§ 5 Úplné znění zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, jak vyplývá z pozdějších změn – OCHRANA ZVÍŘAT PŘI USMRCOVÁNÍ, POUŽITÍ ZNECITLIVĚNÍ A OCHRANA ZVÍŘAT PŘI VEŘEJNÝCH VYSTOUPENÍCH

§ 5 OCHRANA ZVÍŘAT PŘI USMRCOVÁNÍ, POUŽITÍ ZNECITLIVĚNÍ A OCHRANA ZVÍŘAT PŘI VEŘEJNÝCH VYSTOUPENÍCH (1) Nikdo nesmí bez důvodu usmrtit zvíře. (2) Důvodem k usmrcení je: a) využití produktů hospodářského zvířete, b) slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením, c) bezprostřední ohrožení člověka zvířetem, d) výkon práva myslivosti a rybářství podle zvláštních předpisů2a), e) nařízené mimořádné veterinární2b) nebo hygienické opatření2c) při ochraně před nákazami2d), f) ukončení pokusu na pokusném zvířeti, není-li v projektu pokusů stanoveno jinak, g) regulování populace zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat; tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů2a), 2e), h) deratizace2c) a opatření v boji proti škodlivým organismům2f), i) uložené zvláštní opatření v případě nemožnosti identifikovat zvíře podle zvláštních právních předpisů2g). (3) Porážení jatečných zvířat1c) vykrvením může být prováděno pouze po jejich omráčení zaručujícím ztrátu citlivosti a vnímání po celou dobu vykrvování. Jatečné zpracování zvířete před jeho vykrvením je zakázáno. (4) Při průmyslovém zpracování ryb může příslušný orgán veterinární správy povolit výjimku z odstavce 3, pokud technologie umožňuje zpracování ryb ihned po jejich porážce. (5) Výjimky z ustanovení odstavce 3 může povolit Ministerstvo zemědělství (dále jen „ministerstvo“) pro potřeby církví a náboženských společností2h), jejichž předpisy stanoví jiný způsob porážky zvířat. Církev nebo náboženská společnost může takovou porážku zvířat provádět jen podle veterinárních podmínek stanovených orgánem veterinární správy pro jednotlivé zařízení. Porážku musí provádět osoba odborně způsobilá, která je povinna dbát o minimální utrpení poráženého zvířete. (6) Utracení smí provádět pouze veterinární lékař, odborně způsobilá osoba podle § 17 odst. 1 nebo zletilá osoba, tato však pouze pod odborným dohledem veterinárního lékaře nebo odborně způsobilé osoby podle § 17 odst. 1. (7) Osoby provádějící usmrcení zvířete jsou povinny přesvědčit se, že zvíře je podle prokazatelných příznaků mrtvé. (8) Nestanoví-li tento zákon jinak, zakazují se následující metody usmrcování zvířat: a) utopení a jiné metody udušení včetně použití farmak typu myorelaxantů, b) použití takových látek a přípravků2i), jejichž dávkování neuvede zvíře do hlubokého celkového znecitlivění a bezpečně nezpůsobí následnou smrt, c) ubití, ubodání nebo jiné metody, které zvířeti způsobí nepřiměřenou bolest nebo utrpení, d) použití elektrického proudu, pokud nenastane okamžitá ztráta vědomí, e) použití lepů a jiných podobných prostředků, které dlouhodobě omezují pohyb zvířete tak, že k usmrcení zvířete dochází v důsledku nedostatku potravy nebo tekutin anebo v důsledku jiných metabolických poruch. (9) Zakazuje se výroba, dovoz a prodej čelisťových a lepicích pastí. ČÁST DRUHÁ