§ 29 Zákon o jednacím řádu Federálního shromáždění Československé socialistické republiky
Zákon o jednacím řádu Federálního shromáždění Československé socialistické republiky · 56/1969 Sb. · § 29 · Ústavní právo a lidská práva
Stručně: Paragraf 29 stanovuje, že pokud se obě sněmovny Federálního shromáždění neshodnou na usnesení ani po doporučení společného výboru, mohou se pokusit dosáhnout shody na společné schůzi, kterou jim může navrhnout i předsednictvo Federálního shromáždění.
§ 29
Nepřijmou-li obě sněmovny ani na doporučení společného výboru shodné usnesení, mohou se obě sněmovny usnést na konání společné schůze obou sněmoven a usilovat na ní o přijetí shodného usnesení. Konání společné schůze obou sněmoven může jim navrhnout i předsednictvo Federálního shromáždění.
Výklad
Stručně
Paragraf 29 stanovuje, že pokud se obě sněmovny Federálního shromáždění neshodnou na usnesení ani po doporučení společného výboru, mohou se pokusit dosáhnout shody na společné schůzi, kterou jim může navrhnout i předsednictvo Federálního shromáždění.
Co to znamená v praxi
Pokud se Sněmovna lidu a Sněmovna národů neshodnou na nějakém usnesení, mají možnost uspořádat společnou schůzi, aby se pokusily najít řešení.
Tato společná schůze je dalším krokem po neúspěšném jednání společného výboru, který se snažil najít shodu.
Iniciativu ke svolání takové společné schůze mohou dát samy sněmovny nebo předsednictvo Federálního shromáždění.
Cílem společné schůze je překonat neshody a přijmout shodné usnesení, což je klíčové pro legislativní proces.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.