§ 10 Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření – Pokyny

§ 10 Pokyny Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1990. Ministr: MUDr. Bojar CSc. v. r. Příloha vyhlášky č. 408/1990 Sb. ČÁST I 1. Pásmo vysokých frekvencí (vf) Vysokými frekvencemi se v této vyhlášce rozumí frekvence od 60 kHz do 300 MHz, tj. vlnová délka ve vzduchu 5 km až 1 m. V tomto rozsahu frekvencí se úroveň pole vyjadřuje intenzitou elektrické složky pole [E] ve voltech na metr [V/m], případně v rozsahu od 60 kHz do 3 MHz intenzitou magnetické složky pole [H] v ampérech na metr [A/m]. Ozáření se vyjadřuje součinem E2 ve [V/m]2, resp. H2 v [A/m]2 a času t v hodinách [h] a označuje se WE, resp. WH 1.1. Měřící zařízení Pro měření E i H se používá měřič blízkého pole NFM 1 s příslušnými anténami, popřípadě jiný rovnocenný přístroj schválený hlavním hygienikem ČR. Testování měřiče se provádí jednou za 3 roky. Ozáření WE, i WH se stanoví výpočtem nebo přímým měřením dozimetrem. 1.2. Obecné zásady měření intenzity pole Při měření intenzity pole E nebo H se podle povahy pracoviště (území, objektu) určí místa, na kterých se provede měření, tj. místa, kde se zdržují osoby, jejichž ozáření se stanoví. Měří se především ve výškách 50, 85, 125 a 160 cm nad podlahou, resp. terénem (platí pro střed antény), přičemž pro hodnocení je rozhodující nejvyšší naměřená hodnota v oblasti hlavy nebo trupu s výjimkou případu, kdy v místě končetin je naměřená hodnota vyšší než vyhláškou stanovené Emezní nebo Hmezní. Ve stanovených výškách se anténou pohybuje v horizontální rovině v rozsahu předpokládaných pohybů člověka na daném stanovišti a anténa se natáčí tak, aby byla spolehlivě zjištěna největší výchylka. Toto měření se opakuje v každé poloze nejméně třikrát a největší zjištěná výchylka se zaznamenává. Hodnota zjištěná ve výši hlavy se zaznamenává, i když není větší než hodnoty zjištěné v ostatních výškách. Hodnoty zjištěné v místech končetin se zaznamenávají pouze v případech, kdy jsou větší než mezní. Měří se za obvyklých podmínek (tj. na pracovišti především za přítomnosti obsluhy). Přítomnost jiných osob mimo osoby konající měření, popřípadě obsluhu, je nutno z bezprostředního okolí vyloučit. Osoba konající měření se nesmí nacházet mezi zdrojem záření a měřící anténou. Měří se za nejnepříznivějšího, případně pravděpodobně nejnepříznivějšího režimu, který může při běžném provozu nastat. Určení tohoto režimu je nutno projednat s příslušným orgánem hygienické služby. Pokud ho nelze předem stanovit měřením, měří se při každém pracovním režimu daného zařízení. V případě zjištění hodnoty intenzity pole přesahující možnosti měřiče se měří při definovaně sníženém výkonu příslušného zdroje a změřená hodnota se přepočítá na plný výkon s uvážením, že výkonu je úměrná hodnota E2. Doba expozice či pobytu se změří nebo zjistí podle účelu pobytu z pracovních výkazů, z údajů pracovních norem, technologických postupů, popřípadě popisu pracovní činnosti s přihlédnutím k vyjádření vedoucího pracovníka. Protokol musí obsahovat: - datum a místo měření; - charakteristiku zařízení (název, typ, výkon, kmitočet, režim a dobu provozu, popřípadě druh vyzařujícího prvku a jeho další parametry) s vyznačením případného předchozího projednání výběru režimu s orgánem hygienické služby; - jednoduchý náčrtek s označením míst měření, vzdáleností, výšek a zaznamenáním přítomnosti či nepřítomnosti obsluhy během měření; - maximální hodnoty E, případně H a hodnoty ve výši hlavy; doba expozice, ozáření směnové, denní, průměrné (s uvážením případného ozáření pracovníka mimo pracovní dobu); - použité měřící přístroje (s uvedením výrobního čísla a data posledního testování); - závěry (s hodnocením a v případě pracoviště s návrhem na zařazení do příslušné kategorie podle části II přílohy). 1.3. Stanovení ozáření Ozáření člověka v daném místě je charakterizováno součinem čtverce intenzity pole v tomto místě E2 ve [V/m]2 nebo H2 v [A/m]2 a doby t, po kterou na něho toto pole působí (v hodinách). Celkové ozáření člověka za 1 směnu, resp. den je dáno součtem ozáření v jednotlivých místech, kde se zdržoval. V případě pracovníka se bere v úvahu také případné ozáření mimo pracovní dobu. Součet se stanoví samostatně pro E a případně též H a v případě E se ještě odliší součty pro jednotlivá frekvenční pásma. (Pokud toto odlišení není proveditelné, musí se v dalším vycházet z hodnocení v tom pásmu, pro něž jsou stanoveny přísnější hygienické požadavky.) Takto se stanoví směnové, resp. denní ozáření v každém pracovním, resp. kalendářním dnu. Průměrné směnové, resp. denní ozáření se stanoví sečtením směnových, resp. denních hodnot (u pracovníků za celý cyklus, tj. většinou za 5 pracovních dnů, u obyvatelstva za kalendářní týden, tj. za 7 dní) a dělením počtem pracovních dnů, resp. směn (tj. většinou 5) u pracovníků, popřípadě počtem kalendářních dnů (tj. 7) u obyvatelstva. U pracovníků se v případě ozařování i mimo pracovní dobu (směnu) ke směnovému ozáření přičítá též ozáření ve zbývající části dne a až z tohoto součtu v jednotlivých dnech pracovního cyklu se stanoví průměrné směnové ozáření. Pro vlastní hodnocení se však v takovém případě použije teprve součet takto zjištěného průměrného směnového ozáření a průměrného denního ozáření za období nepracovních dnů. Při hodnocení se kontroluje, je-li při uvažování průměrných směnových, resp. denních hodnot ozáření splněna podmínka WWP resp. 0= WEWEmax 0,06-3+ WEWEmax >3-30+WEWEmax >30-300+WHWHmax 0,06-3≤1 kde hodnoty označené indexem max jsou stanovené nejvýše přípustné hodnoty ozáření pro pracovníky (WEP resp. WHP) nebo obyvatelstvo (WEO, resp. WHO). Současně se porovnává velikost nejvyšších zjištěných hodnot E, resp. H se stanovenými mezními hodnotami Emezní, resp. Hmezní pro pracovníky nebo obyvatelstvo. Závěry s hodnocením se zapíší do protokolu. Nejvyšší přípustné hodnoty a mezní úrovně pole pro pracovníka a obyvatelstvo - viz též tabulka č. 1 a 2. 2. Pásmo velmi vysokých frekvencí (vvf) Velmi vysokými frekvencemi se rozumí frekvence nad 300 MHz do 300 000 MHz, tj. vlnová délka ve vzduchu 1 m až 1 mm. V tomto rozsahu se úroveň pole vyjadřuje výkonovou hustotou [S] v miliwattech na cm2 [mW/cm2], popřípadě mikrowattech na cm2 [µW/cm2], přičemž 1 mW/cm2 = 1000 µW/cm2 = 10 W/m2. Ozáření se vyjadřuje součinem S v mW/cm2 a času t v hodinách [h] a označuje se WS. 2.1. Měřící zařízení Do doby, než bude zavedeno používání jednotného měřiče výkonové hustoty, lze používat libovolný měřič, pokud je zaručena přesnost měření S do 30 procent a pokud je schválen hlavním hygienikem ČR. Testování měřiče se provádí jednou za tři roky. Ozáření WS se stanoví výpočtem nebo přímým měřením dozimetrem. 2.2. Obecné zásady měření výkonové hustoty Platí obdobně ustanovení bodu 1.2. s těmito odchylkami: - pokud není k dispozici izotropní širokopásmový měřič, provádí se v daném místě měření na všech pro posouzení důležitých kmitočtech (pásmech), vyskytujících se v dané oblasti a výsledky se aritmeticky sčítají, a to pro horizontální i vertikální polohu měřící antény (jde-li o anténu s převážně lineární polarizací). V případě rotujících primárních zářičů se zjišťuje pouze maximální hodnota (vhodným natáčením měřící antény); - v případě pulsní modulace je rozhodující střední výkonová hustota, v protokolu je však nutno zaznamenat parametry pulsního režimu (šířka pulsu, opakovací kmitočet); - v okolí zdrojů s otáčejícími se nebo sektorujícími anténami (vyzařovacími diagramy) se při hodnocení vychází z výsledků měření v zastaveném stavu s uvážením koeficientů K1 (pro pracovníky), resp. K2 (pro obyvatelstvo), které jsou stanoveny touto vyhláškou. Do protokolu se zaznamenává i typ vysílací antény, její zisk, šířka svazku, polarizace a druh pohybu; - pokud obsluha není nucena trvale stát nebo sedět přesně ve stejném místě nebo poloze vzhledem ke zdroji záření a pohybuje se ve výrazně nehomogenním poli (tedy blízko zdroje, např. u generátorů pro mikrovlnný dielektrický ohřev apod.), vychází se při hodnocení daného místa z průměrné hodnoty S získané alespoň z pěti měření (v daném místě, nad i pod ním, vlevo a vpravo od něj, avšak do protokolu se zaznamenává také maximální hodnota; - je-li měřič NFM 1 vybaven zvláštní anténou pro měření E v pásmu vvf, lze jej použít s tím, že odpovídající výkonová hustota se stanoví buď z grafu či tabulky, dodaných s anténou, nebo pomocí vztahu SµW/cm2= E2 [V/m]3,77 , resp. SmW/cm2= E2 [V/m]23770 . 2.3. Stanovení ozáření Pro stanovení ozáření WS platí přiměřeně ustanovení bodu 1.3. s tím rozdílem, že čas t se násobí výkonovou hustotou S. Pro hodnocení je rozhodující vztah WS k nejvýše přípustným hodnotám ozáření pro pracovníky (WSP) nebo obyvatelstvo (WSO) a dodržení stanovených mezních hodnot Smezní. Nejvyšší přípustné hodnoty a mezní úrovně pole pracovníka a obyvatelstva – viz též tabulka č. 1 a 2. 3. Kombinace pásem vf a vvf V případě působení pole v místě, kde byly zjištěny úrovně příslušející pásmu vf i vvf, kontroluje se při hodnocení, je-li při uvažování průměrných směnových, popř. denních hodnot ozáření splněna podmínka: WWP resp.= WEWEmax 0,06-3+ WEWEmax >3-30+WEWEmax >30-300+WHWHmax 0,06-3+WSWSmax≤1. Hodnoty označené indexem max jsou stanovené nejvýše přípustné hodnoty ozáření pro pracovníky (WEP, WHP, resp. WSP) nebo obyvatelstvo (WEO, WHO, resp. WSO). Současně se porovnává velikost nejvyšších zjištěných hodnot E, H, resp. S se stanovenými mezními hodnotami Emezní, Hmezní, resp. Smezní pro pracovníky nebo obyvatelstvo. ČÁST II KATEGORIE 1 –Nejsou překračovány hygienicky únosné hodnoty platné pro obyvatelstvo. Musí současně platit7)WWO≤1,Lmax≤LOmezníKATEGORIE 2 –Nejsou překračovány hygienicky únosné hodnoty platné pro pracovníky. Musí současně platit buďa) WWO≤1,LOmezní`Lmax≤LPmeznínebob) WWO>1≥WWP,Lmax≤LPmezníKATEGORIE 3 – Hygienicky únosné hodnoty platné pro pracovníky jsou překračovány – RIZIKOVÁ PRÁCE.Musí současně platit buďa) WWO≤1,Lmax>LPmeznínebob) WWO>1≥WWP,Lmax>LPmezníneboc) WWP>1 f [MHz]0,06 – 3> 3 – 30> 30 – 300> 300Emezní [V/m]500 (1580)300 (950)100 (315)-Hmezní [A/m]50 (160)---Smezní [mW/cm2]---2,65 (26,5)WEP [(V/m)2.h]50 000 (500 000)7000 (70 000)800 (8000)-WHP [(A/m)2.h]200 (2000)---WSP [mWh/cm2]---0,8.K1*) (8,0.K1) *) Všeobecné základní hodnoty: K1 = 1 pro stacionární antény či zářiče K1 = 2,5 pro mechanicky sektorující antény K1 = 120 pro otáčející se antény K1 = A/3 pro elektronicky sektorující antény (A - úhel sektorování ve stupních) Pozn.: Číselné hodnoty v závorkách odpovídají ustanovení § 3 odst. 2. f [MHz]0,06 – 3> 3 – 30> 30 – 300> 300Emezní [V/m]1808030-Hmezní [A/m]15---Smezní [mW/cm2]---0,25WEO [(V/m)2.h]5000700100-WHO [(A/m)2.h]20---WSO [mWh/cm2]---0,12.K2*) *) Všeobecné základní hodnoty: K2 = 1 pro stacionární antény či zářiče K2 = 5 pro mechanicky sektorující antény K2 = 360 pro otáčející se antény K2 = A pro elektronicky sektorující antény (A – úhel sektorování ve stupních) 1) W = nejvyšší přípustná hodnota ozáření; index P = nejvyšší přípustná hodnota ozáření pro pracovníky; index E = elektrická složka pole; index H = magnetická složka pole; index S = výkonová hustota. 2) K1 = 1 pro stacionární antény či zářiče K1 = 2,5 pro mechanicky sektorující antény K1 = 120 pro otáčející se antény K1 = A/3 pro elektronicky sektorující antény (A — úhel sektorování ve stupních) Poznámka: Číselné hodnoty K1 jsou všeobecné a platné pouze pro základní hygienické hodnocení. V případě potřeby, při situacích na hranici hygienické únosnosti, stanoví přesnější číselné hodnoty pro konkrétní typy radarů referenční laboratoř pro neionizující elektromagnetické záření, zřízená v Institutu hygieny a epidemiologie v Praze. 3) Index O = nejvyšší přípustná hodnota ozáření pro obyvatelstvo. 4) K2 = 1 pro stacionární antény či zářiče K2 = 5 pro mechanicky sektorující antény K2 = 360 pro otáčející se antény K2 = A pro elektronicky sektorující antény (A — úhel sektorování ve stupních) Poznámka: Číselné hodnoty K2 jsou platné ve stejném smyslu jako K1. 4a) § 12 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb. 4b) Nařízení vlády č. 169/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility. Nařízení vlády č. 170/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení, ve znění nařízení vlády č. 15/1999 Sb. 5) § 4 odst. 3 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. § 41 vyhlášky č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek. 6) § 4 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb. 7) WWP, resp. WWO označuje poměr zjištěných průměrných směnových, resp. denních hodnot ozáření k nejvyšším přípustným hodnotám ozáření pracovníků, resp. obyvatelstva stanovený podle bodu 1.3. nebo 3. přílohy a § 4 vyhlášky, Lmax označuje maximální změřenou hodnotu E, H, resp. S; Lmezní označuje v § 4 vyhlášky stanovenou mezní hodnotu Emezní, Hmezní, resp. Smezní (s indexem „P“ pro pracovníky, s indexem „O“ pro obyvatelstvo).