§ 460p Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – Přechodná ustanovení

§ 460p Přechodná ustanovení (1) Rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních lze převzít za účelem jeho uznání a výkonu, pokud má odsouzený na území České republiky obvyklé bydliště nebo majetek. Při ověřování, zda jsou splněny podmínky pro převzetí rozhodnutí, se vychází ze skutečností uvedených v osvědčení7) o vydání rozhodnutí uvedeného v § 460o odst. 1 a případně též z dodatečných informací poskytnutých členským státem Evropské unie, který rozhodnutí k uznání a výkonu zaslal, nebo z vlastního provedeného šetření. (2) K řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních je příslušný okresní soud, v jehož obvodu má nebo měl poslední trvalý pobyt nebo se zdržuje odsouzený, vůči němuž rozhodnutí směřuje, jinak je příslušný okresní soud, v jehož obvodu má odsouzený majetek. Je-li podle věty první dána příslušnost několika soudů, koná řízení ten z nich, který jako první obdržel nebo mu bylo postoupeno rozhodnutí, o jehož uznání a výkon jde. Ke změně skutečností rozhodných pro určení místní příslušnosti okresního soudu nastalé po zahájení řízení se nepřihlíží. (3) Soud příslušný podle odstavce 2 rozhoduje i o všech souvisejících otázkách vykonávacího řízení. Bylo-li rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních zasláno soudu nebo jinému orgánu, který není k řízení o jeho uznání a výkonu příslušný, postoupí je neprodleně příslušnému soudu a současně o postoupení vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu, který mu rozhodnutí zaslal. (4) Nejsou-li splněny podmínky pro převzetí rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních podle odstavce 1, samosoudce řízení o uznání a výkonu rozhodnutí ukončí a o jeho ukončení a o důvodech, které k němu vedly, neprodleně vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu, státního zástupce, byl-li již ve věci činný, a obhájce, byl-li zvolen nebo ustanoven. (5) Nelze-li v řízení pokračovat z důvodu, který není důvodem pro odmítnutí uznání rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních, samosoudce o této skutečnosti vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu a požádá jej o vyjádření, zda na uznání a výkonu rozhodnutí trvá, a to ve lhůtě, kterou za tímto účelem stanoví. Nevyjádří-li se příslušný orgán jiného členského státu ve lhůtě nebo neuvede-li okolnosti, které vyvracejí důvod, pro který nelze v řízení pokračovat, samosoudce řízení ukončí a o jeho ukončení a o důvodech, které k němu vedly, neprodleně vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu, státního zástupce, byl-li již ve věci činný, a obhájce, byl-li zvolen nebo ustanoven.“. 144. V § 460q, § 460r odst. 3, § 460s odst. 1, § 460t odst. 4, § 460u odst. 5 a v § 460v odst. 1 se slova „Krajský soud“ nahrazují slovem „Samosoudce“. 145. V § 460r odstavce 1 a 2 znějí: „(1) O tom, zda se rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uzná a vykoná, nebo zda se jeho uznání a výkon odmítne, rozhodne samosoudce bez zbytečného odkladu. Považuje-li to za potřebné pro účely rozhodnutí, nařídí veřejné zasedání. Nachází-li se odsouzený v jiném členském státě Evropské unie ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, o veřejném zasedání se nevyrozumívá a veřejné zasedání se koná za přítomnosti jeho obhájce. (2) Usnesení samosoudce doručí odsouzenému, státnímu zástupci a obhájci, byl-li zvolen nebo ustanoven. Usnesení, kterým bylo rozhodnuto o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie uvedeného v § 460o odst. 1 písm. b) nebo o odmítnutí jeho uznání a výkonu, se doručí též oběti trestného činu. Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Stížností nelze napadnout důvody, pro které bylo rozhodnutí soudu jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních vydáno.“. 146. V § 460r odst. 3 písm. h) se slova „nepřesahuje částku“ nahrazují slovy „je nižší než“. 147. V § 460r odst. 4, § 460s odst. 2 a 3, § 460t odst. 1 až 6, § 460u odst. 1, 2, 4 a 5 a v § 460v odst. 2 se slova „krajský soud“ nahrazují slovem „samosoudce“. 148. V § 460t odst. 1 se slova „5 a 6“ nahrazují slovy „4 a 5“. 149. V § 460t odst. 5 se slova „náhradu škody“ nahrazují slovy „odškodnění oběti trestného činu“. 150. V § 460t odst. 6 se slovo „krajského“ zrušuje. 151. V § 460u odst. 1 písm. b) a odst. 2 se slova „podle občanského soudního řádu“ nahrazují slovy „přiměřeně podle ustanovení hlavy dvacáté první upravujících vymáhání peněžitého trestu“. 152. V § 460u odst. 2 se slova „krajským soudem“ nahrazují slovem „samosoudcem“. 153. V § 460u odstavec 3 zní: „(3) Nárok na odškodnění oběti trestného činu přiznaný uznaným rozhodnutím jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních uvedeným v § 460o odst. 1 písm. b) a c) vymáhá oběť trestného činu v občanskoprávním řízení.“. 154. V § 460u odst. 4 větě první se slova „náhradě škody“ nahrazují slovy „odškodnění oběti trestného činu“. 155. V § 460u odst. 4 větě třetí a odst. 5 větě třetí se slova „krajského soudu“ nahrazují slovy „samosoudce“. 156. V § 460u odst. 5 větě druhé se slova „náhradě škody nebo“ nahrazují slovy „odškodnění oběti trestného činu nebo k náhradě“. 157. V § 460w odst. 1 se věta druhá zrušuje. 158. V § 460y odst. 2 větě druhé se slovo „poškozenému“ nahrazuje slovy „oběti trestného činu“. 159. V § 460y odst. 2 se věta třetí zrušuje. Čl. II 1. Věcná příslušnost pro řízení o trestném činu zabití nebo trestném činu vraždy novorozeného dítěte matkou zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzuje podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Lhůty, v nichž je třeba rozhodnout o dalším trvání vazby nebo v nichž lze podat žádost o propuštění z vazby, byla-li předchozí žádost zamítnuta, které začaly plynout přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se započítávají do délky lhůt, v nichž je třeba rozhodnout o dalším trvání vazby nebo v nichž lze podat žádost o propuštění z vazby podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; tím není dotčeno ustanovení o nejvyšší přípustné době trvání vazby. 3. Řízení o uznání rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST DRUHÁ Čl. III Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 301/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb. a zákona č. 375/2011 Sb., se mění takto: 1. V § 42 odstavec 2 zní: „(2) Mladistvý musí mít obhájce a) od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle tohoto zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit, b) ve vykonávacím řízení, rozhoduje-li soud pro mládež ve veřejném zasedání, c) v řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, rozhoduje-li soud pro mládež ve veřejném zasedání, a to do dovršení osmnácti let věku.“. 2. V § 42 se odstavce 3 a 4 zrušují. Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 3. 3. V § 44 odst. 2 větě druhé se slova „Tyto osoby tak mohou“ nahrazují slovy „Jestliže mladistvý nepřekročil osmnáctý rok svého věku, mohou tak tyto osoby“. ČÁST TŘETÍ Čl. IV Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb. a zákona č. 375/2011 Sb., se mění takto: 1. V § 28 písm. d) a § 54 písm. d) se slovo „svobody3)“ nahrazuje slovy „svobody, zabezpečovací detence, ochranného léčení nebo ochranné výchovy3)“. 2. V § 28 písmeno e) zní: „e) převzatou policistou k provedení procesních úkonů z vazby, výkonu trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence, ochranného léčení nebo ochranné výchovy, nebo“. 3. V § 54 se na konci textu písmene e) doplňují slova „, zabezpečovací detence, ochranného léčení nebo ochranné výchovy“. ČÁST ČTVRTÁ Čl. V Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261/1994 Sb., zákona č. 201/1997 Sb., zákona č. 169/1999 Sb., zákona č. 11/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 14/2002 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 310/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 630/2004 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb. a zákona č. 303/2011 Sb., se mění takto: 1. V § 12i odst. 1 větě druhé se za slova „v trestním řízení“ vkládají slova „a Probační a mediační služby“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Informace z centrální evidence stíhaných osob lze použít pouze pro účely trestního řízení.“. 2. V § 13b se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Orgány správy státního zastupitelství vykonávají správu placení pořádkové pokuty uložené podle § 16. Při správě placení této pokuty se postupuje podle daňového řádu.“. ČÁST PÁTÁ Čl. VI Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012. Němcová v. r. Klaus v. r. Nečas v. r.