Zákon trestní zákoník · 40/2009 Sb. · § 125 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 125 trestního zákoníku definuje, kdo je považován za osobu blízkou pro účely trestního práva, přičemž rozlišuje mezi pevně danými vztahy a vztahy závislými na citovém prožívání újmy.
§ 125 Osoba blízká
Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel a partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.
Výklad
Stručně
Paragraf 125 trestního zákoníku definuje, kdo je považován za osobu blízkou pro účely trestního práva, přičemž rozlišuje mezi pevně danými vztahy a vztahy závislými na citovém prožívání újmy.
Co to znamená v praxi
Za osoby blízké jsou vždy považováni přímí příbuzní (např. rodiče, děti), osvojitelé, osvojenci, sourozenci, manželé a partneři.
Jiné osoby, které nejsou v těchto výslovně uvedených vztazích, mohou být považovány za osoby blízké, pokud by újmu jedné z nich druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.
Tato definice je důležitá pro posuzování různých situací v trestním právu, například pro posouzení, zda se jedná o trestný čin proti osobě blízké, nebo pro uplatnění práva odepřít výpověď.
Rozšířená definice umožňuje zahrnout i osoby, které nejsou formálně příbuzné, ale mají k sobě silný citový vztah.
Na co si dát pozor
U jiných osob než těch výslovně vyjmenovaných je klíčové posouzení, zda by újma jedné osoby byla druhou důvodně pociťována jako újma vlastní. Toto posouzení je individuální a závisí na konkrétních okolnostech.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.