Stručně: Paragraf 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, definuje, kdo je považován za osobu blízkou, a to buď na základě příbuzenského vztahu, nebo na základě silného citového pouta.
§ 116 Osoby blízké
Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner;1a) jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.
Výklad
Stručně
Paragraf 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, definuje, kdo je považován za osobu blízkou, a to buď na základě příbuzenského vztahu, nebo na základě silného citového pouta.
Co to znamená v praxi
Osobou blízkou je vždy příbuzný v přímé linii (např. rodič, dítě, prarodič), sourozenec a manžel nebo partner.
Kromě výše uvedených může být osobou blízkou i jiná osoba, pokud by újmu jedné z nich druhá důvodně pociťovala jako vlastní.
Tato definice je důležitá pro různé právní situace, kde zákon přiznává osobám blízkým zvláštní postavení (např. v dědickém právu, při náhradě škody, v trestním řízení).
Na co si dát pozor
U jiných osob než příbuzných v přímé linii, sourozenců, manželů a partnerů je pro určení, zda jde o osobu blízkou, rozhodující subjektivní pocit újmy, který musí být objektivně odůvodnitelný.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.