§ 130 Občanský zákoník

Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · § 130 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 130 občanského zákoníku definuje oprávněného držitele jako osobu, která má věc nebo právo v držení v dobré víře, že jí náleží, a přiznává mu po dobu této oprávněné držby stejná práva jako vlastníkovi, včetně nároku na plody a užitky, a nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů.
§ 130 (1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. (2) Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby. (3) Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s údržbou a provozem se však nenahrazují.

Výklad

Stručně

Paragraf 130 občanského zákoníku definuje oprávněného držitele jako osobu, která má věc nebo právo v držení v dobré víře, že jí náleží, a přiznává mu po dobu této oprávněné držby stejná práva jako vlastníkovi, včetně nároku na plody a užitky, a nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Co to znamená v praxi

Na co si dát pozor

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.