Stručně: Paragraf 9 zákona č. 55/1956 Sb. stanovuje podmínky pro nárok na starobní důchod, které se liší podle délky zaměstnání, věku a zařazení do pracovní kategorie.
§ 9 Starobní důchod.
(1) Starobní důchod náleží zaměstnanci, který byl zaměstnán (§ 6) nejméně 20 roků, jestliže v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po výstupu z něho dosáhl věku aspoň 60 let, zaměstnanec I. pracovní kategorie nebo žena věku aspoň 55 let.
(2) Zaměstnanci, který byl zaměstnán (§ 6) po dobu kratší než 20 let, avšak nejméně 5 let, náleží starobní důchod, jestliže v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po výstupu z něho dosáhl věku aspoň 65 let.
Výklad
Stručně
Paragraf 9 zákona č. 55/1956 Sb. stanovuje podmínky pro nárok na starobní důchod, které se liší podle délky zaměstnání, věku a zařazení do pracovní kategorie.
Co to znamená v praxi
Délka zaměstnání: Pro nárok na starobní důchod je obecně potřeba být zaměstnán nejméně 20 let.
Věk: S 20 lety zaměstnání je nárok na důchod od 60 let věku, pro zaměstnance I. pracovní kategorie nebo ženy již od 55 let.
Kratší zaměstnání: Pokud bylo zaměstnání kratší než 20 let, ale alespoň 5 let, vzniká nárok na starobní důchod až od 65 let věku.
Časový limit: Podmínka dosažení věku musí být splněna buď v době trvání zaměstnání, nebo nejpozději do dvou let po jeho ukončení.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.