§ 103 Vyhláška, kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi – Účinnost

§ 103 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004 s výjimkou § 101, který nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, a přílohy č. 5, která nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2005. Předseda: prof. JUDr. Ing. Makarius, CSc. v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 415/2003 Sb. A. Zvláštní požadavky na projekt těžní věže a její výpočet 1. Návrh a výpočet konstrukce těžní věže se provede metodou mezních stavů podle technické normy33) nebo jinou vhodnou metodou, zatížení těžní věže se určí podle technické normy.33) 2. V projektu těžní věže se určí zatížení stálá a nahodilá zatížení dlouhodobá, krátkodobá a mimořádná včetně mimořádného zatížení při najetí dopravní nádoby do brzdicích průvodnic, popřípadě i jiného brzdicího zařízení a při nárazu dopravní nádoby do nárazníkového roštu. V projektu se určí druhy zatížení včetně součinitelů zatížení, dynamických vlivů a kombinace zatížení podle přílohy č. 3 a podle technické normy.33) U těžní věže pro hloubení se mimořádné zatížení neuvažuje; to neplatí pro těžní věž, která bude využita i pro budoucí provoz dolu. 3. Pokud se pro hloubení použije těžní věž, která bude využita i pro budoucí provoz dolu, určí projekt zatížení pro její budoucí použití a zatížení pro hloubení jámy. 4. Projekt těžní věže určí délku volné výšky s tím, že její délka bude alespoň 8 m, dále určí upevnění brzdicích průvodnic, popřípadě i konstrukci, umístění a upevnění jiného brzdicího zařízení. 5. Těžní věž se navrhuje z kovu nebo betonu. 6. Projekt těžní věže určí: 6.1. druh materiálu včetně součinitelů podmínek působení, 6.2. mezní štíhlosti prutů kovové konstrukce, 6.3. dovolená přetvoření kovových prvků a těžní věže jako celku, 6.4. nejmenší dovolené rozměry jednotlivých konstrukčních prvků, 6.5. překážkové značení a osvětlení těžní věže z hlediska letecké dopravy, 6.6 požadavky na jakost při svařování konstrukcí34) a stupně způsobilosti pro výrobu těchto konstrukcí.35) 7. Projekt betonové těžní věže se provede podle technické normy.36) 8. Základy těžní věže určí projekt podle technické normy.37) B. Zvláštní požadavky na projekt těžního zařízení a jámy Projekt těžního zařízení a jámy určí: 1. průřez a délku dřevěných průvodnic, popřípadě rozměr, profil a tloušťku stěny kovových průvodnic, rozměr, profil a tloušťku stěny rozpon a příček, a to s ohledem na jejich předpokládanou životnost, statické a dynamické namáhání od provozu těžního zařízení, způsob upevnění rozpon a příček, svislou vzdálenost rozpon, konstrukci a uspořádání lezního oddělení, a to i prozatímního lezního oddělení pro hloubení, prohlubování a rekonstrukci jámy, požadavky na jakost při svařování konstrukcí34) a stupně způsobilosti pro výrobu těchto konstrukcí,35) 2. způsob vedení dopravní nádoby, umístění průvodnic a jejich upevnění k rozponě a velikost vodorovných a svislých sil působících na průvodnice, u lanového vedení dopravní nádoby druh (typ) vodicího a odrazového lana, jejich umístění, způsob jejich kotvení a napínání, přechod na vedení průvodnicemi a způsob chránění kotvicího a napínacího zařízení před dotykem s vyrovnávacím lanem a proti propadu, 3. druh (typ) lana, dopravní nádoby, závěsu a úvazku, 4. umístění hlídače hladiny vody, u skipového těžního zařízení také umístění hlídače hladiny propadu v jámové tůni, u těžního zařízení s vyrovnávacím lanem také umístění zařízení, které zamezuje tvoření smyček a vybočení vyrovnávacího lana, 5. konstrukci a zatížení pracovního a ochranného povalu pro údržbu, opravy a jiné práce v jámě a pro hloubení, prohlubování a rekonstrukci jámy, 6. podmínky použití hloubicího těžního zařízení pro ražbu jiného důlního díla z hloubené, prohlubované a rekonstruované jámy, 7. přípustný odklon spojnice lomových bodů průvodnicového tahu od svislice. Příloha č. 2 k vyhlášce č. 415/2003 Sb. A. Dovolené odchylky Dovolené odchylky při vyztužování a vystrojování jámy a těžní věže se uvádějí v mm s tím, že odchylka ke středu jámy je označena -, odchylka od středu jámy je označena +. 1. Dovolené odchylky u výztuže: a) kruhových jam s výztuží monolitickou, zděnou, panelovou a tybinkovou ± 100, b) kruhových jam s ostatními druhy výztuže 0 až + 200, c) pravoúhlých jam u prvků výztuže 1. nenesoucích průvodnice ± 15, 2. nesoucích průvodnice, a to pro vnitřní stěnu nosníku směrem ke středu těžní zátyně, ± 10. 2. Dovolené odchylky u výstroje jámy: a) od svislice u rozpon nesoucích průvodnice z jedné strany 0 až + 20, b) od svislice u rozpon nesoucích průvodnice z obou stran ± 10, c) v odklonu rozpon od vodorovné roviny nejvíce 1 : 200, d) protilehlých rozpon od téže vodorovné roviny ± 5, e) od svislice u příček ± 10, f) u svislé vzdálenosti mezi rozponami a mezi příčkami ± 10, g) u průvodnic jedné dopravní nádoby 1. od svislice bočně ± 5, čelně 0 až + 10, přičemž každá průvodnice smí být položena s odklonem od svislice bočně i čelně nejvíce 1 : 1000, 2. rozteče mezi průvodnicemi, které vedou jednu dopravní nádobu 0 až + 10. B. Dovolené mezery Dovolené mezery se uvádějí v mm. 1. Boční a čelní mezera mezi vodítky dopravní nádoby a průvodnicemi u pevných vodítek čelně i bočně nejvíce 2 x 5, u pomocných vodítek při kolovém vedení dopravní nádoby čelně i bočně nejvíce 2 x 15 a u rohového vedení nejvíce 2 x 15. 2. Nejmenší dovolené mezery při pevném vedení dopravní nádoby: a)mezi dopravní nádobou a výztuží kruhových jam200b)mezi dopravní nádobou a výztuží pravoúhlých jam150c)mezi dopravní nádobou a příčkou100d) mezi dopravní nádobou a rozponou1. při použití pevných vodítek502. při použití vodicích kol60e)mezi sousedními dopravními nádobami150f)mezi dopravní nádobou a konstrukcí ohlubně, náraziště a jámové stolice45g)mezi dopravní nádobou a ostatním vybavením jámy150h)mezi těžním lanem a výztuží150ch)mezi těžním lanem a výstrojí a ostatním vybavením jámy100i)mezi vyrovnávacím lanem a výztuží, výstrojí a ostatním vybavením jámy, a to i při největší rychlosti300 3. Nejmenší dovolené mezery při lanovém vedení dopravní nádoby: a)mezi dopravní nádobou a hladkou výztuží400b)mezi dopravní nádobou a výztuží s výstupky, výstrojí a ostatním vybavením jámy1. s jednou dopravní nádobou při rychlosti 4 m.s-1 a menší300 větší než 4 m.s-14002. se dvěma a více dopravními nádobami při rychlosti 4 m.s-1 a menší500 větší než 4 m.s-1600c)mezi dopravní nádobou a příčkou250d)mezi dopravní nádobou a rozponou250e)mezi dopravní nádobou a konstrukcí ohlubně, náraziště a jámové stolice45f)mezi dopravními nádobami téhož i sousedního těžního zařízení1. bez odrazových lan6002. s odrazovými lany500g)mezi těžním lanem a výztuží150h)mezi těžním lanem a výstrojí a ostatním vybavením jámy100i)mezi vyrovnávacím lanem a výztuží, výstrojí a ostatním vybavením jámy, a to i při největší rychlosti300 4. Nejmenší dovolené mezery při hloubení, prohlubování a rekonstrukci jámy: a) mezery δ mezi dopravní nádobou a jinou dopravní nádobou téhož i sousedního těžního zařízení se při lanovém vedení určují podle vzorce δ = v.H mm, kde je v (m.s-1) - rychlost dopravy, H (m) - délka vodicích lan. Přitom však mezera nesmí být menší než 400, u malého těžního zařízení menší než 250. Při pevném vedení se mezery určí podle bodu 2, b) mezery mezi dopravní nádobou a průjezdovým otvorem pracovního povalu nesmějí být větší než 150 a menší než 100; je-li průjezdový otvor z obou stran opatřen nájezdy s nálevkovitým rozšířením, smějí být mezery zmenšeny až na 75, c) mezery mezi dopravní nádobou a konstrukcí ohlubně, náraziště, sýpy a napínacího rámu nesmějí být menší než 150; je-li průjezdový otvor z obou stran opatřen nájezdy s nálevkovitým rozšířením, smějí být mezery zmenšeny až na 75, d) mezery mezi dopravní nádobou a výztuží, výstrojí a ostatním vybavením jámy se při lanovém vedení počítají podle vzorce uvedeného v písmenu a). Tyto mezery však nesmějí být menší než 250. Při pevném vedení dopravní nádoby se mezery určí podle bodu 2, e) vzdálenost těžního lana od výztuže, výstroje a ostatního vybavení jámy s výjimkou lanovnicové plošiny nesmí být menší než 100. 5. Nejmenší dovolené mezery u havarijního dopravního zařízení s výjimkou mobilního havarijního dopravního zařízení se určují podle bodů 1 až 4. Příloha č. 3 k vyhlášce č. 415/2003 Sb. A. Výpočet sil při pevném vedení dopravní nádoby Výpočet sil při pevném vedení dopravní nádoby uvedený v bodech 1 a 2 se použije, jsou-li průvodnice umístěny na protějších stranách půdorysu nádoby souměrně k její ose. 1. Výpočet vodorovných sil 1.1. Vodorovná síla od vodítka dopravní nádoby ve směru kolmém na rozponu FRH se určí podle vzorce: FRH= Ga.g kN, kde je G (t) - hmotnost dopravní nádoby s největším zatížením nebo protizávaží včetně závěsů a úvazků těžního a vyrovnávacího lana a vyrovnavače tahů v lanech, pokud je součástí dopravní nádoby, g (m.s-2) - gravitační zrychlení (lze dosadit 10 m.s-2), a - bezrozměrný součinitel, jehož hodnota se určí podle vzorce a = 25K1.K2, kde je K1 - součinitel vedení dopravní nádoby, který má hodnotu pro dopravní nádobu s kolovým vedením K1 = 1, pro dopravní nádobu s jiným vedením K1 = 1,2, K2 - součinitel rychlosti v, který má hodnotu K2 = 1,0 při rychlosti do 10 m.s-1 včetně, pro větší rychlosti se určí podle vzorce K2 = 1+ v - 106, kde je v (m.s-1) - nejvyšší povolená rychlost. 1.2. Vodorovná síla od vodítka dopravní nádoby ve směru rovnoběžném s rozponou se rovná polovině síly FRH. 1.3. Vodorovná síla od vodítka dopravní nádoby působící na vodicí lano nebo příslušnou část pomocného vedení se rovná polovině síly FRH. 1.4. Pro výpočet rozpony se působení vodorovné síly FRH uvažuje v místě upevnění průvodnice na rozponu. Pro výpočet průvodnice se působení síly FRH uvažuje ve středu úseku průvodnice mezi dvěma sousedními rozponami. Pro výpočet upevnění průvodnice se působení poloviny síly FRH uvažuje rovnoběžně s rozponou v místě upevnění k rozponě. 1.5. U rozpony a průvodnice se vždy uvažuje s působením jen jedné vodorovné síly od jednoho vodítka jedné dopravní nádoby. Vede-li výstroj více dopravních nádob, pak se počítá se zatížením od nádoby, která vyvolává nejnepříznivější účinky. 1.6. Síla působící na příčku jámové výstroje se odvozuje od síly působící na rozponu. 2. Výpočet svislých sil 2.1. Pro výpočet rozpony na svislé zatížení při vybavení záchytů se počítá s hmotností dopravní nádoby s největším zatížením včetně hmotnosti vyrovnávacího lana, přičemž je nutno uvažovat s dopravní nádobou, která ze všech nádob v téže jámě vyvolá na uvažovanou rozponu nejméně příznivé účinky. Při určení svislé síly FRV pro výpočet rozpon se předpokládá stejnoměrné rozdělení zatížení na rozpony připadající na základní délku průvodnice podle projektu; za nosné se považují i krajní rozpony jedné průvodnice. K výpočtu se použije vzorec: FRV = GU + GN + GL2i.g kN, kde je GU (t) - hmotnost užitečného zatížení včetně hmotnosti důlního vozu v dopravní nádobě, GN (t) - hmotnost dopravní nádoby včetně závěsu, úvazku a vyrovnávače tahů v lanech, pokud je součástí dopravní nádoby, GL (t) - hmotnost větve vyrovnávacího lana, g (m.s-2) - gravitační zrychlení (lze dosadit 10 m.s-2), i (-) - počet rozpon nesoucích průvodnici včetně obou krajních rozpon. 2.2. Pro výpočet průvodnice na svislé zatížení při vybavení záchytů se bere síla FPV odvozená z hmotnosti dopravní nádoby s největším zatížením včetně hmotnosti vyrovnávacího lana FPV = GU + GN + GL2.g kN. 2.3. Svislá síla FDV při dosednutí nádoby na dosedací rošt se určí z celkové hmotnosti dopravní nádoby s největším zatížením: FDV = GU + GN.g kN. 3. Definice veličin podle metody mezních stavů 3.1. Konstrukce pevného vedení dopravní nádoby v jámě a konstrukce výstroje jámy se posuzuje na mezní stav únosnosti, k němuž patří trvalá deformace, porušení spoje a lomy prvků výstroje, a na mezní stav použitelnosti, k němuž patří průhyb umožňující vyklouznutí nádoby z vedení a kmitání znásobující horizontální rázy při jízdě nádoby, při kterém hrozí vyklouznutí nádoby z vedení. Při výpočtu pevného vedení dopravní nádoby a výstroje jam se postupuje podle technické normy.38) 3.2. Při výpočtu výstroje jámy se uvažují tato zatížení: a) nahodilé zatížení dlouhodobé od jedoucí dopravní nádoby, které vytváří základní vodorovná čelní nebo boční síla samostatně působící na průvodnici a na rozponu, b) nahodilé zatížení mimořádné 1. při vybavení záchytů dopravní nádoby, které vytváří svislá síla působící na průvodnice a na rozponu, 2. při dosednutí nádoby na dosedací rošt; při výpočtu se postupuje podle bodu 8. Stálé zatížení vlastní hmotností výstroje se ve výpočtu neuvažuje. 3.3. Výpočtové zatížení pro jednotlivé prvky výstroje jámy se určí z vodorovné síly a ze svislé síly při vybavení záchytů jako součin těchto sil a součinitelů zatížení: pro vodorovné zatížení rozpony F'RH = FRH.n11.n12(kN), pro vodorovné zatížení průvodnice F'PH = FPH.n11.n12(kN), pro svislé zatížení rozpony F'RV = FRV.n21(kN), pro svislé zatížení průvodnice F'PV = FPV.n22(kN), pro svislé zatížení dosedacího roštu F'DV = FDV.n23(kN). Součinitelé zatížení pro výpočet výstroje jámy: a) pro nahodilé zatížení dlouhodobé n11 - vliv trvalé šikmosti pevného vedení: u jam se svislým vedením nádoby se bere n11 = 1,0, v ostatních případech n11 = 1,05, n12 - vliv nerovností výstroje v mezích dovolených odchylek podle této vyhlášky: pro rozpony a kovové průvodnice se bere n12 = 1,4, pro rozpony a dřevěné průvodnice se bere n12 = 1,2, b) pro nahodilé zatížení mimořádné n21 - působení na rozpony při vybavení záchytů: pro rozpony se bere n21 = 1,05, n22 - působení na průvodnice při vybavení záchytů: pro kovové průvodnice se bere n22 = 1,5, pro dřevěné průvodnice se bere n22 = 1,0, n23 - při dosednutí nádoby na dosedací rošt (součinitel zahrnuje také dynamický účinek): n23 = 2,5. 3.4. U výstroje jámy se neuvažuje kombinace zatížení ani současné působení vodorovných a svislých sil. 3.5.Pro výstroj jámy se hodnoty navrhovaných pevností R (MPa) určí podle technické normy.38) 3.6. Navrhovaná pevnost R (MPa) se upravuje násobením součiniteli podmínek působení na výslednou hodnotu R': R'= R.m1.m2.m3 (MPa). Pro výstroj jámy se použijí součinitelé podmínek působení: m1 - součinitel vlivu geometrického uspořádání výstroje podle svislé vzdálenosti L mezi sousedními rozponami, a to L = 1,5 m .... m1 = 1,0, L = 2,0 m .... m1 = 0,99, L = 3,0 m .... m1 = 0,97, L = 4,0 m .... m1 = 0,95. Pokud budou zvoleny jiné hodnoty svislé vzdálenosti mezi sousedními rozponami, určí se hodnota součinitele m1 interpolací, m2 - součinitel koroze a opotřebení, a to pro kovové prvky jámové výstroje m2 = 0,8; tato hodnota bude snížena podle vlivů prostředí na výstroj jámy až na hodnotu m2 = 0,5. U dřevěných průvodnic je hodnota m2 = 0,8, m3 - součinitel protikorozních opatření m3, jehož základní hodnota je 1,0 až 1,5. Při tom platí omezení, že výsledný součin součinitelů m2 a m3 je menší nebo roven 1,0. 3.7. Mezní stav únosnosti výstroje se kontroluje tak, že statickým výpočtem se určí napětí jednotlivých prvků výstroje, které přitom u žádného prvku nesmí překročit navrhovanou pevnost. 3.8. Mezní stav použitelnosti prvků výstroje jámy se ověřuje výpočtem vodorovného průhybu δ jednotlivých prvků jámové výstroje nebo celkové konstrukce, přičemž povolený průhyb prvku výstroje ve směru působení vodorovné síly kolmé na rozponu je určován záběrem protějšího vodítka dopravní nádoby; přitom v žádném případě nesmí být překročeny hodnoty uvedené v § 37 odst. 5. Jinou možností je ověřit mezní stav použitelnosti výstroje ve vazbě na § 37 odst. 5 podle vzorce δ = 1600.L , kde je L (m) - délka prvku (rozpony nebo průvodnice mezi dvěma rozponami). 4. Výpočet pevného vedení dopravní nádoby 4.1. Při výpočtu pevného vedení dopravní nádoby podle mezních stavů se za základ výpočtu berou jmenovité rozměry profilu prvku výstroje neoslabeného opotřebením nebo korozí. 4.2. Prvky výstroje jámy a pevného vedení dopravní nádoby, tj. rozpony, příčky a průvodnice, se počítají na působení vodorovné síly na samostatný nosník prostý nebo staticky neurčitý, popřípadě lze celý úsek výstroje jámy na délce jedné průvodnice počítat jako roštovou konstrukci, pokud podpory prvků a vzájemné spojení prvků zaručují takovéto vzájemné spolupůsobení. 4.3. Příčka jámové výstroje se kontroluje výpočtem. 4.4. Průvodnice se kontroluje výpočtem na svislé zatížení při vybavení záchytů dopravní nádoby jako prut namáhaný na vzpěr o vzpěrné délce rovné vzdálenosti dvou sousedních rozpon. 5. Výpočet upevnění průvodnice a rozpony 5.1. Upevnění průvodnice se počítá na působení čelní a boční vodorovné síly. Na svislé zatížení se počítá pouze upevnění průvodnice vedoucí dopravní nádobu se záchyty. V tomto případě se zvlášť kontroluje nájezdová průvodnice. 5.2. Ve výpočtu upevnění průvodnice k rozponě se v případě potřeby vyvození třecí síly bere hodnota součinitele tření maximálně pro styk dřeva a válcovaného profilu 0,3, odlitku a válcovaného profilu 0,2, dvou válcových profilů 0,2 a u metalizovaných ploch 0,1. 5.3. Ve výpočtu upevnění rozpony ke konzole se bere v úvahu čelní a boční síla. Toto upevnění se kontroluje na svislou sílu jen při vybavení záchytů dopravní nádoby. 6. Výpočet konzoly a jejího upevnění Konzola se počítá na největší sílu přenášenou rozponou, příčkou nebo průvodnicí vzniklou při působení svislé a vodorovné síly v nejméně příznivém případě. Bezpečnost upevnění konzoly proti vytažení nebo vytržení z výztuže nebo horniny se ověřuje výpočtem. 7. Výpočet rohového vedení a jámové stolice 7.1. Rohové vedení a prvky jámové stolice, které nesou rohové vedení nebo průvodnici, se počítají na vodorovné síly. Ostatní prvky jámové stolice se počítají na síly přenášené rohovým vedením nebo průvodnicí. 7.2. Vodorovné síly působící na rohové vedení samostatně v čelním nebo bočním směru se pro výpočet umísťují v nejnepříznivější poloze. 7.3. Tuhost rohového vedení v obou směrech působení vodorovné síly může způsobit průhyb nejvíce L/600, kde L je vzdálenost mezi dvěma sousedními podporami. 7.4. Při možném vybavení záchytů dopravní nádoby se nosné prvky jámové stolice počítají také na působení svislé síly. 8. Výpočet nárazníkového a dosedacího roštu Na nárazníkovém a dosedacím roštu a nosníku, o který se opírá brzdicí průvodnice, se výpočtem ověřuje místo opření brzdicí průvodnice; ověřuje se také místo zachycující síly od jiného brzdicího zařízení. Nárazníkový rošt se ověřuje také na náraz dopravní nádoby, dosedací rošt také na dosednutí dopravní nádoby. 9. Jiné metody výpočtu Pro výpočet sil při pevném vedení dopravní nádoby lze použít i metodu konečných prvků nebo matematický model subsystému dopravní nádoba – jámová výztuž. Jiné metody lze použít jen na základě posudku zpracovaného odborným pracovištěm nebo znalcem. B. Výpočet sil při lanovém vedení dopravní nádoby 1. Určení napínací síly vodicího a odrazového lana 1. Nejmenší napínací síla FN na spodním konci vodicího lana se určí podle vzorce FN = 2.H.1 + G100 kN, kde je H (m) - délka vodicího lana mezi ukotveními, G (t) - hmotnost břemene zavěšeného na těžním laně, bez hmotnosti vyrovnávacího lana. 2. Napínací síla odrazového lana nesmí být menší než nejmenší napínací síla vodicího lana. 3. Napínací síla na spodním konci vodicího a odrazového lana nesmí být menší než 10 kN. 2. Určení napínací síly vodicího lana při hloubení, prohlubování a rekonstrukci jámy Nejmenší napínací síla vodicího lana při hloubení, prohlubování a rekonstrukci jámy se určí tak, aby statický tah na horním konci lana nebyl menší než 10 kN na 100 m délky vodicího lana. Příloha č. 4 k vyhlášce č. 415/2003 Sb. 1. Těžní lano musí mít takovou nosnost, aby vzhledem k největšímu statickému zatížení byla jeho počáteční bezpečnost b nejméně b = 7,5 - 0,0007 H, kde je H (m) - součinitel, který se číselně rovná svislé vzdálenosti mezi osou lanovnice, popřípadě třecího kotouče, a nejnižší provozní polohou dopravní nádoby. 2. Vyrovnávací lano musí mít takovou nosnost, aby vzhledem k největšímu statickému zatížení byla jeho počáteční bezpečnost b nejméně 7násobná. 3. U vícelanového těžního stroje musí mít každé těžní lano takovou nosnost, aby vzhledem k největšímu statickému zatížení byla jeho počáteční bezpečnost b nejméně b = 6,5 + 1i - 0,0007 H, kde je i - počet těžních lan, H (m) - součinitel, který se číselně rovná svislé vzdálenosti mezi osou lanovnice, popřípadě třecího kotouče, a nejnižší provozní polohou dopravní nádoby. 4. Těžní lano havarijního dopravního zařízení musí mít takovou nosnost, aby vzhledem k největšímu statickému zatížení byla jeho počáteční bezpečnost b nejméně 7násobná. 5. Vodicí i odrazové lano musí mít takovou nosnost, aby vzhledem k největšímu statickému zatížení vyvozenému vlastní hmotností lana a napínací silou byla jeho počáteční bezpečnost b alespoň 5násobná. 6. Lano používané při hloubení, prohlubování nebo rekonstrukci jámy musí mít takovou nosnost, aby vzhledem k jeho největšímu statickému zatížení byla jeho počáteční bezpečnost b nejméně: 6.1. u povalu zavěšeného na laně 7násobná, při zavěšení na třech a více lanech 6násobná, 6.2. u lana pomocného vratu 5násobná, 6.3. u lana závěsného nakladače 15násobná, 6.4. lana používaného k ovládání poklopu, ovládání návěštního zařízení a zavěšení olovnice 3násobná, 6.5. u samonosného elektrického kabelu pro osvětlení povalu a jámy 5násobná. Příloha č. 5 k vyhlášce č. 415/2003 Sb. A. Měření a zkoušky na těžním stroji 1. Měření elektrických veličin motoru těžního stroje, tj. kotevního proudu, kotevního napětí a budícího proudu, a rychlosti v rámci obvyklého pracovního cyklu se zátěží odpovídající zatížení při řádné jízdě. 2. Měření elektrických veličin motoru těžního stroje, tj. kotevního proudu, kotevního napětí a budícího proudu, a rychlosti v rámci obvyklého pracovního cyklu se zátěží odpovídající zatížení při těžbě. 3. Měření elektrických veličin motoru těžního stroje, tj. kotevního proudu, kotevního napětí a budícího proudu, a rychlosti v rámci obvyklého pracovního cyklu se zátěží odpovídající zatížení při těžbě v automatickém režimu řízení. 4. Zkouška statické jistoty jízdní brzdy se zátěží odpovídající zatížení při řádné jízdě a při těžbě. 5. Zkouška statické jistoty pojistné brzdy se zátěží odpovídající zatížení při řádné jízdě a při těžbě. 6. Zkouška statické jistoty jízdní a pojistné brzdy k udržení prázdné dopravní nádoby v její nejnepříznivější poloze při rozpojených bubnech. 7. Zkouška statické jistoty brzdy nebo jiného zařízení k udržení prázdné dopravní nádoby volného bubnu při rozpojených bubnech. 8. Měření charakteristik zpoždění a průběhu tlaku brzdného média u bubnového těžního stroje s tlakovzdušným brzdovým strojem. 9. Měření charakteristik zpoždění a průběhu tlaku brzdného média u těžního stroje s třecím kotoučem s tlakovzdušným brzdovým strojem. 10. Měření charakteristik zpoždění a průběhu tlaku brzdného média u bubnového těžního stroje s hydraulicky řízenými pružinovými brzdami. 11. Měření charakteristik zpoždění a průběhu tlaku brzdného média u těžního stroje s třecím kotoučem s hydraulicky řízenými pružinovými brzdami. 12. Měření charakteristik zpoždění u těžního stroje, u kterého je brzdná síla vyvozována závažím. 13. Ověření, že pojistná brzda neprodleně zastaví těžní stroj při ztrátě napájecí energie. 14. Měření radiální a axiální házivosti brzdových věnců a brzdových kotoučů. ad 1) a 2) Těžní stroj je v průběhu měření řízen řididlem jízdy až do okamžiku snížení rychlosti na rychlost přejezdovou a zbytek až do krajní provozní polohy je řízen ručně a pak jej strojník zastaví. Měření se provádí v obou směrech jízdy se zátěží v jedné dopravní nádobě. Pak se měření opakuje se zátěží ve druhé dopravní nádobě. Výsledky měření se vyhodnotí z hlediska a) rychlosti se zaměřením na její velikost a stálost, na správnou a plynulou funkci řididla jízdy, na spolehlivé a správné omezení přejezdové rychlosti a na hodnoty zrychlení při rozjezdu a zpoždění při dojezdu, b) hodnoty a průběhu kotevního proudu, kotevního napětí a budícího proudu se zaměřením na to, zda kotevní proud má spojitý průběh, v případě více pohonů zda jsou průběhy shodné, jeho hodnota je při ustálené rychlosti ustálená a odpovídá zátěži a při rozjezdu a dojezdu nepřesahuje povolené hodnoty, zda kotevní napětí má při nejvyšší povolené rychlosti při dopravě osob a při těžbě odpovídající hodnoty. ad 3) Podmínky měření a jeho vyhodnocení jsou stejné jako u bodů 1 a 2 s tím, že po celou dobu měření je těžní stroj řízen automaticky. ad 4) Měření se provádí zvlášť se zátěží odpovídající zatížení při řádné jízdě a zvlášť se zátěží odpovídající zatížení při těžbě. Výchozím bodem je poloha dopravní nádoby odpovídající největší statické převaze. Po celou dobu zkoušky se měří kotevní proud a tlak brzdného média a sleduje se okamžik, kdy dojde k prokluzu brzd. Nejprve se tzv. „zváží“ zátěž, tj. zjistí se hodnota tzv. rovnovážného proudu, který je po odbrzdění jízdní brzdy potřebný k udržení dopravní nádoby v klidu. Pak se těžní stroj zabrzdí jízdní brzdou a zjistí se hodnota přídavného proudu potřebného k prokluzu brzd, pokud to dovolí proudový omezovač, ve směru statické převahy, přičemž jízdní brzda je zabrzděna nejmenším přípustným tlakem v brzdové soustavě, při jehož snížení dojde k rozpojení bezpečnostního obvodu (§ 23 odst. 2 písm. g)). Z hodnoty rovnovážného proudu a z hodnoty přídavného proudu a tlaku, při kterém došlo k prokluzu brzd, se výpočtem vyhodnotí statická jistota b jízdní brzdy. Pro výpočet se používá vztah b = Ig + IpIg, kde je Ig (A) - rovnovážný kotevní proud, Ip (A) - přídavný kotevní proud. ad 5) Postup je stejný jako v bodě 4) s tím, že místo jízdní brzdou se těžní stroj zabrzdí pojistnou brzdou; při tom je nutné na dobu provádění měření provést dočasná opatření určená výrobcem nebo odborníkem (§ 4 odst. 2), která umožní zadávání proudu při rozpojeném bezpečnostním obvodu. ad 6) Měření se provádí s prázdnými dopravními nádobami. Dopravní nádoba pevného bubnu se ustaví do nejnižší provozní polohy a zajistí se proti případnému ujetí vhodnými nosníky položenými přes profil jámy. Volný buben se zajistí brzdou nebo jiným zařízením k zadržení volného bubnu a rozpojí se bubny. Další postup je stejný jako v bodech 4) a 5). ad 7) Měření se provádí v úrovni ohlubně s tím, že do dopravní nádoby volného bubnu se naloží zátěž odpovídající 1,5násobku převahy, kterou by vyvinula nevyvážená dopravní nádoba volného bubnu v nejnepříznivější provozní poloze, a nádoba se zajistí proti případnému ujetí vhodnými nosníky položenými přes profil jámy. Volný buben se zajistí brzdou nebo jiným zařízením k zadržení volného bubnu a pak se dopravní nádoba pevného bubnu nadzvedne v rámci vůle zubové spojky. Pokud za těchto podmínek nedojde k poklesu dopravní nádoby volného bubnu, je podmínka § 22 odst. 6 splněna. ad 8) Měřenými veličinami jsou rychlost jízdy a tlak v brzdové soustavě; při tom se současně ověřuje stav bezpečnostního obvodu. Před zahájením měření se ověří nastavení tlakového spínače ovládajícího chod kompresoru. Změří se také nastavení tlakového spínače zapojeného do bezpečnostního obvodu a případného tlakového spínače nezávislého zařízení brzdového stroje (§ 22 odst. 13) sledujícího zapůsobení pojistné brzdy. Měří se: A. průběh tlaku ve válci jízdní brzdy a při tom se ověří a) hodnota tlaku, při které dochází k zapnutí a vypnutí kompresoru, b) hodnota tlaku, při které dochází k rozpojení bezpečnostního obvodu, c) hodnota tlaku, při které dochází k přepnutí případného tlakového spínače nezávislého zařízení brzdového stroje sledujícího zapůsobení pojistné brzdy, d) průběh tlaku ve válci jízdní brzdy při manipulaci s jízdní brzdou a při tom se vyhodnocuje, zda 1. při odbrzdění dochází k poklesu tlaku na nulovou hodnotu, 2. při zabrzdění dochází k plynulému nárůstu tlaku, 3. při opakovaném zabrzdění dosahuje nejvyšší tlak stejnou hodnotu a zda tato hodnota odpovídá hodnotě nastavené, 4. u těžních strojů se dvěma brzdovými stroji je průběh tlaku shodný v obou válcích jízdní brzdy, B. průběh tlaku ve válci jízdní a pojistné brzdy při rozpojení bezpečnostního obvodu a při tom se ověří průběh tlaku ve válci jízdní a pojistné brzdy od okamžiku rozpojení bezpečnostního obvodu; při zapůsobení pojistné brzdy se vyhodnocuje 1. hodnota tlaku ve válci jízdní brzdy, 2. průběh tlaku ve válci jízdní brzdy se zaměřením na to, zda nedochází k zadírání pístu nebo pístnice válce, 3. zahájení a ukončení snižování tlaku ve válci pojistné brzdy od okamžiku rozpojení bezpečnostního obvodu a průběh a celková doba snižování tlaku, 4. u těžních strojů se dvěma brzdovými stroji také shoda průběhu tlaku ve válcích jízdní a pojistné brzdy. V další části se provedou dynamické brzdové zkoušky v pracovním režimu dopravy osob se zátěží odpovídající zatížení při řádné jízdě v obou směrech jízdy s uvedením pojistné brzdy do činnosti rozpojením bezpečnostního obvodu a) bez nezávislého zařízení brzdového stroje (§ 22 odst. 13), b) s nezávislým zařízením brzdového stroje (§ 22 odst. 13). Zkoušky se provádí se zátěží odpovídající zatížení při řádné jízdě a při nejvyšší povolené rychlosti při řádné jízdě. Rozpojení bezpečnostního obvodu se provede po dosažení nejvyšší povolené rychlosti, avšak před zahájením řízeného dojezdu; zkouška uvedená pod písmenem b) musí být zahájena nejpozději v polovině dopravní dráhy s tím, že způsob simulace selhání pojistné brzdy určí výrobce tohoto nezávislého zařízení. Výsledky měření se vyhodnotí z hlediska dosažené hodnoty průměrného a největšího zpoždění. ad 9) Postup je stejný jako v bodu 8) s tím, že dynamické brzdové zkoušky se provedou jednak s prázdnými dopravními nádobami, jednak se zátěží odpovídající zatížení při těžbě. ad 10) Postup je obdobný jako v bodu 8) s tím, že se a) zjistí hodnota tlaku, při které dochází k zapnutí a vypnutí hydraulického agregátu, popřípadě při které dojde k odlehčení čerpadla, b) zjistí hodnota tlaku, při které dojde k zapůsobení pojistného ventilu hydraulického agregátu, c) vyhodnocuje průběh tlaku v brzdovém válci při manipulaci s jízdní brzdou, zda při 1. odbrzdění dochází k plynulému nárůstu tlaku na stanovenou hodnotu, 2. zabrzdění dochází k plynulému poklesu tlaku, 3. opakovaném zabrzdění a odbrzdění dosahuje nejnižší a nejvyšší tlak vždy stejnou hodnotu a ta odpovídá hodnotě stanovené, 4. plném zabrzdění za jízdy dojde ke snížení tlaku pouze na hodnotu odpovídající tlaku 1. stupně pojistného brzdění určenou výrobcem, d) vyhodnocuje průběh tlaku v brzdovém válci od okamžiku rozpojení bezpečnostního obvodu, a to 1. zda nastavení hodnoty tlaku odpovídá hodnotě tlaku 1. stupně pojistného brzdění určené výrobcem, 2. zda při zapůsobení pojistné brzdy za jízdy dojde ke snížení tlaku pouze na hodnotu odpovídající tlaku 1. stupně pojistného brzdění a zda po zastavení těžního stroje dojde k poklesu tlaku na nulovou hodnotu, 3. zda při zapůsobení pojistné brzdy u stojícího těžního stroje dojde k poklesu tlaku na nulovou hodnotu, e) u kotoučové brzdy s pružinami a hydraulickým ovládáním se současně změří doba od rozpojení bezpečnostního obvodu do okamžiku poklesu tlaku na hodnotu odpovídající dvěma třetinám brzdné síly vyvolané tlakem 1. stupně pojistného brzdění, u ostatních brzd doba od rozpojení bezpečnostního obvodu do začátku snižování rychlosti, f) ověří správná činnost všech prvků zajišťujících snižování tlaku brzdového média při zapůsobení pojistné brzdy. ad 11) Postup je obdobný jako v bodu 10) s tím, že dynamické brzdové zkoušky se provedou jednak s prázdnými dopravními nádobami, jednak se zátěží odpovídající zatížení při těžbě. ad 12) Postup je obdobný jako v bodu 11). B. Zkoušky a měření v bezpečnostním obvodu 1. Zkouška funkčnosti relé spínacích prvků, magnetů a elektromagnetických ventilů zajišťujících pojistné brzdění. 2. Měření elektrických parametrů bezpečnostního obvodu. 3. Měření reakčních časů elektrických přístrojů uvádějících do činnosti pojistné brzdění. 4. Měření izolačního stavu v bezpečnostním obvodu. ad 1) Při zkoušce se ověřuje mechanický stav a funkce všech spínacích prvků, magnetů a elektromagnetických ventilů. ad 2) Měřením se ověřuje hodnota napětí a proudu, úbytek napětí a proudové zatížení kontaktů. Hodnota proudu nesmí překročit 60 % dovoleného proudového zatížení udaného výrobcem pro daný typ přístroje. Připouští se odchylka 10 % od jmenovitého napětí a úbytek napětí 5 % jmenovitého napětí. ad 3) Reakční čas elektrických přístrojů musí být takový, aby při zapůsobení nezávislého zařízení brzdového stroje (§ 22 odst. 13) kontrolujícího správnost zapůsobení pojistné brzdy dopravní nádoba nenajela do brzdicích průvodnic, a to ani v případě, že rychlost jízdy překročí 115 % nejvyšší povolené rychlosti. Vzdálenost snímače v jámě (§ 25 odst. 2) pro kontrolu zahájení řízení dojezdu v jámě ljs od začátku brzdicích průvodnic se kontroluje podle vzorce ljs = vmaxvmax2.a + ∆tp m, kde je vmax (m.s-1) - 115 % nejvyšší povolené rychlosti, Δ tp(s) - doba prodlevy nezávislého zařízení brzdového stroje do začátku jeho působení (§ 22 odst. 13), a (m.s-2) - průměrné zpoždění při brzdění pojistnou brzdou při nejnepříznivějších poměrech. ad 4) Před zahájením měření izolačního stavu v bezpečnostním obvodu těžního stroje je nutné proměřit svodové proudy. Kontrolní měření izolačního stavu se provádí přístroji, které pro měření využívají napětí blízké napětí používanému u měřeného bezpečnostního obvodu. Měření se provádí při nerozpojeném bezpečnostním obvodu. C. Stanovení statické jistoty proti skluzu lana na třecím kotouči 1. Výpočet statické jistoty proti skluzu lana na třecím kotouči. 2. Ověření součinitele tření mezi těžním lanem a obložením drážky třecího kotouče. ad 1) Hodnota statické jistoty proti skluzu těžního lana na třecím kotouči b se počítá podle vzorce: b = TB.ef .α - 1TA - TB, kde je TA (kN) - větší tah v lanové větvi za klidu při nejnepříznivějším provozním zatížení, TB (kN) - menší tah v lanové větvi za klidu při nejnepříznivějším provozním zatížení, f - součinitel tření mezi těžním lanem a obložením drážky třecího kotouče, α - úhel opásání třecího kotouče (v obloukové míře). ad 2) Ověření se provádí při nejnepříznivějším provozním zatížení při zabrzděném těžním stroji nadzvedáváním těžší větve T1, a to prostřednictvím zdvihacího nebo zatahovacího zařízení. Z hodnot na zdvihacím nebo zatahovacím zařízení nebo z údajů tenzometrů zjištěných v okamžiku skluzu těžního lana na třecím kotouči se zjistí nebo vypočte hodnota tahu větve T1. Hodnota tahu větve T2 se vypočte z hmotnosti těžního lana, dopravní nádoby včetně závěsu, úvazku a vyrovnávače tahů v lanech, pokud je součástí dopravní nádoby. Hodnota součinitele tření f mezi těžním lanem a obložením drážky třecího kotouče se vypočte podle vzorce: f = ln⁡T1T2α, kde je T1 (kN) - hodnota tahu větve T1, T2 (kN) - hodnota tahu větve T2, α - úhel opásání třecího kotouče (v obloukové míře). U vícelanového těžního zařízení se snímá pohyb každého lana samostatně nebo se zkouška provede pro každé lano zvlášť. D. Akcelerografická měření na dopravních nádobách 1. Měření vodorovného zrychlení v čelním i bočním směru se provádí při nejvyšší povolené rychlosti při řádné jízdě a při těžbě, pokud tato rychlost je vyšší než 8 m.s-1. Měření se provádí zvlášť s prázdnými dopravními nádobami a zvlášť s dopravními nádobami s nejvyšší dovolenou zátěží, a to v obou směrech jízdy. Při měření musí být ostatní těžní zařízení v téže jámě zastavena. Souběžně s měřením vodorovného zrychlení se zaznamenává i poloha dopravní nádoby v jámě s přesností alespoň ± 0,5 m. Výsledek měření se vyhodnotí a zpracuje graficky zvlášť pro čelní zrychlení a zvlášť pro boční zrychlení s vyznačením míst s neuspokojivým a nevyhovujícím stavem. Při hodnocení stavu se vychází z nejnepříznivější zjištěné hodnoty zrychlení v daném místě. 2. Hodnoty vodorovného zrychlení pro hodnocení stavu přímosti pevného vedení dopravní nádoby: Hodnota čelního zrychlení v m.s-2Hodnota bočního zrychlení v m.s-2Hodnocení stavu Opatření do 3 do 5 velmi dobrý nejsou nutná 3 až 5 5 až 8 dobrý nejsou nutná 5 až 8 8 až 10 neuspokojivý omezení rychlosti větší než 8 větší než 10 nevyhovující zastavit provoz Příloha č. 6 k vyhlášce č. 415/2003 Sb. A. Způsob výpočtu povalu 1. Návrh a výpočet povalu se provádí podle metody mezních stavů. Konstrukce povalu se posuzuje na stabilitu polohy podle technické normy.39) 2. Způsob a druh zatížení se řídí typem a funkcí povalu. 3. Poval se navrhuje na kombinaci nejnepříznivějších zatížení. 4. Případné dynamické účinky u povalu se zohlední dynamickým součinitelem, kterým se vynásobí statické zatížení. 5. Ochranný poval se navrhuje na základě dynamického výpočtu. B. Zatížení povalu 1. Zatížení stálé Normové zatížení stálé s příslušnými součiniteli zatížení se určí podle technické normy.39) 2. Nahodilá zatížení dlouhodobá a součinitelé zatížení 2.1. Rovnoměrné zatížení qmin na pracovním povale určí projekt; součinitel zatížení n: n = 1,3 2.2. Hmotnost technologického zařízení: n = 1,2 2.3. Zatížení dopravní nádobou při jejím dosednutí na poval: dynamický součinitel ds = 3n = 1,2 2.4. Rovnoměrné zatížení pracovního povalu, z něhož se provádějí výlomové práce, se určí z největší hmotnosti horniny, která má být na povalu. Ve výpočtu se zohlední také účinek rázu padajících kusů horniny: dynamický součinitel ds = 3n = 1,5 2.5. Rovnoměrné zatížení dané přetlakem nebo podtlakem způsobeným činností hlavního ventilátoru:n = 1,1 2.6. Tah v závěsném laně, pokud je současně napínacím lanem povalu:n = 1,5 3. Nahodilá zatížení krátkodobá a součinitelé zatížení 3.1. Rovnoměrné zatížení qmin na ochranném povale: qmin = 4,00 kN.m-2n = 1,5 3.2. Pohyblivé osamělé břemeno G vyjadřuje velikost zatížení způsobeného pádem drobných předmětů. Pro výpočet jednotlivých nosných prvků povalu se břemeno G umisťuje v nejnepříznivější poloze. Hmotnost břemene Gmin a dynamický součinitel dsmin se určí podle místních poměrů, nesmí však být menší než: Gmin = 0,5 kNdsmin = 10 4. Nahodilá zatížení mimořádná a součinitelé zatížení 4.1. Za nahodilé zatížení mimořádné se považuje pád předmětu na ochranný poval; určí se podle bodů 4.2. a 4.3. 4.2. Zatížení ochranného povalu: Při těžbě důlními vozy se zatížení určí z hmotnosti pádu naplněného důlního vozu. Při jednolanovém těžení s dopravní nádobou bez záchytů určí zatížení projekt. Do výpočtu se zahrne také účinek pádu nejtěžšího dopravovaného předmětu. Projekt určí jeho hmotnost a nejmenší možnou plochu, kterou může narazit na poval. Součinitelé zatížení: pro pád montážního prvku n = 1,2 pro hmotnost důlního vozu nebo dopravovaného předmětu n = 1,1 pro hmotnost rubaniny v důlním voze nebo vysypané ze skipu: při pádové výšce do 200 m n = 1,2 při pádové výšce 1200 m n = 0,8 Ztráta kinetické energie odporem vzduchu se určí součinitelem α, který je při pádové výšce do 200 m 0,96 při pádové výšce 1200 m 0,83 Mezilehlé hodnoty součinitele zatížení a ztráty kinetické energie odporem vzduchu mezi pádovými výškami 200 m a 1200 m se lineárně interpolují. 4.3. Konstrukce ochranného povalu se ve výpočtu posuzuje na statické zatížení (bez účinku dynamického rázu). Při těžbě důlními vozy se ve výpočtu uvažuje hmotnost současně narážených důlních vozů, při dopravě skipem se uvažuje hmotnost dopravované rubaniny. Součinitelé zatížení se určí: pro hmotnost důlního vozu n = 1,1 pro hmotnost rubaniny vysypané ze skipu n = 1,3 Součinitelé podmínek působení se určí podle bodu 5. 5. Součinitelé podmínek působení Pro zatížení uvedené v bodech 1 až 3 se určí součinitel podmínek působení m = 1, pro nahodilé zatížení mimořádné ochranného povalu uvedené v bodě 4 se použije součinitel při dynamickém výpočtu podle bodu 4.2.m = 1,1 při statickém zatížení podle bodu 4.3.m = 0,5 1) § 2 a 3 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 542/1991 Sb., zákona č. 128/1999 Sb. a zákona č. 206/2002 Sb. 2) § 150 vyhlášky č. 55/1996 Sb., o požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí. 3) § 2 písm. b) vyhlášky č. 71/2002 Sb., o zdolávání havárií v dolech a při těžbě ropy a zemního plynu. 4) § 1 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 170/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení, ve znění nařízení vlády č. 283/2000 Sb. Nařízení vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení. 5) § 153 odst. 1 vyhlášky č. 55/1996 Sb. 6) Například zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 102/2001 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb., nařízení vlády č. 170/1997 Sb., ve znění nařízení vlády č. 15/1999 Sb. a nařízení vlády č. 283/2000 Sb., a nařízení vlády č. 176/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu, ve znění nařízení vlády č. 286/2000 Sb., nařízení vlády č. 65/2003 Sb. a nařízení vlády č. 251/2003 Sb. Nařízení vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu. Nařízení vlády č. 24/2003 Sb. 6a) § 8 odst. 4 zákona č. 61/1988 Sb. 7) Například zákon č. 22/1997 Sb., ve znění zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 102/2001 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb., a zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění zákona č. 146/2002 Sb. 8) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. 9) § 5 a 8 vyhlášky č. 298/2005 Sb., o požadavcích na odbornou kvalifikaci a odbornou způsobilost při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem a o změně některých právních předpisů, ve znění vyhlášky č. 240/2006 Sb. 9a) § 2 odst. 1 písm. j) vyhlášky č. 298/2005 Sb. 10) § 3a zákona č. 61/1988 Sb., ve znění zákona č. 315/2001 Sb. 10a) § 8 odst. 3 zákona č. 61/1988 Sb., ve znění zákona č. 206/2002 Sb. 11) Článek 1.7.4 přílohy č. 1 nařízení vlády č. 170/1997 Sb. 12) Článek 1.0.6 přílohy č. 2 nařízení vlády č. 176/1997 Sb. 13) § 2 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, ve znění vyhlášky č. 54/1996 Sb. § 161 odst. 6 a 7 vyhlášky č. 55/1996 Sb. 14) § 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 285/2002 Sb. 14a) § 5 vyhlášky č. 298/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 240/2006 Sb. 15) § 19 odst. 1 vyhlášky č. 22/1989 Sb., ve znění vyhlášky č. 109/1998 Sb. § 10 odst. 1 vyhlášky č. 55/1996 Sb. 16) § 5 vyhlášky č. 22/1989 Sb. § 16 vyhlášky č. 55/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 238/1998 Sb. 17) § 2 odst. 1 písm. t) vyhlášky č. 22/1989 Sb. § 8 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 55/1996 Sb. 18) ČSN 73 0804 Požární bezpečnost staveb – výrobní objekty. 19) § 291 odst. 9 vyhlášky č. 22/1989 Sb. § 119 odst. 7 vyhlášky č. 55/1996 Sb. 20) § 258 odst. 2 vyhlášky č. 22/1989 Sb., ve znění vyhlášky č. 3/1994 Sb. 21) § 10 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb. 22) § 6 odst. 7 vyhlášky č. 22/1989 Sb., ve znění vyhlášky č. 3/1994 Sb. 23) ČSN 73 2400 Kontrola a provádění betonových konstrukcí. ČSN 73 2601 Provádění ocelových konstrukcí. 24) ČSN EN 473 Nedestruktivní zkoušení. Kvalifikace a certifikace pracovníků nedestruktivního zkoušení. Všeobecné zásady. ČSN EN ISO 17 025 Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří. prEN 12 927-8 Bezpečnostní požadavky pro dopravu osob pomocí lana. Lana. Část 8. Kvalifikace a přístroje. 25) § 307 odst. 2 vyhlášky č. 22/1989 Sb. 26) § 9 odst. 6 vyhlášky č. 75/2002 Sb., o bezpečnosti provozu elektrických technických zařízení používaných při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem. 27) § 5 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 75/2002 Sb. 28) § 11 odst. 9 vyhlášky č. 392/2003 Sb., o bezpečnosti provozu technických zařízení a o požadavcích na vyhrazená technická zařízení tlaková, zdvihací a plynová při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem. 29) ČSN EN 954-1 Bezpečnost strojních zařízení – Bezpečnostní části řídicích systémů – Část 1: Všeobecné zásady pro konstrukci. 30) § 225 vyhlášky č. 22/1989 Sb., ve znění vyhlášky č. 109/1998 Sb. § 87 vyhlášky č. 55/1996 Sb. 31) § 219 vyhlášky č. 22/1989 Sb. § 89 vyhlášky č. 55/1996 Sb. 32) § 3 vyhlášky č. 52/1997 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl, ve znění vyhlášky č. 32/2000 Sb. 33) ČSN 73 0031 Spolehlivost stavebních konstrukcí a základových půd. 34) ČSN EN 25817 Svarové spoje ocelí zhotovené obloukovým svařováním. Směrnice pro určování stupňů jakosti. 35) ČSN 73 2601 Provádění ocelových konstrukcí. 36) ČSN 73 1201 Navrhování betonových konstrukcí. 37) ČSN 73 0039 Navrhování objektů na poddolovaném území. 38) ČSN 73 1401 Navrhování ocelových konstrukcí. ČSN 73 1701 Navrhování dřevěných stavebních konstrukcí. 39) ČSN 73 0035 Zatížení konstrukcí pozemních staveb.