§ 3 Nařízení vlády republiky Československé, jímž se uvádí v prozatímní platnost obchodní úmluva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským. – Obchodní úmluva

§ 3 Obchodní úmluva Provedení ukládá se ministru věcí zahraničních, ministru pověřenému správou úřadu pro zahraniční obchod, ministru obchodu, průmyslu a živností, ministru financí a ministru železnic v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry. Dr. Beneš v. r. Dr. Dolanský v. r. Černý v. r. Staněk v. r. L. Novák v. r. Šrámek v. r. Dr. Vrbenský v. r. A. Novák v. r. Dr. Šrobár v. r. Tučný v. r. Habrman v. r. Srba v. r. Dr. Dérer v. r. Dr. Mičura v. r. (Překlad.) President republiky Československé s jedné strany a Jeho Veličenstvo král Rumunský s druhé strany, stejně prodchnuti přáním, aby usnadnili obchodní styky, jakož i hospodářskou součinnost obou států, i aby tak dali pevný podklad přátelským svazkům, které je pojí, rozhodli se uzavříti obchodní úmluvu, přizpůsobenou přechodné úpravě hospodářství dosud platnému v obou státech a jmenovali k tomu cíli svými zmocněnci: President republiky Československé: pana Ferdinanda Veverku, mimořádného vyslance a zmocněného ministra republiky v Rumunsku, a pana Jana Dvořáčka, legačního radu, Jeho Veličenstvo král rumunský: pana Take Ionescu, ministra státního tajemníka v departementu zahraničních věcí, kteříž, předloživše své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích: Článek 1. Příslušníci, čluny, lodi a zboží, produkty zemědělské a průmyslové každé ze smluvních stran budou požívati na území strany druhé výsad, svobod neb jakýchkoli výhod, propůjčených státu požívajícímu nejvyšších výhod. Ustanoveními této smlouvy nejsou ovšem nijak dotčeny zvláštní zákony, nařízení a předpisy, týkající se obchodu, průmyslu, policie, obecné bezpečnosti a výkonu některých živností a řemesel, které všeobecně platí nebo budou platiti na území smluvních stran pro všechny cizince. Článek 2. Se všemi rumunskými produkty zemědělskými a průmyslovými, dováženými do Československa, a se všemi československými produkty zemědělskými a průmyslovými, dováženými do Rumunska k spotřebě, k uložení ve skladišti, k opětnému vývozu neb k průvozu, bude nakládáno po dobu působnosti této úmluvy stejně jako s týmiž produkty státu požívajícího nejvyšších výhod a zejména nebudou podrobeny ani jiným ani vyšším dávkám neb clům, než jaké postihují výrobky neb zboží státu požívajícího nejvyšších výhod. Při vývozu do Rumunska nebudou vybírána v Československu a při vývozu do Československa nebudou vybírána v Rumunsku ani jiná ani vyšší vývozní cla neb jakékoli poplatky, než při vývozu týchž předmětů do zemí požívajících nejvyšších výhod v tomto směru. Každá ze smluvních stran se tudíž zavazuje, že propůjčí straně druhé ihned všechny výhody, výsady neb snížení cel nebo všelikých dávek, které již poskytla nebo by příště poskytla v řečeném směru třetí mocnosti, vyjma výhody, které jsou aneb později by mohly býti poskytnuty sousedním státům k usnadnění pohraničního styku se zřetelem na místní potřeby. Zboží pocházející z jiné země, které bylo průmyslově zpracováno na území jedné ze smluvních stran, bude považováno při dovozu na území druhé strany za výrobek země, v níž bylo zpracováno. Článek 3. Vnitřní dávky, vybírané na účet státu, obcí nebo korporací, jež budou uvaleny na těžbu, výrobu nebo spotřebu některého druhu zboží na území jedné ze smluvních stran, nepostihnou pod žádným titulem produktů strany druhé ani více ani tíživěji než produkty tuzemské téhož druhu, neb není-li jich, než produkty státu požívajícího nejvyšších výhod. Článek 4. Příslušníci každé ze smluvních stran jsou osvobozeni na území strany druhé od jakékoli vojenské služby v branné moci, jakož i od jakékoli dávky, ukládané náhradou za osobní vojenskou službu a naopak nebude jim nijak bráněno, aby dostáli své vojenské povinnosti ve vlastním státě. V míru i za války nejsou povinni k jiným vojenským plněním a rekvisicím, leč k těm, které se ukládají vlastním příslušníkům, a to v téže míře a podle stejných zásad jako těmto a vždy za náhradu. Rovněž jsou osvobozeni od jakékoli závazné veřejné činnosti soudní, správní nebo obecní, vyjma poručenství (opatrovnictví) nad příslušníky své země. Článek 5. Obě smluvní strany budou ve vzájemném styku, pokud se týká železnic a vodních cest, vykonávati svoji tarifní politiku v souhlasu se zásadou nejvyšších výhod. Článek 6. Dokud nebude uzavřena všeobecná úmluva o mezinárodní úpravě průvozu, obě smluvní strany se zavazují poskytnouti si vzájemně svobodný průvoz, a to po nejpříhodnějších tratích osobám, zboží, poštovním zásilkám, lodím, člunům, vozům, vagonům neb jiným dopravním prostředkům, zajišťujíce si v tomto směru postup podle zásady nejvyšších výhod. Průvoz tudíž nebude podroben jiným omezením než těm, která vyplývají z technických nutností, vztahujících se k všeobecnému stavu dopravy a provozu na železnicích i vodních cestách. Osoby, zboží, poštovní zásilky, lodi, čluny, vozy, vagony neb jiné dopravní prostředky nebudou při průvozu vzájemně podrobeny žádným clům neb zvláštním dávkám z důvodu svého průvozu, ať byl proveden s přeloděním neb bez přelodění, s uložením ve skladišti nebo bez uložení, s přeložením nebo bez přeložení aneb konečně se změnou dopravního prostředku nebo bez této změny. Článek 7. Vzhledem k trvajícím dosud výjimečným hospodářským obtížím nemohou smluvní strany nyní upustiti od omezení neb zákazů dovozu a vývozu některých druhů zboží, které již v působnosti jsou aneb které teprve by vydány býti mohly. Avšak obě smluvní strany, prodchnuty jsouce přáním zrušovati postupně zákazy dovozní a vývozní, vynasnaží se všemožně, aby utužily vzájemné obchodní styky. Dokud však tato omezení a zákazy budou v působnosti, obě smluvní strany shodují se v tom, že jich budou vzájemně používati podle doložky o nejvyšších výhodách. Tato zásada se ovšem nevztahuje na zvláštní smlouvy, které již byly nebo budou uzavřeny o dovozu a vývozu zboží na základě kompensačním. Článek 8. Vyjma nynější omezení, uvedená v článku 7., bylo by možno činiti výjimky z ustanovení o svobodě průvozu, jakož i o úplné svobodě obchodu, jíž obě smluvní strany si přejí, jen v následujících případech, a to s podmínkou, že tyto výjimky by se vztahovaly na všechny země neb na země ve stejných okolnostech: a) z důvodu veřejné bezpečnosti; b) z důvodů zdravotních neb jako opatření proti nákazám zvířecím neb rostlinným, při čemž bude dbáno všeobecně uznaných mezinárodních pravidel; c) pro zboží, jež v jednom ze smluvních států je předmětem státního monopolu; d) v případě vážných událostí, ohrožujících státní bezpečnost. Článek 9. Podrobná ustanovení o provádění přepravy na železnicích jsou obsažena v příloze A. Článek 10. O stycích poštovních, telegrafních a telefonních mezi Rumunskem a republikou Československou jedná zvláštní úmluva mezi oběma státy, sjednaná na základě mezinárodních úprav. Právní pomoc ve věcech civilních a trestních, vydávání zločinců, výkon soudních rozhodnutí, jakož i otázky zdravotní budou rovněž upraveny zvláštními úmluvami. Článek 11. Akciové společnosti, jakož i ostatní společnosti obchodní, průmyslové nebo finanční, včetně společností pojišťovacích, jež jsou zřízeny na území jedné smluvní strany podle příslušných zákonů a jež na tom území mají své sídlo, podřídí-li se zákonům druhé země, mohou se usaditi na jejím území a provozovati tam svůj obchod nebo svoji živnost, vyjma odvětví obchodu a průmyslu, která by byla pro svůj všeobecně prospěšný ráz podrobena zvláštním omezením platným pro všechny státy. Společnosti nahoře vyjmenované budou míti volný a snadný přístup ke všem soudům obou států. Připuštění těchto společností k provozování jejich obchodu neb živnosti na území druhé smluvní strany zůstává vyhrazeno zákonům a předpisům, které jsou nebo budou v působnosti na tomto území. Jinak však s těmito již připuštěnými společnostmi bude na území druhé smluvní strany stejně nakládáno, jak to jest nebo by mohlo býti přiznáno podobným společnostem kteréhokoli jiného státu. Článek 12. Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci jednoho z obou států, kteří prokáží předložením živnostenské legitimace, vydané příslušnými úřady svého státu, že jsou tam oprávněni provozovati svůj obchod nebo svoji živnost a že tam platí zákonité daně a poplatky, mají právo buď osobně neb svými cestujícími uzavírati koupě na území druhé smluvní strany u obchodníků neb výrobců neb ve veřejných prodejnách. Mohou také přijímati objednávky, i podle vzorků, u obchodníků neb jiných osob, které ve svém obchodě neb ve své živnosti používají zboží těmito vzorky zastoupeného. V žádném z obou států nebudou povinni platiti z tohoto důvodu zvláštní poplatek. Rumunští a českoslovenští obchodní cestující, mají-li živnostenskou legitimaci, vydanou úřady svého státu, jsou vzájemně oprávněni míti s sebou vzorky neb modely, nikoliv však zboží. Tato legitimace budiž vyhotovena podle vzoru přílohy B. Smluvní strany oznámí si vzájemně, které úřady jsou pověřeny vydávati legitimace, jakož i kterými předpisy jest se cestujícím při provozování jejich obchodu říditi. S výjimkou zboží, jehož dovoz jest zakázán, předměty podrobené clu nebo jakékoliv jiné podobné dávce, které budou dováženy jako vzorky nebo modely obchodními cestujícími, budou vzájemně propuštěny beze cla dovozního i vývozního s podmínkou, že tyto předměty budou opět vyvezeny ve lhůtě předepsané a že nebude pochyby o totožnosti dovezených a opětně vyvezených předmětů, ať procházejí ostatně při vývozu kterýmkoliv celním úřadem. Opětný vývoz vzorků neb modelů budiž zaručen v obou státech u vstupního celního úřadu buď tím, že se složí hotově částka odpovídající úhrnnému obnosu cla, jež má býti zapraveno, buď tím, že se složí dostatečná jistota. Pokud jde o výrobky z platiny, zlata neb stříbra, činí se výhrada, že případné záručné formality musí býti splněny. Vyprší-li předepsaná lhůta, připadne na clo složená částka státní pokladně, a byla-li zaručena, bude ve prospěch státní pokladny vymáhána, neprokáže-li se v této lhůtě, že vzorky neb modely byly opět vyvezeny. Jestliže se před uplynutím předepsané lhůty předloží vzorky nebo modely celnímu úřadu k tomu cíli ustanovenému, aby byly opět vyvezeny, má se tento úřad ohledáním přesvědčiti, jsou-li předměty jemu předložené totožné s těmi, pro něž bylo dovozní povolení vydáno. Není-li o tom pochyby, potvrdí úřad opětný vývoz a vrátí částku složenou při dovozu neb učiní potřebná opatření pro uvolnění jistoty. Od dovozce nebude požadováno nijakých platů vyjma kolkovné za vydání osvědčení neb dovolovacího listu a za označení, potvrzující totožnost vzorků neb modelů. Článek 13. Obě smluvní strany se zavazují, že dovolí volný návrat prázdných nádob všeho druhu, užívaných k dovozu produktů z území jedné smluvní strany do území strany druhé, do země, ze které byly vyvezeny bezcelně při vývozu i dovozu. Tytéž výhody přiznávají se nádobám všeho druhu, zasílaným do území druhé smluvní strany, aby tam byly naplněny a pak vráceny. Avšak v obou případech může býti požadována jistota za nádoby podrobené clu. Článek 14. Dovoz i vývoz předmětů zasílaných do opravy jest s obou stran dovolen a osvobozen od jakéhokoli cla, nezmění-li se podstata těchto předmětů a jich obchodní pojmenování a nepřipojí-li se k nim nové podstatné součástky, podrobené dovoznímu clu, s podmínkou, že totožnost předmětů jest nepochybná a že budou vráceny ve lhůtě napřed stanovené. Článek 15. Aby celní služba byla usnadněna, prohlašují obě smluvní strany, že se zásadně shodují v tom, aby jejich pohraniční celní úřady byly spojeny v témž místě všude, kde to dovolí místní situace. Článek 16. S loďmi rumunskými a jich náklady v Československu a naopak s loďmi československými a jich náklady v Rumunsku bude při příjezdu přímo ze země původu neb z jiné země, beze zření na místo původu nebo určení jich nákladů, zacházeno v každém ohledu jak v přístavech tak i na národních vodních cestách stejně jako s loďmi vlastními a jich nákladem. Všechny výsady a svobody, poskytnuté v tomto ohledu třetí mocnosti jednou ze smluvních stran, budou přiznány druhé smluvní straně ihned a bezpodmínečně. Zejména pak lodi a čluny každé z obou smluvních stran jsou oprávněny převážeti zboží všeho druhu a cestující mezi všemi přístavy a místy ležícími na území druhé strany, které jsou přístupny lodím a člunům této strany, a to nikoliv za podmínek těžších, než jaké platí pro lodi a čluny domácí. Lodi jednoho z obou států nejsou podrobeny v přístavech státu druhého při svém příjezdu, za svého pobytu a při odjezdu žádným clům, dávkám nebo břemenům jakkoliv pojmenovaným, vybíraným z tělesa, vlajky neb nákladu lodi jménem aneb ve prospěch vlády, veřejných úředníků, soukromníků, korporací neb jakýchkoli ústavů, které by rovněž a za stejných podmínek nebyly uloženy lodím domácím. Lodi a jich náklady nebudou rovněž vázány jinými povinnostmi kromě těch, které vyplývají z opatření celních, policejních, zdravotních, přistěhovaleckých a vystěhovaleckých, jakož i z kontroly dovozu a vývozu zakázaného zboží. Právo k provozování pobřežní plavby je vyhrazeno v obou zemích podnikům domácím a může býti propůjčeno příslušníkům druhé strany pouze zvláštním rozhodnutím příslušné vlády. Avšak ve všech případech lodi rumunské i československé smějí se plaviti z přístavu jedné z obou zemí do jednoho nebo několika přístavů téže země, aby tam složily všechen svůj náklad z ciziny přivezený nebo jeho část, aneb aby tam naložily neb doplnily svůj náklad pro cizinu. Článek 17. Vzájemný styk v pohraničních pásmech je upraven přílohami C a D. Článek 18. Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze, jakmile to bude možné. Působnosti nabude patnáctého dne po výměně ratifikačních listin. Tato úmluva bude závaznou po dobu jednoho roku ode dne, kdy nabude působnosti. Po uplynutí této lhůty prodlužuje se mlčky a zůstane v působnosti ještě tři měsíce po dni výpovědi, dané jednou ze smluvních stran. Čemuž na svědomí zmocněnci obou smluvních stran tuto úmluvu podepsali. Dáno dvojmo v Bukurešti, dne 23. dubna roku 1921. (L. S.) Dr. Ferdinand Veverka v. r. (L. S.) Ing. J. Dvořáček v. r. (L. S.) Take Ionescu v. r.