Stručně: Paragraf 210 Celního zákona upravuje, kdo a za jakých podmínek musí poskytnout zajištění celního dluhu, pokud ho celní orgány vyžadují, a stanovuje výjimky z této povinnosti.
§ 210 ZAJIŠTĚNÍ CELNÍHO DLUHU
(1) Mohou-li celní orgány v souladu s celními předpisy vyžadovat zajištění celního dluhu, musí být toto zajištění poskytnuto dlužníkem nebo tím, kdo by se mohl dlužníkem stát.
(2) Celní orgány mohou požadovat na jeden celní dluh pouze jeden druh zajištění.
(3) Celní orgány mohou povolit, aby zajištění celního dluhu provedla jiná osoba než ta, od níž se zajištění celního dluhu požaduje.
(4) Zajištění celního dluhu se nevyžaduje, je-li dlužníkem státní orgán nebo společnost, u níž podíl státu na základním jmění činí nejméně 50 %.
Výklad
Stručně
Paragraf 210 Celního zákona upravuje, kdo a za jakých podmínek musí poskytnout zajištění celního dluhu, pokud ho celní orgány vyžadují, a stanovuje výjimky z této povinnosti.
Co to znamená v praxi
Pokud celní orgány požadují zajištění celního dluhu, musí ho poskytnout buď dlužník, nebo osoba, která by se dlužníkem mohla stát.
Na jeden celní dluh lze požadovat pouze jeden druh zajištění.
Zajištění celního dluhu může s povolením celních orgánů provést i jiná osoba než ta, od které se zajištění požaduje.
Státní orgány a společnosti, kde má stát podíl na základním jmění alespoň 50 %, nemusí zajištění celního dluhu poskytovat.
Na co si dát pozor
Celní orgány mohou vyžadovat zajištění celního dluhu pouze v souladu s celními předpisy.
Je důležité rozlišovat mezi dlužníkem a osobou, která by se dlužníkem mohla stát, neboť obě tyto osoby mohou být povinny zajištění poskytnout.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.