Stručně: Paragraf 341 Obchodního zákoníku říká, že pokud smlouva dává dlužníkovi právo určit dobu plnění, ale on tak neučiní v přiměřené době, může věřitel požádat soud, aby tuto dobu určil.
§ 341
Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil dobu plnění, a neurčí-li ji v přiměřené době, určí dobu plnění soud na návrh věřitele s přihlédnutím k povaze a místu plnění, jakož i k důvodu, proč bylo určení doby plnění přenecháno dlužníkovi.
Výklad
Stručně
Paragraf 341 Obchodního zákoníku říká, že pokud smlouva dává dlužníkovi právo určit dobu plnění, ale on tak neučiní v přiměřené době, může věřitel požádat soud, aby tuto dobu určil.
Co to znamená v praxi
Pokud smlouva umožňuje dlužníkovi, aby sám určil, kdy splní svůj závazek, musí tak učinit v rozumném čase.
Jestliže dlužník dobu plnění nestanoví v přiměřené době, věřitel má možnost obrátit se na soud.
Soud pak na návrh věřitele určí konkrétní dobu plnění, přičemž zohlední okolnosti, jako je povaha a místo plnění, a proč bylo určení doby plnění ponecháno na dlužníkovi.
Na co si dát pozor
Dlužník by si měl být vědom své povinnosti určit dobu plnění v přiměřené době, aby se vyhnul soudnímu řízení.
Věřitel by měl v případě nečinnosti dlužníka zvážit podání návrhu soudu, aby zajistil splnění závazku.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.