§ 32 Zákon o důchodovém spoření – Úplata penzijní společnosti

§ 32 Úplata penzijní společnosti (1) Penzijní společnost má nárok na úplatu hrazenou z majetku v důchodovém fondu, jejíž výše musí být stanovena ve statutu důchodového fondu; tato úplata je tvořena a) úplatou za obhospodařování majetku v důchodových fondech, b) u konzervativního důchodového fondu, vyváženého důchodového fondu a dynamického důchodového fondu úplatou za zhodnocení majetku v těchto důchodových fondech. (2) Z úplaty se hradí veškeré náklady, které hradí penzijní společnost v souvislosti s důchodovým spořením třetím osobám, zejména a) úplata za výkon činnosti depozitáře důchodového fondu a auditora, b) poplatky hrazené bance, c) odměna jiným osobám než penzijní společnosti za výkon činností podle § 91 a za správu smluv o důchodovém spoření a související činnosti, d) poplatky hrazené osobě provádějící vypořádání obchodů s investičními nástroji, převodním místům, obchodníkům s cennými papíry, e) náklady na propagaci a reklamu, f) náklady na zprostředkování smluv o důchodovém spoření. (3) Výše úplaty podle odstavce 1 písm. a) nesmí překročit a) 0,3 % z průměrné roční hodnoty fondového vlastního kapitálu v důchodovém fondu státních dluhopisů, b) 0,4 % z průměrné roční hodnoty fondového vlastního kapitálu v konzervativním důchodovém fondu; takto stanovená úplata se sníží o náklady na nákup, prodej a držení cenných papírů vydávaných fondem kolektivního investování nebo srovnatelným zahraničním investičním fondem, c) 0,5 % z průměrné roční hodnoty fondového vlastního kapitálu ve vyváženém důchodovém fondu; takto stanovená úplata se sníží o náklady na nákup, prodej a držení cenných papírů vydávaných fondem kolektivního investování nebo srovnatelným zahraničním investičním fondem, d) 0,6 % z průměrné roční hodnoty fondového vlastního kapitálu v dynamickém důchodovém fondu; takto stanovená úplata se sníží o náklady na nákup, prodej a držení cenných papírů vydávaných fondem kolektivního investování nebo srovnatelným zahraničním investičním fondem. (4) Průměrná roční hodnota fondového vlastního kapitálu v každém důchodovém fondu se stanoví k poslednímu dni příslušného období jako prostý aritmetický průměr hodnot fondového vlastního kapitálu důchodového fondu za každý den příslušného období. (5) Výše úplaty podle odstavce 1 písm. b) je nejvýše 10 % z rozdílu průměrné hodnoty důchodové jednotky v příslušném období a nejvyšší průměrné roční hodnoty důchodové jednotky v letech předcházejících příslušnému období od vzniku důchodového fondu vynásobené průměrným počtem důchodových jednotek v příslušném období. (6) Penzijní společnost nemá nárok na úplatu podle odstavce 1 písm. b) v případě, že průměrná roční hodnota důchodové jednotky důchodového fondu v příslušném období byla rovna nebo nižší než nejvyšší průměrná roční hodnota důchodové jednotky v letech předcházejících příslušnému období od vzniku důchodového fondu. (7) Průměrná hodnota důchodové jednotky důchodového fondu se stanoví k poslednímu dni příslušného období jako prostý aritmetický průměr hodnot důchodových jednotek důchodového fondu za každý den příslušného období. (8) Pro účely stanovení úplaty podle odstavce 3 se náklady na držení cenných papírů vydávaných fondem kolektivního investování rozumí zejména podíl na celkové výši nákladů hrazených z majetku fondu kolektivního investování, který odpovídá investici v tomto fondu kolektivního investování.