§ 11 Zákon o organizaci Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky a o řízení před ním

Stručně

Paragraf 11 stanoví, že pokud senát Ústavního soudu dospěje k právnímu názoru, který se liší od dřívějšího právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu nebo usnesení o výkladu, musí tuto otázku předložit k posouzení plénu Ústavního soudu, jehož stanoviskem je pak senát v dalším řízení vázán.

Co to znamená v praxi

• Zajišťuje se jednotnost právních názorů Ústavního soudu, protože senát nemůže rozhodnout odlišně od dřívějších závěrů soudu.
• Předchází se situacím, kdy by různé senáty Ústavního soudu rozhodovaly v podobných věcech rozdílně.
• Plénum Ústavního soudu má konečné slovo v případě rozporu v právních názorech mezi senátem a dřívější judikaturou Ústavního soudu.
• Senát je povinen respektovat a řídit se stanoviskem pléna, i když původně zastával jiný právní názor.

Na co si dát pozor

• Senát musí aktivně sledovat dřívější nálezy a usnesení Ústavního soudu, aby identifikoval případné odchylky ve svém právním názoru.
• Proces předložení otázky plénu může prodloužit délku řízení v konkrétní věci.