§ 575 Zákon, kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník – Nemožnost plnění
Zákon, kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník · 509/1991 Sb. · § 575 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 575 zákona 509/1991 stanoví, že pokud se plnění závazku stane nemožným, povinnost dlužníka plnit zaniká, přičemž upřesňuje, co se za nemožné plnění nepovažuje a jak se postupuje při částečné nemožnosti plnění.
§ 575 Nemožnost plnění
(1) Stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne.
(2) Plnění není nemožné, zejména lze-li je uskutečnit i za ztížených podmínek, s většími náklady nebo až po sjednaném čase.
(3) Týká-li se nemožnost jen části plnění, zanikne povinnost jen pokud jde o tuto část; věřitel má však právo ohledně zbývajícího plnění od smlouvy odstoupit. Jestliže však vyplývá z povahy smlouvy nebo z účelu plnění, jež byl dlužníkovi znám v době uzavření smlouvy, že plnění zbytku závazku nemá pro věřitele žádný hospodářský význam, zaniká závazek v celém rozsahu, ledaže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy se o nemožnosti části plnění dozvěděl, sdělí dlužníkovi, že na zbytku plnění trvá.
Výklad
Stručně
Paragraf 575 zákona 509/1991 stanoví, že pokud se plnění závazku stane nemožným, povinnost dlužníka plnit zaniká, přičemž upřesňuje, co se za nemožné plnění nepovažuje a jak se postupuje při částečné nemožnosti plnění.
Co to znamená v praxi
Pokud dlužník nemůže splnit svůj závazek (např. dodat zboží, které bylo zničeno), jeho povinnost dodat toto zboží zaniká.
Plnění se nepovažuje za nemožné, pokud je možné ho uskutečnit, i když s většími obtížemi, vyššími náklady, nebo později, než bylo původně dohodnuto.
Pokud se nemožnost týká jen části plnění, zaniká povinnost jen pro tuto část; věřitel však může odstoupit od smlouvy ohledně zbytku plnění.
Jestliže by zbývající plnění nemělo pro věřitele hospodářský význam (a dlužník o tom věděl při uzavření smlouvy), zaniká závazek v celém rozsahu, pokud věřitel bez zbytečného odkladu netrvá na zbytku plnění.
Na co si dát pozor
Je důležité rozlišovat mezi skutečnou nemožností plnění a pouhými obtížemi při plnění.
Věřitel by měl zvážit, zda má pro něj smysl trvat na zbytku plnění, pokud se část stane nemožnou.
Dlužník by měl být obeznámen s účelem plnění, aby mohl posoudit hospodářský význam zbytku plnění pro věřitele.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.