Stručně: Paragraf 572 obchodního zákoníku stanoví, že mandant (ten, pro koho se něco zařizuje) musí mandatáři (tomu, kdo to zařizuje) zaplatit náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, pokud tyto náklady již nejsou zahrnuty v dohodnuté odměně.
§ 572
Mandant je povinen uhradit mandatáři náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, ledaže z jejich povahy vyplývá, že jsou již zahrnuty v úplatě.
Výklad
Stručně
Paragraf 572 obchodního zákoníku stanoví, že mandant (ten, pro koho se něco zařizuje) musí mandatáři (tomu, kdo to zařizuje) zaplatit náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, pokud tyto náklady již nejsou zahrnuty v dohodnuté odměně.
Co to znamená v praxi
Mandant je povinen uhradit mandatáři náklady, které byly nezbytné pro splnění úkolu (např. cestovné, poplatky, materiál).
Mandant musí uhradit i náklady, které sice nebyly nezbytně nutné, ale byly vynaloženy účelně, tedy s rozumným cílem a přínosem pro plnění závazku.
Tato povinnost úhrady nákladů neplatí, pokud je z povahy věci zřejmé, že tyto náklady jsou již součástí sjednané odměny (úplaty) za činnost mandatáře.
Na co si dát pozor
Mandatář by měl být schopen prokázat nutnost nebo účelnost vynaložených nákladů.
Pokud si strany nepřejí, aby byly některé náklady hrazeny zvlášť, měly by to výslovně uvést ve smlouvě, nebo zajistit, aby z povahy úplaty vyplývalo, že je zahrnuje.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.