§ 2 Zákon, kterým se upravuje povinnost vrátiti nebo vydati věci movité pro státy oprávněné k jich požadování.

§ 2 (1) Za věci vydané poskytnouti jest zpravidla náhradu. (2) Nabyl-li kdo věci bezprávně anebo mohl-li při náležité opatrnosti věděti, že věci bylo nabyto bezprávně, nemá nároku na náhradu. (3) Jde-li o věci, jichž jest k dalšímu provozování živnosti nebo podniku nezbytně třeba, budiž dbáno toho, aby provoz podniku vydáním věci netrpěl. (4) Nevyhověl-li držitel povinnosti přihlašovací podle § 3 tohoto zákona, budiž mu náhrada — má-li na ni nárok — vyměřena částkou o třetinu nižší. Mimo to bude povinen nahraditi veškeré útraty celého řízení, vzešlé opomenutím přihlášky. (5) Náhrada za odvedené výrobní prostředky bude vyplacena pouze na opatření náhradních prostředků výrobních.