§ 1 Zákon o hospodářském plánování (plánovací zákon) – Orgány plánovací služby.

§ 1 Orgány plánovací služby. (1) K zajištění řízení veškeré hospodářské činnosti státem na základě jednotného hospodářského plánu se zřizuje státní úřad plánovací se sídlem v Praze jako ústřední orgán pro věci hospodářského plánování a pro koordinaci v hospodářských věcech, jakož i pro přípravu opatření a rozhodnutí předsedy vlády v hospodářských věcech (§ 88, odst. 1, druhá věta ústavy). (2) Věcmi hospodářskými se rozumějí zejména věci výroby, oběhu a spotřeby statků i služeb včetně dopravy a služeb sociálních (péče sociální, zdravotní a kulturní a výchovné), věci finanční, věci cenové, jakož i věci mezd, platů a důchodů vůbec. (3) Hospodářské plánování se provádí se zřetelem k celému území státu i k jeho částem a zahrnuje též plánování územní. (4) Státnímu úřadu plánovacímu přísluší zejména: a) připravovat návrhy hospodářských plánů a předkládat je vládě; b) sledovat a kontrolovat provádění hospodářských plánů, dbát o správné rozměry (proporce) v rozvoji jednotlivých úseků a odvětví národního hospodářství a navrhovat opatření k odstranění vznikajících nerovnoměrností, zjišťovat reservy a nevyužité kapacity (možnosti) a podle zjištěných výsledků navrhovat účelná opatření; c) zkoumat jednotlivé otázky hospodářství ve státě a otázky rozvoje výrobních sil v jeho oblastech a vypracovávat návrhy na jejich řešení, jakož i usměrňovat plánování výstavby krajů, měst a obcí; d) usměrňovat a řídit, pokud jde o plánovací methodu a techniku, plánovací službu ve všech úsecích hospodářského plánování, zahrnujíc v to statistiku a podnikové početnictví; e) soustavně sledovat rozvoj hospodářských poměrů na území státu i za hranicemi; f) sledovat a usměrňovat výzkum podle potřeb hospodářského plánování.