Stručně: Paragraf 49a stanoví, že právní úkon je neplatný, pokud jej osoba učinila v omylu ohledně rozhodující skutečnosti a druhá strana tento omyl vyvolala nebo o něm věděla, případně omyl úmyslně vyvolala.
§ 49a
Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.
Výklad
Stručně
Paragraf 49a stanoví, že právní úkon je neplatný, pokud jej osoba učinila v omylu ohledně rozhodující skutečnosti a druhá strana tento omyl vyvolala nebo o něm věděla, případně omyl úmyslně vyvolala.
Co to znamená v praxi
Pokud jste učinili právní úkon (např. podepsali smlouvu) a byli jste v omylu ohledně něčeho zásadního pro tento úkon, může být takový úkon neplatný.
Neplatnost nastane pouze tehdy, pokud druhá strana váš omyl buď způsobila, nebo o něm věděla.
Pokud druhá strana váš omyl vyvolala úmyslně, je právní úkon neplatný bez ohledu na to, zda omyl byl rozhodující.
Omyl v pohnutce, tedy v důvodu, proč jste úkon učinili, nevede k neplatnosti právního úkonu.
Na co si dát pozor
Je důležité rozlišovat mezi omylem v rozhodující skutečnosti a omylem v pohnutce, neboť jen ten první může vést k neplatnosti.
Pro úspěšné dovolání se neplatnosti z důvodu omylu je nutné prokázat, že druhá strana omyl vyvolala nebo o něm věděla.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.