním vzorků musí být předem informována laboratoř určení a přijetí těchto vzorků musí být laboratoří předem odsouhlaseno. Musí být dodrženy právní předpisy příslušných členských států o přepravě vzorků. ČÁST B Protokoly příručky OIE stanoví pro vezikulární virové choroby referenční postupy pro izolaci viru, zjištění antigenů a protilátek. 1. Slintavka a kulhavka 1.1. Zjištění antigenu Standardy zjišťování antigenu viru slintavky a kulhavky se stanoví rozhodnutím orgánů Evropské unie po konzultaci s referenční laboratoří Evropské unie. Standardní inaktivované antigeny všech 7 sérotypů jsou k dispozici ve světové referenční laboratoři OIE/FAO pro slintavku a kulhavku (WRL). Národní referenční laboratoře zajistí, aby jejich systém zjišťování antigenu odpovídal těmto minimálním standardům. Referenční laboratoř Evropské unie jim může případně doporučit ředění těchto antigenů za účelem získání výsledků silně nebo slabě pozitivních. 1.2. Izolace viru Standardy pro zjišťování viru slintavky a kulhavky se stanoví rozhodnutím orgánů Evropské unie po konzultaci s referenční laboratoří Evropské unie. Izoláty kmenů viru slintavky a kulhavky jsou k dispozici ve světové referenční laboratoři OIE/FAO pro slintavku a kulhavku (WRL). Národní referenční laboratoře zajistí, aby systémy tkáňových kultur používané pro izolaci viru slintavky a kulhavky byly citlivé na všechny sérotypy a kmeny, pro které má laboratoř diagnostickou kapacitu. 1.3. Metody zjišťování nukleové kyseliny Standardy pro zjišťování RNA viru slintavky a kulhavky se stanoví rozhodnutím orgánů Evropské unie po konzultaci s referenční laboratoří Evropské unie. Pro účely budoucí normalizace může Komise nařídit provádění srovnávacích testů citlivosti metod zjišťování RNA mezi národními referenčními laboratořemi. Komise může s ohledem na praktické obtíže dlouhodobějšího skladování nukleových kyselin ustanovit, aby normalizovaná činidla pro zajištění jakosti při zjišťování virové RNA byla k dispozici v referenční laboratoři Evropské unie. 1.4. Zjištění protilátek (strukturální bílkoviny) Standardy pro zjišťování protilátek proti viru slintavky a kulhavky se stanoví rozhodnutím orgánů Evropské unie po konzultaci s referenční laboratoří Evropské unie. V rámci „FAO Phase XV Standardisation Exercise in Foot-and-Mouth Disease Antibody Detection“ byla v roce 1998 definována normalizovaná antiséra proti kmenům 01-Manisa, A22-Iraq a C-Noville viru slintavky a kulhavky. Komise může stanovit, aby normalizovaná referenční séra pro hlavní varianty antigenů viru slintavky a kulhavky byla přijata jako výsledek normalizačních cvičení mezi referenční laboratoří Evropské unie a národními referenčními laboratořemi. Tato referenční séra používají národní referenční laboratoře v Evropské unii jako standardy. 1.5. Zjištění protilátek (nestrukturální bílkoviny) Standardy pro zjišťování protilátek proti viru slintavky a kulhavky se stanoví rozhodnutím orgánů Evropské unie po konzultaci s referenční laboratoří Evropské unie. Komise může stanovit, aby normalizovaná referenční séra byla přijata jako výsledek normalizačních cvičení mezi referenční laboratoří Evropské unie a národními referenčními laboratořemi. Tato referenční séra používají národní referenční laboratoře v Evropské unii jako standardy. 2. Vezikulární choroba prasat Diagnostika vezikulární choroby prasat se provádí v souladu s rozhodnutím 2000/428/ES a diagnostickou příručkou. 3. Jiné vezikulární virové choroby V případě potřeby může Komise rozhodnout, že standardy laboratorní diagnostiky vezikulární stomatitidy nebo vezikulárního exantému prasat se stanoví rozhodnutím orgánů Evropské unie. Členské státy mohou udržovat laboratorní kapacitu pro diagnostiku jiných vezikulárních virových chorob než slintavka a kulhavka a vezikulární choroba prasat, tj. vezikulární stomatitidy a vezikulárního exantému prasat. Národní referenční laboratoře, které hodlají udržovat diagnostickou kapacitu pro tyto viry, mohou získávat referenční činidla od světové referenční laboratoře OIE/FAO pro slintavku a kulhavku (WRL), Pirbright nebo od příslušné referenční laboratoře OIE. Příloha č. 14 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. 1. Podmínky dodávky a skladování koncentrovaného inaktivovaného antigenu dodávaného bance antigenů a očkovacích látek Evropské unie: a) každý antigen sestává z jediné homogenní šarže; b) každá šarže je rozdělena tak, aby mohla být skladována na 2 oddělených zeměpisných místech pod zodpovědností určených prostorů banky antigenů a očkovacích látek Evropské unie; c) antigen odpovídá minimálně požadavkům Evropského lékopisu a příslušných ustanovení příručky OIE; d) zásady správné výrobní praxe jsou dodržovány po celou dobu výrobního procesu, včetně skladování a konečné úpravy očkovací látky rekonstituované ze skladovaných antigenů; e) není-li v textech podle písmene c) stanoveno jinak, je antigen vyčištěn tak, aby byly odstraněny nestrukturální bílkoviny viru slintavky a kulhavky. Vyčištění přinejmenším zajišťuje, že zbytkový obsah nestrukturálních bílkovin v očkovacích látkách rekonstituovaných z tohoto antigenu nevede k zjistitelnému množství protilátek proti nestrukturálním bílkovinám u zvířat, která byla jednou očkována a následně jednou přeočkována. 2. Podmínky složení, výroby, plnění, etiketování a distribuce očkovacích látek rekonstituovaných z koncentrovaného inaktivovaného antigenu dodávaného bance antigenů a očkovacích látek Evropské unie: a) rychlá příprava složení očkovací látky z antigenu podle článku 81 směrnice 2003/85/ES; b) výroba bezpečné, sterilní a účinné očkovací látky s potencí minimálně 6 PD50 v souladu s testy účinnosti předepsanými Evropským lékopisem a vhodné pro použití v případě nouzového očkování přežvýkavců a prasat; c) kapacita přípravy složení ze skladovaného koncentrovaného inaktivovaného antigenu: i) až jeden milión očkovacích dávek během čtyř dnů od pokynu Komise; ii) až čtyři milióny dalších očkovacích dávek během 10 dnů od pokynu Komise; d) rychlé plnění, etiketování a distribuce očkovací látky podle zvláštních potřeb prostoru, kde se má očkování provádět. Příloha č. 15 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. Funkce a povinnosti národních referenčních laboratoří podle § 66 této vyhlášky při diagnostice slintavky a kulhavky a jiných vezikulárních chorob: 1. Všechny národní referenční laboratoře manipulující s živým virem slintavky a kulhavky dodržují podmínky vysoké bezpečnosti podle „Minimálních standardů pro laboratoře pracující s virem slintavky a kulhavky in vitro a in vivo“ (Minimum standards for Laboratories working with foot-and-mouth virus in vitro and in vivo) stanovených Evropskou komisí pro tlumení slintavky a kulhavky na 26. zasedání v Římě v dubnu 1985, ve znění dodatku 6 bodu ii) zprávy z 30. zasedání v Římě z roku 1993. 2. Národní referenční laboratoře nepřetržitě poskytují služby pro diagnostiku vezikulárních virových chorob a jsou vybaveny a kvalifikovány pro poskytování rychlé prvotní diagnózy. 3. Národní referenční laboratoře mají inaktivované referenční kmeny všech sérotypů viru slintavky a kulhavky, imunní séra proti těmto virům a všechna další činidla, která jsou potřebná pro rychlou diagnózu. Pro potvrzení negativní diagnózy by měly být neustále připraveny příslušné buněčné kultury. 4. Národní referenční laboratoře jsou vybaveny a kvalifikovány pro rozsáhlý sérologický dozor. 5. Při podezření na primární ohnisko jsou odebrány příslušné vzorky a v souladu s daným protokolem urychleně přepraveny do národní referenční laboratoře. Pro rychlou odezvu při podezření na slintavku a kulhavku krajská veterinární správa zajistí, aby bylo na místě připraveno potřebné vybavení a materiál pro odběr vzorků a přepravu do národní referenční laboratoře. 6. U všech virů, které jsou nově zavlečeny do Evropské unie, se určuje antigen a genom. Tuto charakteristiku provádí národní referenční laboratoř, je-li k tomuto účelu vybavena, nebo musí při nejbližší příležitosti zaslat vzorek viru z primárního případu pro potvrzení a další charakteristiku referenční laboratoři Evropské unie, která rovněž poskytne informace o antigenním vztahu terénního kmene k očkovacím kmenům v bance antigenů a očkovacích látek Evropské unie. Stejný postup se dodržuje u virů, které národní referenční laboratoře získají ze třetích zemí v situacích, kdy může být charakteristika viru pro Evropskou unii užitečná. 7. Národní referenční laboratoře poskytnou příslušné epizootologické informace svému státnímu orgánu veterinární péče, který je předá referenční laboratoři Evropské unie. 8. Národní referenční laboratoře spolupracují s referenční laboratoří Evropské unie, aby zajistily, aby terénní spolupracovníci státního orgánu veterinární péče měli v rámci svého vzdělávání možnost seznámit se s klinickými případy slintavky a kulhavky v národních referenčních laboratořích. 9. Národní referenční laboratoře spolupracují s referenční laboratoří Evropské unie a ostatními národními referenčními laboratořemi na zlepšení diagnostických metod a při výměně příslušných materiálů a informací. 10. Národní referenční laboratoře se účastní normalizačních činností a externích cvičení zajištění jakosti organizovaných referenční laboratoří Evropské unie. 11. Národní referenční laboratoře používají testů a standardů, které splňují nebo překračují kritéria podle přílohy č. 13 k této vyhlášce. Národní referenční laboratoře poskytnou Komisi na požádání údaje, které dokládají, že používané testy splňují nebo překračují tyto požadavky. 12. Národní referenční laboratoře jsou schopny identifikovat viry všech vezikulárních chorob a virus encefalomyelitidy, aby nedocházelo k prodlení při diagnostice a následném provádění tlumicích opatření krajskou veterinární správou. 13. Národní referenční laboratoře spolupracují s ostatními laboratořemi určenými příslušnými orgány pro provádění testů, např. sérologických, při kterých se nepracuje s živým virem slintavky a kulhavky. Tyto laboratoře neprovádějí zjišťování viru ve vzorcích odebraných z podezřelých případů vezikulárních chorob. Tyto laboratoře nemusí splňovat normy biologické bezpečnosti podle bodu 1 přílohy č. 12 k této vyhlášce, ale jejich postupy musí účinně zabraňovat možnosti šíření viru slintavky a kulhavky. Vzorky poskytující neprůkazné výsledky testů jsou předány národní referenční laboratoři, která provede potvrzující testy. Příloha č. 16 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. Funkce a povinnosti referenční laboratoře Evropské unie pro slintavku a kulhavku: 1. Zajišťuje spojení mezi národními laboratořemi členských států a všem členským státům poskytuje optimální metody diagnostiky slintavky a kulhavky u hospodářských zvířat a případně diferenciální diagnostiky jiných vezikulárních virových chorob, zejména: 1.1. pravidelně přijímá terénní vzorky z členských států a zemí, které zeměpisně nebo obchodně souvisejí s Evropskou unií v oblasti obchodu se zvířaty vnímavých druhů nebo produkty získanými z těchto zvířat, s ohledem na globální a regionální sledování nákazové situace, odhaduje a případně předpovídá riziko související s novými virovými kmeny a zvláštními epizootologickými situacemi a identifikuje virus, v případě potřeby v úzké spolupráci s regionální referenční laboratoří určenou OIE a se světovou referenční laboratoři OIE/FAO pro slintavku a kulhavku (WRL); 1.2. provádí typizaci a úplnou charakteristiku antigenu a genomu vezikulárních virů ze vzorků podle bodu 1.1. a neprodleně sděluje výsledky těchto vyšetření Komisi, členskému státu a příslušné národní referenční laboratoři; 1.3. vytváří a uchovává aktuální sbírku kmenů vezikulárních virů; 1.4. vytváří a uchovává aktuální sbírku specifických sér proti kmenům vezikulárních virů; 1.5. radí Komisi ve všech otázkách výběru a použití očkovacích kmenů slintavky a kulhavky. 2. Podporuje činnost národních referenčních laboratoří, zejména: 2.1. skladuje a dodává národním referenčním laboratořím činidla a materiály pro diagnostiku slintavky a kulhavky jako např. virus a/nebo inaktivované antigeny, standardní séra, buněčné linie a jiná referenční činidla; 2.2. shromažďuje vědomosti o viru slintavky a kulhavky a ostatních souvisejících virech pro rychlou diferenciální diagnostiku; 2.3. podporuje harmonizaci diagnostiky a zajišťuje odbornou dokonalost testů v Evropské unii organizováním a prováděním pravidelných srovnávacích testů a externích cvičení zajištění jakosti diagnostiky slintavky a kulhavky na úrovni Evropské unie a pravidelně předává výsledky těchto testů Komisi, členským státům a národním referenčním laboratořím; 2.4. provádí výzkumné studie pro zlepšení metod tlumení nákazy ve spolupráci s národními referenčními laboratořemi a v souladu s ročním pracovním plánem referenční laboratoře Evropské unie. 3. Poskytuje informace a provádí další vzdělávání, zejména: 3.1. shromažďuje údaje a informace o metodách diagnostiky a diferenciální diagnostiky používaných národními referenčními laboratořemi a předává tyto informace Komisi a členským státům; 3.2. přijímá a provádí potřebná opatření pro další vzdělávání odborníků v laboratorní diagnostice s ohledem na harmonizaci diagnostických technik; 3.3. udržuje krok s vývojem epizootologie slintavky a kulhavky; 3.4. organizuje každoroční zasedání, na kterém mohou zástupci národních referenčních laboratoří přehodnocovat diagnostické techniky a vývoj spolupráce. 4. V dohodě s Komisí provádí experimenty a terénní testy pro zlepšení tlumení slintavky a kulhavky. 5. Při každoročním zasedání národních referenčních laboratoří přehodnocuje obsah přílohy č. 13 k této vyhlášce, která definuje testy a standardy diagnostiky slintavky a kulhavky v Evropské unii. 6. Spolupracuje s národními referenčními laboratořemi kandidátských zemí v souladu s touto přílohou. 7. Referenční laboratoř Evropské unie pracuje v souladu s uznávanými přísnými bezpečnostními předpisy podle „Minimálních standardů pro laboratoře pracující s virem slintavky a kulhavky in vitro a in vivo " (Minimum standards for Laboratories working with foot-and-mouth virus in vitro and in vivo) stanovených Evropskou komisí pro tlumení slintavky a kulhavky na 26. zasedání v Římě v dubnu 1985, ve znění dodatku 6 bodu ii) zprávy z 30. zasedání Evropské komise pro tlumení slintavky a kulhavky z roku 1993, uvedenými v příloze č. 12 k této vyhlášce. 8. Referenční laboratoř Evropské unie podle potřeby spolupracuje s Komisí v otázkách bezpečnostních opatření, která přijímají národní referenční laboratoře při diagnostice slintavky a kulhavky. Příloha č. 17 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. Pohotovostní plány musí odpovídat přinejmenším těmto požadavkům: 1. Zajišťují právní způsobilost potřebnou pro provádění pohotovostních plánů a umožňují rychlou a úspěšnou eradikační kampaň. 2. Zajišťují přístup k nouzovým fondům, rozpočtovým prostředkům a finančním zdrojům, aby byla zohledněna všechna hlediska boje proti epizootii slintavky a kulhavky. 3. Je stanoven řetězec příkazů, které zajišťují rychlý a účinný rozhodovací postup při epizootii slintavky a kulhavky. Ústřední rozhodovací jednotka má za úkol strategické řízení tlumicích strategií a vedoucí veterinární služby je členem této jednotky. 4. V rámci Státní veterinární správy musí být v případě vzniku ohniska neprodleně zřízeno funkční národní pohotovostní nákazové středisko (v České republice celostátní centrum tlumení nákaz), které koordinuje provádění všech rozhodnutí přijatých ústřední rozhodovací jednotkou. Je jmenován trvalý operační koordinátor, který je zodpovědný za rychlé zřízení střediska. 5. Krajské veterinární správy mají podrobné plány, které jim v případě vzniku ohniska slintavky a kulhavky umožňují pohotově zřídit místní pohotovostní nákazová střediska (v České republice krajská centra tlumení nákaz) pro provádění tlumících opatření a opatření na ochranu životního prostředí na místní úrovni. 6. Příslušný orgán zajistí spolupráci mezi národním pohotovostním nákazovým střediskem, místními pohotovostními nákazovými středisky a příslušnými orgány a institucemi ochrany životního prostředí pro náležitou koordinaci veterinárních činností a činností ochrany životního prostředí. 7. Je vytvořena stálá pracovní skupina odborníků, případně ve spolupráci s ostatními členskými státy, která svými odbornými znalostmi podporuje příslušný orgán v optimální připravenosti na vznik ohniska. 8. Je třeba připravit přiměřené zdroje, včetně personálu, vybavení a laboratorní kapacity, aby byla zajištěna rychlá a účinná kampaň. 9. Je k dispozici aktuální pracovní příručka. Podrobně, obsáhle a prakticky popisuje všechny činnosti, pokyny a tlumicí opatření používané při zdolávání ohniska slintavky a kulhavky. 10. Jsou k dispozici podrobné plány pro nouzové očkování. 11. Personál se pravidelně účastní: 11.1. školení v otázkách klinických příznaků, epizootologického šetření a tlumení epizootií; 11.2. cvičných poplachů v reálném čase prováděných: 11.2.1. dvakrát za 5 let, přičemž první cvičení by nemělo být zahájeno později než za 3 roky od schválení plánu, nebo 11.2.2. během 5 let po účinném tlumení a eradikaci ohniska velké epizootie, nebo 11.2.3. jedno ze 2 cvičení podle odstavce 11.2.1. je nahrazeno cvičením v reálném čase, které je požadováno v rámci pohotovostních plánů pro jiné velké epizootie postihující suchozemská zvířata, nebo 11.2.4. odchylně od odstavce 11.2.1. a s výhradou příslušných ustanovení v pohotovostním plánu se členské státy s omezenými stavy zvířat vnímavých druhů účastní a přispívají ke cvičením v reálném čase prováděným sousedními členskými státy a u všech zvířat druhů vnímavých ke slintavce a kulhavce provádějí cvičné poplachy podle bodu ii) písm. g) přílohy č. 7 k této vyhlášce. 11.3. Je pořádáno školení o komunikačních technikách pro orgány, zemědělce a veterinární lékaře k zajištění trvalých kampaní nákazové připravenosti. 12. Při přípravě pohotovostních plánů se zohledňují zdroje potřebné pro zvládnutí velkého počtu ohnisek, která vzniknou v krátké době a která jsou způsobena několika antigenně odlišnými sérotypy nebo kmeny, jako např. mj. v případě úmyslného šíření viru slintavky a kulhavky. 13. Aniž jsou dotčeny veterinární požadavky, jsou pohotovostní plány připraveny tak, aby v případě ohniska slintavky a kulhavky byly kadávery a odpady hromadně odstraňovány bez ohrožení lidského zdraví a za použití postupů nebo metod, které předcházejí všem zamezitelným škodám na životním prostředí, a zejména: i) s minimálním rizikem pro půdu, vzduch, povrchové a podzemní vody, rostliny a zvířata, ii) s minimálním působením hluku nebo zápachu, iii) s minimálními nepříznivými vlivy na krajinu nebo místa zvláštního zájmu. 14. Tyto plány obsahují údaje o vhodných místech a podnicích pro zpracování nebo odstranění kadáverů a živočišných odpadů v případě ohniska. 15. Příslušné orgány zajistí, aby zemědělci, obyvatelé venkova a obyvatelstvo obecně byli trvale informováni. Obyvatelstvo postižených pásem má k dispozici přímý a dostupný kontakt (mj. prostřednictvím krizových linek) a informace celostátních a regionálních médií. Příloha č. 18 k vyhlášce č. 389/2004 Sb. ČÁST A 1. Jakmile je potvrzen primární případ slintavky a kulhavky u volně žijících zvířat vnímavých druhů, orgán veterinární správy, aby omezil šíření nákazy, neprodleně: a) oznámí primární případ v souladu s přílohou č. 2 k této vyhlášce; b) ustanoví skupinu odborníků tvořenou veterinárními lékaři, lovci zvěře, biology specializovanými na volně žijící zvířata a epizootology. Skupina odborníků spolupracuje s příslušným orgánem na: i) studiu epizootologické situace a definování zamořeného pásma v souladu s ustanoveními podle bodu 4 písm. b) části B; ii) stanovení dalších vhodných opatření pro zamořené pásmo k již používaným opatřením podle písmen c) a d); tato opatření mohou zahrnovat zastavení lovu a zákaz krmení volně žijících zvířat; iii) sestavení eradikačního plánu, který je předložen Komisi v souladu s částí B; iv) provádění kontrol účinnosti přijatých opatření pro eradikaci slintavky a kulhavky v zamořeném pásmu; c) nařídí úřední dozor nad hospodářstvími se zvířaty vnímavých druhů v definovaném zamořeném pásmu, a zejména nařídí, aby: i) bylo provedeno úřední sčítání všech druhů a kategorií zvířat vnímavých druhů ve všech hospodářstvích; chovatel sčítání aktualizuje. Údaje ze sčítání se předkládají na požádání a při každé kontrole mohou být prověřovány. V hospodářstvích pod širým nebem však může být první sčítání provedeno odhadem; ii) všechna zvířata vnímavých druhů v hospodářstvích nacházejících se v zamořeném pásmu byla držena v jejich stáních nebo na jiném místě, kde mohou být izolována od volně žijících zvířat. Volně žijící zvířata nesmí mít přístup k žádnému materiálu, který může následně přijít do styku se zvířaty vnímavých druhů v hospodářstvích; iii) žádné zvíře vnímavého druhu nevstoupilo do hospodářství nebo neopustilo hospodářství, s výjimkou povolení od příslušného orgánu s ohledem na epizootologickou situaci; iv) ve vchodech a východech budov, kde jsou ustájena zvířata vnímavých druhů, a hospodářství jako takového byly používány účinné způsoby dezinfekce; v) všechny osoby, které jsou v kontaktu s volně žijícími zvířaty, uplatňovaly přiměřená hygienická opatření pro snížení rizika šíření viru slintavky a kulhavky, která mohou zahrnovat dočasný zákaz vstupu do hospodářství se zvířaty vnímavých druhů pro osoby, které byly v kontaktu s volně žijícími zvířaty; vi) všechna mrtvá nebo nakažená zvířata vnímavých druhů s příznaky slintavky a kulhavky, nacházející se v hospodářství, byla vyšetřena na slintavku a kulhavku; vii) žádná část volně žijícího zvířete, které bylo uloveno nebo nalezeno mrtvé, a jakýkoli materiál nebo vybavení, které by mohlo být kontaminováno virem slintavky a kulhavky, nebyly přeneseny do hospodářství, kde jsou držena zvířata vnímavých druhů; viii) zvířata vnímavých druhů, jejich sperma, embrya nebo vaječné buňky nebyla ze zamořeného pásma přemístěna pro účely obchodu uvnitř Evropské unie; d) nařídí, aby všechna volně žijící zvířata, která byla ulovena nebo nalezena mrtvá v definovaném zamořeném pásmu, byla prohlédnuta úředním veterinárním lékařem a vyšetřena na slintavku a kulhavku, aby byla úředně vyloučena nebo potvrzena slintavka a kulhavka v souladu s definicí ohniska v příloze č. 1 k této vyhlášce. Kadávery všech volně žijících zvířat s pozitivním nálezem slintavky a kulhavky jsou zpracovány pod úředním dozorem. Pokud má toto vyšetření na slintavku a kulhavku negativní výsledek, použijí se opatření podle § 30 odst. 4 věty druhé vyhlášky č. 201/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na čerstvé drůbeží maso, králičí maso, maso zvěře ve farmovém chovu a maso volně žijící zvěře. Části neurčené k lidské spotřebě jsou zpracovány pod úředním dozorem; e) zajistí, aby izolát viru slintavky a kulhavky byl laboratorně vyšetřen pro identifikaci genetického typu viru a jeho antigenní charakteristiku ve vztahu k existujícím očkovacím kmenům. 2. Vyskytla-li se slintavka a kulhavka u volně žijících zvířat v pásmu členského státu, které sousedí s územím jiného členského státu, spolupracují příslušné členské státy při stanovení tlumicích opatření. 3. Odchylně od ustanovení v bodě 1 mohou být zvláštní opatření přijata rozhodnutím orgánů Evropské unie, vyskytne-li se případ slintavky a kulhavky u volně žijících zvířat v pásmu členského státu, kde extenzivní chov domácích zvířat vnímavých druhů znemožňuje použití některých ustanovení podle bodu 1. ČÁST B 1. Aniž jsou dotčena opatření podle části A, členské státy předloží Komisi během 90 dnů od potvrzení primárního případu slintavky a kulhavky u volně žijících zvířat písemný plán opatření pro eradikaci nákazy v pásmu definovaném jako zamořené a opatření pro hospodářství v tomto pásmu. 2. Komise prověří, zda plán umožňuje dosažení předpokládaného cíle. Plán, případně pozměněný, je schválen rozhodnutím orgánů Evropské unie. Plán může být následně pozměněn nebo doplněn s ohledem na vývoj situace. Týkají-li se tyto změny nového definování zamořeného pásma, Státní veterinární správa zajistí, aby Komise a ostatní členské státy byly o těchto změnách neprodleně informovány. Týkají-li se změny jiných ustanovení plánu, Státní veterinární správa předloží pozměněný plán Komisi, která jej prověří a případně schválí. 3. Jakmile byla opatření plánu podle bodu 1 schválena, nahrazují dnem, který byl stanoven při schválení plánu, počáteční opatření podle části A. 4. Plán podle bodu 1 obsahuje údaje o: a) výsledcích epizootologických šetření a kontrol provedených v souladu s částí A a zeměpisném rozložení nákazy; b) definovaném zamořeném pásmu na území příslušného členského státu. Při definování zamořeného pásma orgán veterinární správy zohledňuje: i) výsledky provedených epizootologických šetření a zeměpisné rozložení nákazy; ii) stavy volně žijících zvířat v pásmu; iii) větší přírodní nebo umělé překážky pohybu volně žijících zvířat; c) organizaci úzké spolupráce mezi biology specializovanými na volně žijící zvířata, lovci zvěře, loveckými organizacemi, orgány ochrany volně žijících zvířat a orgány veterinární péče (zdraví lidí a zvířat); d) informační kampani pro zvýšení připravenosti lovců zvěře pro přijetí opatření v rámci eradikačního plánu; e) zvláštní činnosti pro zjištění počtu a míst pobytu skupin volně žijících zvířat s omezenými kontakty s jinými skupinami volně žijících zvířat uvnitř a okolo zamořeného pásma; f) přibližném počtu skupin volně žijících zvířat podle písmene e) a jejich velikosti uvnitř a okolo zamořeného pásma; g) zvláštní činnosti pro zjištění rozsahu nákazy u volně žijících zvířat na základě vyšetření volně žijících zvířat, která byla ulovena lovci nebo nalezena mrtvá, a na základě laboratorních vyšetření, včetně epizootologických šetření rozdělených podle věkových kategorií; h) opatřeních pro omezení šíření nákazy při pohybu volně žijících zvířat a/nebo kontaktu mezi skupinami volně žijících zvířat; tato opatření mohou zahrnovat zákaz lovu; i) opatřeních pro snížení stavu volně žijících zvířat, a zejména mladých zvířat vnímavých druhů ve stádech volně žijících zvířat; j) požadavcích, které musí dodržovat lovci zvěře za účelem zabránění šíření nákazy; k) způsobu odstraňování volně žijících zvířat, která byla nalezena mrtvá nebo byla ulovena, který je založen na: i) zpracování pod úředním dozorem, nebo ii) vyšetření úředním veterinárním lékařem a laboratorních vyšetřeních podle přílohy č. 13 k této vyhlášce. Kadávery všech volně žijících zvířat s pozitivním nálezem slintavky a kulhavky jsou zpracovány pod úředním dozorem. Pokud mají tato vyšetření na slintavku a kulhavku negativní výsledky, použijí se opatření podle § 30 odst. 4 věty druhé vyhlášky č. 201/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na čerstvé drůbeží maso, králičí maso, maso zvěře ve farmovém chovu a maso volně žijící zvěře. Části neurčené k lidské spotřebě jsou zpracovány pod úředním dozorem; l) epizootologickém vyšetření všech volně žijících zvířat vnímavých druhů, která byla ulovena nebo nalezena mrtvá. Součástí tohoto šetření je vyplnění dotazníku, který poskytuje údaje o: i) zeměpisném území, kde bylo zvíře nalezeno mrtvé nebo uloveno; ii) datu, kdy bylo zvíře nalezeno mrtvé nebo uloveno; iii) osobě, která zvíře nalezla nebo ulovila; iv) věku a pohlaví zvířete; v) při ulovení: příznacích před ulovením; vi) při nalezení: stavu kadáveru; vii) laboratorních nálezech; m) programech dozoru a preventivních opatřeních pro hospodářství se zvířaty vnímavých druhů nacházející se v definovaném zamořeném pásmu a případně v jeho okolí, včetně přepravy a pohybu zvířat vnímavých druhů uvnitř, ven z pásma a do tohoto pásma; tato opatření zahrnují přinejmenším zákaz přemísťování zvířat vnímavých druhů, jejich spermatu, embryí nebo vaječných buněk ze zamořeného pásma pro účely obchodu uvnitř Evropské unie; n) jiných kritériích pro zrušení opatření přijatých za účelem eradikace nákazy v definovaném pásmu a opatření v hospodářstvích v pásmu; o) orgánu vykonávajícím dozor a koordinujícím útvary, které jsou zodpovědné za provádění plánu; p) systému, který skupině odborníků sestavené v souladu s písm. b) bodem 1 částí A umožňuje pravidelně hodnotit výsledky eradikačního plánu; q) opatřeních pro účely monitoringu nákazy, která jsou prováděna nejdříve dvanáct měsíců po posledním potvrzeném případu slintavky a kulhavky u volně žijících zvířat v definovaném zamořeném pásmu; tato opatření pro účely monitoringu se provádějí nejméně 12 měsíců a zahrnují přinejmenším opatření, která se již používají v souladu s písmeny g), k) a l). 5. Každých 6 měsíců je Komisi a ostatním členským státům předána zpráva o epizootologické situaci v definovaném pásmu a výsledcích eradikačního plánu. 6. Podrobnější pravidla sestavování plánů pro eradikaci slintavky a kulhavky u volně žijících zvířat mohou být přijata rozhodnutím orgánů Evropské unie. ČÁST TŘETÍ