§ 19 Zákon o sociálním zabezpečení – Nejvyšší a nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu.

Zákon o sociálním zabezpečení · 55/1956 Sb. · § 19 · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 19 zákona 55/1956 stanovuje maximální a minimální výši starobních a invalidních důchodů, přičemž rozlišuje mezi různými pracovními kategoriemi a zohledňuje průměrný roční výdělek.
§ 19 Nejvyšší a nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu. (1) Starobní a invalidní důchod zaměstnance I. pracovní kategorie činí nejvýše 90 %, starobní a invalidní důchod ostatních zaměstnanců nejvýše 85 % průměrného ročního výdělku. Starobní a invalidní důchod spolu s jakýmkoliv důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření), včetně důchodů z penzijního nadlepšení, nesmí však přesahovat u zaměstnance I. pracovní kategorie částku 2200 Kčs, u zaměstnance II. pracovní kategorie částku 1800 Kčs a u zaměstnance III. pracovní kategorie částku 1600 Kčs měsíčně. Vláda může nařízením zvýšit tyto nejvyšší výměry důchodů. (2) Starobní důchod podle § 9 odst. 1 a invalidní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně, starobní důchod podle § 9 odst. 2 nejméně 300 Kčs měsíčně. Starobní důchod ani invalidní důchod zaměstnance staršího 20 let nesmí však být vyšší než 90 % průměrného ročního výdělku.

Výklad

Stručně

Paragraf 19 zákona 55/1956 stanovuje maximální a minimální výši starobních a invalidních důchodů, přičemž rozlišuje mezi různými pracovními kategoriemi a zohledňuje průměrný roční výdělek.

Co to znamená v praxi

Na co si dát pozor

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.