§ 22 Vyhláška Českého báňského úřadu o konstrukci, vypracování dokumentace a stanovení ochranných pilířů, celíků a pásem pro ochranu důlních a povrchových objektů – Účinnost

§ 22 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1992. Předseda: Ing. Bartoš v. r. Příloha č. 1 vyhlášky č. 415/1991 Sb. (1) Bezpečná hloubka se stanoví pro jednotlivý objekt (zařízení) podle stupně ochrany, do něhož byl zařazen. Stupněm ochrany se v tomto případě rozumí přípustné parametry přetvoření terénu, při jejichž dosažení je možno chráněný objekt udržovat v provozuschopném stavu; jedná se o naklonění, vodorovné přetvoření terénu, poloměr zakřivení a v některých případech o pokles (v souvislosti se zvýšením hladiny podzemní vody, průjezdním nebo plavebním profilem pod mostními objekty apod.). (2) Bezpečná hloubka se zjišťuje pro jednotlivé parametry spojitého přetvoření terénu nebo pro ten, který je rozhodující z hlediska citlivosti objektu (zařízení). Jako bezpečnou hloubku je třeba určit největší takto vypočtenou hloubku dobývání. (3) S ohledem na dynamický vývoj poklesové kotliny vychází se při výpočtu bezpečné hloubky z parametrů spojitého přetvoření terénu, které ji charakterizují, bez ohledu na umístění objektu (zařízení) v jejím plošném rozsahu. Pokud budou chráněné objekty ovlivněny dobýváním ložiska v rozsahu menším než je tzv. plně účinná plocha, je možno zmenšit hodnotu bezpečné hloubky na základě báňského znaleckého posudku. Pro stanovení bezpečné hloubky při šikmém nebo strmém uložení ložiska nebo při dobývání více než dvou slojí se určuje bezpečná hloubka vždy na základě báňského znaleckého posudku. (4) Hodnoty bezpečné hloubky z hlediska nejnepříznivějších parametrů přetvoření terénu se určují pro ploché uložení slojového ložiska při dobývání nejvíce dvou slojí z těchto vztahů: Z hlediska maximálního naklonění hi=m.ai.cotg⁡μm Z hlediska maximálního vodorovného přetvoření terénu hε=m.aε.cotg⁡μm Z hlediska minimálního poloměru zakřivení hR=1,22cotg⁡μ.R.m.am V předešlých vztazích znamená hi ................ bezpečná hloubka pro přípustné naklonění [i], hε ................ bezpečná hloubka pro přípustné vodorovné přetvoření [ε], hR ................ bezpečná hloubka pro přípustný poloměr zakřivení [R], m ............... mocnost ložiska, a ............... dobývací faktor stěnování na zával a = 0,85 - 0,95 částečná základka = 0,65 - 0,75 foukaná základka = 0,55 - 0,65 plavená základka = 0,25 - 0,35 μ ............... mezný úhel, μ=∑i=1nmi . μi∑i=1nmi, kde μi jsou mezné úhly hornin jednotlivých vrstev, mi jsou mocnosti těchto vrstev pokryvné horniny mokré μ = 40° - 45° pokryvné horniny suché = 50° karbonské horniny nepevné = 65° karbonské horniny střední pevnosti = 70° - 75° karbonské horniny pevné = 80° - 90° OKR - karbon = 65° OKR - terciér = 55° Příloha č. 2 vyhlášky č. 415/1991 Sb. Ochranné celíky zatopených jam se konstruují podle celkového hydrostatického tlaku, vypočteného s ohledem na hustotu složek náplně jámy. Pro jámy třetihorního souvrství (zejména u lignitových dolů) lze použít následujících výpočtů. Rozměry ochranného celíku se určí z pevnostních parametrů hornin (zemin). Hydrostatický tlak [p] se stanoví jako součin hustoty [ γ] a výšky sloupce kapaliny [H] ze vzorce p=H . γ [1] Při více kapalinách o různé hustotě [γi] a výšce sloupce [Hi] je celkový tlak součtem dílčích tlaků [pi] p=∑pi=∑Hi . γi 2 Šířka prstence [×] ochranného celíku, obepínajícího jámu o poloměru [r] se vypočte: Z pevnosti v tahu xta=p.rσta 3 kde kde σta ............... dovolené namáhání na tah, p ............... výsledný hydrostatický tlak, r ............... poloměr průřezu jámy, Z pevnosti ve smyku xsm=p . hτsm 4 kde τsm ............... pevnost ve smyku, p ............... výsledný hydrostatický tlak, h ............... poloviční výška uvolněného prostoru (důlního díla), Pevnost ve smyku [τsm] lze určit jako 0,01 až 0,02 pevnosti na tlak [σt1]. Pozn. 1: Z rozdílných rozměrů prstence ochranného celíku [xt1] a [xsm] se bere jako bezpečnější větší hodnota z obou. Pozn. 2: Při vedení důlních děl v okolí celíku se použije zabezpečovacích vrtů ve směru vedení na bezpečnou vzdálenost se zajištěním vrtu pro případ navrtání tlakového horizontu (průnik tlakové kapaliny podél střihů). Příloha č. 3 vyhlášky č. 415/1991 Sb. Ochranná pásma je nutno sestrojovat až do horizontální roviny, založené 25 m pod zaměřeným dnem vrtu. Bezpečnostní pásmo má kruhový nebo eliptický (podle úklonu předmětné roviny) tvar se středem v ústí vrtu a sestrojí se k průsečíku osy vrtu s rovinou, proloženou úrovní ohrožených důlních děl. Poloměr bezpečnostního pásma se stanoví podle následujících vztahů a)r=1,5.L.tg⁡αu vrtů, kde byl zaměřen alespoň úklon,b)r=L.tg⁡15°u vrtů nezaměřených nebo v případech, kdy jsou důvodné pochybnosti o kvalitě měření, při vrtání nárazovým způsobem,c)r=L.tg⁡30°u vrtů nezaměřených nebo v případech, kdy jsou důvodné pochybnosti o kvalitě měření, při vrtání rotačním způsobem, Kde [L] je skutečná délka vrtu a [α] odchylka úklonu vrtu od požadované osy v jeho uvažované délce. Bezpečnostní pásmo vrtu se dělí na dvě zóny a) vnitřní zóna (bližší k ose vrtu) je vymezena poloviční hodnotou úhlu [α], b) vnější zóna (plocha mezi vnitřní zónou a hranicí bezpečnostního pásma). Bezpečnostní opatření se navrhují pro vnitřní a vnější zónu bezpečnostního pásma vrtu rozdílně, případ od případu, podle charakteru důlní činnosti prováděné v ochranném pásmu, stáří vrtu, jeho utěsnění, podle předpokládaného množství a tlaku vody nebo nebezpečného materiálu ve vrtu, charekteru provrtaných zvodněných nebo plynonosných horizontů, zatopených důlních děl apod. Úseky, v nichž je hornická činnost prováděna v bezpečnostních pásmech vrtů, nutno označit za úseky se zvýšeným nebezpečím, pro které se stanoví v příslušných technologických postupech bezpečnostní opatření. 1) § 1 a 2 Hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 2) § 32 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). § 10 zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. 3) § 18 odst. 2 zákona České národní rady č. 61/1988 Sb. 4) Vyhláška Českého báňského úřadu č. 104/1988 Sb., o racionálním využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem. 5) Výnos Českého báňského úřadu č. 1820/1989, kterým se vydává bezpečnostní předpis pro doly s nebezpečím průtrží hornin a plynů (reg. v částce 19/1989 Sb.). 6) Důlně měřický předpis Českého báňského úřadu č.j. 700/1972 pro povrchové dobývání rud a nerud (reg. v částce 26/1976 Sb.). Výnos Českého báňského úřadu č.j. 900/1987 Ú.v. ČSR, o důlně měřické dokumentaci při povrchovém dobývání uhlí (reg. v částce 11/1987 Sb.). Výnos Českého báňského úřadu č.j. 3700/1974 pro geologický průzkum a pro těžbu ropy a zemního plynu (reg. v částce 6/1976 Sb.). Výnos Českého báňského úřadu č.j. 4800/1986 Ú.v. ČSR, o důlně měřické dokumentaci na hlubinných dolech (reg. v částce 27/1986 Sb.). Vyhláška Českého báňského úřadu č. 98/1990 Sb., o důlně měřické dokumentaci při některých činnostech prováděných hornickým způsobem. 7) § 23 odst. 1 písm. a) vyhlášky Českého báňského úřadu č. 22/1988 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí.