Stručně: Paragraf 263 zákona č. 42/1970 Sb., zákoníku práce, stanovuje délku lhůt pro uplatnění peněžitých nároků v pracovněprávních vztazích, přičemž základní lhůta je jeden rok, ale pro některé nároky platí lhůty delší.
§ 263
(1) Pokud není v tomto zákoníku stanoveno jinak, činí lhůta k uplatnění peněžitých nároků jeden rok.
(2) Lhůta k uplatnění peněžitých nároků písemně uznaných co do důvodů a výše tím, kdo je povinen nárok uspokojit, a nároků zajištěných omezením převodu nemovitosti činí deset let. Týká-li se uznání nároku na opětující se plnění, činí lhůta k uplatnění nároku na jednotlivá plnění tři roky od jejich splatnosti.
(3) Jednoroční lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody počne běžet ode dne, kdy se poškozený doví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn do tří let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, do deseti let ode dne, kdy škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
Výklad
Stručně
Paragraf 263 zákona č. 42/1970 Sb., zákoníku práce, stanovuje délku lhůt pro uplatnění peněžitých nároků v pracovněprávních vztazích, přičemž základní lhůta je jeden rok, ale pro některé nároky platí lhůty delší.
Co to znamená v praxi
Většinu peněžitých nároků z pracovního poměru (např. nevyplacenou mzdu, odstupné) musíte uplatnit do jednoho roku od okamžiku, kdy nárok mohl být poprvé uplatněn.
Pokud váš peněžitý nárok písemně uznal ten, kdo je povinen jej uspokojit, nebo je nárok zajištěn omezením převodu nemovitosti, prodlužuje se lhůta pro jeho uplatnění na deset let.
U nároků na náhradu škody je lhůta pro uplatnění jeden rok od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, avšak celkově se nárok promlčí nejpozději do tří let od vzniku škody (nebo deseti let u úmyslně způsobené škody), s výjimkou škody na zdraví.
Na co si dát pozor
Je důležité si pamatovat, že lhůty pro uplatnění nároků jsou různé a závisí na typu nároku a okolnostech.
U náhrady škody je nutné si uvědomit, že existuje jak subjektivní (jeden rok od zjištění), tak objektivní (tři nebo deset let od vzniku) lhůta, a obě musí být splněny.
U uznaných nároků na opakující se plnění (např. pravidelné splátky) se lhůta tří let počítá pro každé jednotlivé plnění zvlášť od jeho splatnosti.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.