§ 59 Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví – Metoda odložené daně
Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví · 500/2002 Sb. · § 59 · Daňové a finanční právo
Stručně: Paragraf 59 vyhlášky 500/2002 stanovuje pravidla pro účtování a vykazování odložené daně, což je daň, která se vztahuje k budoucím daňovým povinnostem nebo nárokům vyplývajícím z rozdílů mezi účetním a daňovým pojetím.
§ 59 Metoda odložené daně
(1) O odložené dani účtují a vykazují ji účetní jednotky, které tvoří konsolidační celek, a účetní jednotky, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu (§ 18 odst. 4 zákona). Ostatní účetní jednotky stanoví, zda budou účtovat o odložené dani a vykazovat ji.
(2) Výpočet odložené daně je založen na závazkové metodě vycházející z rozvahového přístupu. Závazkovou metodou se rozumí postup, kdy odložená daň ve vztahu k výsledku hospodaření zjištěnému v účetnictví bude uplatněna v pozdějším období, a proto při výpočtu bude použita sazba daně z příjmů platná v období, ve kterém budou daňový dluh nebo pohledávka uplatněny. Pokud tato sazba daně známa není, použije se sazba platná v příštím účetním období.
(3) Rozvahový přístup znamená, že závazková metoda podle odstavce 2 vychází z přechodných rozdílů, jimiž jsou rozdíly mezi daňovou základnou aktiv, popřípadě pasiv a výší aktiv, popřípadě pasiv uvedených v rozvaze. Daňovou základnou aktiv, popřípadě pasiv je hodnota těchto aktiv, popřípadě pasiv uplatnitelná v budoucnosti pro daňové účely.
(4) Odložená daňová pohledávka nebo odložený daňový dluh se zjistí jako součin výsledného rozdílu a sazby daně z příjmů, která je stanovena zákonem o daních z příjmů. Změní-li se sazba daně z příjmů, je nutno přepočítat zůstatek účtu odložené daně a rozdíl zaúčtovat prostřednictvím účtu v účtové skupině 59.
(5) Účetní jednotka účtuje o odloženém dluhu vždy a o odložené daňové pohledávce s ohledem na zásadu opatrnosti.
(6) Při prvním účtování o odložené dani se část odložené daně, která se vztahuje k předchozím účetním obdobím, zaúčtuje na účtech účtové skupiny 42 a část, která se vztahuje k běžnému účetnímu období, na účtech účtové skupiny 59. V následujících letech se na účtu účtové skupiny 48 účtuje zvýšení nebo snížení odložené daně meziročně vypočtené ze všech přechodných rozdílů. V případě změny metody se vzniklé rozdíly zaúčtují na účtech účtové skupiny 42.
(7) Dorovnávací daň se při výpočtu odložené daně nezohledňuje.
Výklad
Stručně
Paragraf 59 vyhlášky 500/2002 stanovuje pravidla pro účtování a vykazování odložené daně, což je daň, která se vztahuje k budoucím daňovým povinnostem nebo nárokům vyplývajícím z rozdílů mezi účetním a daňovým pojetím.
Co to znamená v praxi
Povinnost účtování: Některé účetní jednotky (ty, které tvoří konsolidační celek a ty, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu) musí o odložené dani účtovat a vykazovat ji. Ostatní účetní jednotky se mohou samy rozhodnout, zda tak učiní.
Způsob výpočtu: Odložená daň se vypočítává pomocí závazkové metody a rozvahového přístupu. To znamená, že se vychází z rozdílů mezi účetní a daňovou hodnotou aktiv a pasiv, přičemž se používá sazba daně platná v období, kdy se daňový dluh nebo pohledávka uplatní.
Účtování odloženého dluhu a pohledávky: O odloženém daňovém dluhu se účtuje vždy, zatímco o odložené daňové pohledávce se účtuje s ohledem na zásadu opatrnosti (tj. jen pokud je pravděpodobné, že bude využita).
Změna sazby daně: Pokud se změní sazba daně z příjmů, je nutné přepočítat zůstatek odložené daně a rozdíl zaúčtovat.
Na co si dát pozor
Účetní jednotky musí pečlivě posoudit, zda mají povinnost účtovat o odložené dani, nebo zda se pro ni dobrovolně rozhodnou.
Správné určení daňové základny aktiv a pasiv je klíčové pro přesný výpočet odložené daně.
Při účtování odložené daňové pohledávky je nutné dodržet zásadu opatrnosti a účtovat ji pouze v případě, že je její budoucí uplatnění dostatečně jisté.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.