§ 5 Zákon o minimálních veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platech a o změně některých ustanovení, upravujících pensijní nároky a vstup do výslužby, jakož i o některých výhodách pro státní zaměstnance

§ 5 Ustanovení §§ 1 až 3 platí také a) pro učitele, na něž se vztahuje učitelský zákon, b) pro profesory diecésních učilišť theologických (§ 211 platového zákona), c) pro duchovní kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných, po případě recipovaných. Čl. II. Zákon ze dne 14. května 1896, č. 74 ř. z., o zaopatření civilních úředníků státních (učitelů státních), pak sluhů, jakož i jejich vdov a sirotků, ve znění čl. I zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 z r. 1920 Sb., o změně některých ustanovení upravujících pensijní nároky a vstup do výslužby jakož i o některých výhodách pro státní zaměstnance, se mění a upravuje takto: 1. Ustanovení § 5, odst. 2 zní: „Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li se zaměstnancem ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu 5 let, z nich aspoň po 2 léta za jeho činné služby, a měla-li s ním v této nepřetržité době dítě. Za stejných podmínek náleží též zaopatřovací požitek vdově, se kterou vstoupil zaměstnanec do manželství teprve ve výslužbě anebo v činné službě po 60. roce věku, byla-li před uzavřením sňatku jeho družkou a u níž by jinak v den jeho úmrtí byly splněny podmínky pro přiznání zaopatřovacího požitku družky.“ 2. Ustanovení § 8, odst. 2, č. 2 zní: „u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetné a že otcovství bylo soudně zjištěno nebo uznáno mimosoudně.“ 3. Ustanovení § 9, odst. 1 zní: „Není-li vdovy, které přísluší vdovská pense, patří, po případě (§ 8, odst. 3) může se povoliti za podmínek a na dobu v § 8 uvedenou, nezaopatřeným dětem úplně osiřelým nebo jim na roveň postaveným sirotčí pense v celkové částce 1/2 vdovské pense.“ 4. Ustanovení § 9, odst. 4 zní: „Mají-li nárok na sirotčí pensi vedle dětí manželských děti nemanželské, rozdělí se sirotčí pense se všemi přídavky na ně rovným dílem podle hlav. Týmž způsobem rozdělí se zvláštní přídavek k výchovnému [zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb., o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1947, č. 69 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb.] u sirotků, kterým přísluší k sirotčí pensi výchovné.“ 5. Ustanovení § 9, odst. 5 zní: „Mají-li nebo získají-li děti v § 8, odst. 2 jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na výchovu nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných veřejných prostředků, započte se tento požitek do příspěvku na výchovu nebo sirotčí pense, které dítěti náležejí podle tohoto zákona.“ 6. Ustanovení § 9 a) se zrušuje. Čl. III. Zákon ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, se mění a upravuje takto: 1. Ustanovení § 36, odst. 3 zní: „Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li se zaměstnancem ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu 5 let, z nich aspoň po 2 léta za jeho činné služby, a měla-li s ním v této nepřetržité době dítě. Za stejných podmínek náleží též zaopatřovací požitek vdově, se kterou vstoupil zaměstnanec do manželství teprve ve výslužbě anebo v činné službě po 60. roce věku, byla-li před uzavřením sňatku jeho družkou a u níž by jinak v den jeho úmrtí byly splněny podmínky pro přiznání zaopatřovacího požitku družky.“ 2. Závěr § 41 za ustanovením písm. b) zní: „může ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem financí zvýšiti důchod vdovský (§§ 38 a 40) až o 50 %.“ 3. Ustanovení § 50, odst. 2, písm. b) zní: „u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetné a že otcovství bylo soudem zjištěno nebo uznáno mimosoudně.“ 4. Ustanovení § 52, odst. 1 zní: „Není-li vdovy, které přísluší vdovský důchod, patří, po případě (§ 61) může se povoliti za podmínek a na dobu v § 59 uvedenou, nezaopatřeným dětem úplně osiřelým nebo jim na roveň postaveným sirotčí důchod v celkové částce 1/2 vdovského důchodu. Děti nemanželské, adoptované a schovanci mají nárok na sirotčí důchod, jsou-li u nich splněny podmínky stanovené v § 50, odst. 2.“ 5. Ustanovení § 53, odst. 1 zní: „Mají-li nárok na sirotčí důchod vedle dětí manželských děti nemanželské, rozdělí se sirotčí důchod se všemi přídavky na ně rovným dílem podle hlav. Týmž způsobem rozdělí se zvláštní přídavek k výchovnému [zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb., o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1947, č. 69 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb.] u sirotků, kterým přísluší k sirotčímu důchodu výchovné.“ 6. Ustanovení § 53, odst. 2 zní: „V případech uvedených v § 49, odst. 2 mohou se povoliti příspěvky na vychování a důchod sirotčí i dětem.“ 7. Ustanovení § 53, odst. 3 zní: „Mají-li nebo získají-li děti v § 50, odst. 2, písm. a) a b) jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na vychování nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných veřejných prostředků, započte se tento požitek do příspěvku na vychování nebo sirotčího důchodu, jenž dítěti náleží podle tohoto zákona.“ Čl. IV. Zákon ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací, se mění a upravuje takto: 1. Ustanovení § 44, odst. 3 zní: „Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li s gážistou ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu 5 let, z nich aspoň po 2 léta za jeho činné služby, a měla-li s ním během tohoto nepřetržitého soužití dítě. Za stejných podmínek náleží též zaopatřovací požitek vdově, se kterou vstoupil gážista do manželství teprve ve výslužbě anebo v činné službě po 60. roce věku, byla-li před uzavřením sňatku jeho družkou a u níž by jinak v den jeho úmrtí byly splněny podmínky pro přiznání zaopatřovacího požitku družky.“ 2. V § 48, odst. 1 se zrušuje ustanovení poslední věty. 3. Ustanovení § 55, odst. 2, písm. b) zní: „u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetné a že otcovství bylo soudně zjištěno, nebo uznáno mimosoudně.“ 4. Ustanovení § 57, odst. 1 zní: „Není-li vdovy, které přísluší vdovský důchod, patří, po případě (§ 64) může se povoliti za podmínek a na dobu v § 62 uvedenou, nezaopatřeným dětem úplně osiřelým, nebo jim na roveň postaveným sirotčí důchod v celkové částce 1/2 důchodu vdovského. Děti nemanželské, adoptované a schovanci mají nárok na sirotčí důchod, jsou-li u nich splněny podmínky stanovené v § 55, odst. 2.“ 5. Ustanovení § 58, odst. 1 zní: „Mají-li nárok na sirotčí důchod vedle dětí manželských děti nemanželské, rozdělí se sirotčí důchod se všemi přídavky na ně rovným dílem podle hlav. Týmž způsobem rozdělí se zvláštní přídavek k výchovnému [zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb., o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1947, č. 69 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb.] u sirotků, kterým přísluší k sirotčímu důchodu výchovné.“ 6. Ustanovení § 58, odst. 2 zní: „V případech uvedených v § 54, odst. 2 mohou se povoliti příspěvky na vychování a důchod sirotčí i dětem.“ 7. Ustanovení § 58, odst. 3 zní: „Mají-li nebo získají-li děti v § 55, odst. 2, bodech a) a b) jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na vychování, nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných veřejných prostředků, započte se tento požitek do příspěvku na vychování nebo sirotčího důchodu, jenž dítěti náleží podle tohoto zákona.“ Čl. V. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1948; provedou jej všichni členové vlády. Gottwald v. r. Dr. John v. r. Zápotocký v. r. Široký v. r. Fierlinger v. r. Dr. Ševčík v. r. Dr. Clementis v. r. arm. gen. Svoboda v. r. Dr. Gregor v. r. Nosek v. r. Dr. Dolanský v. r. Dr. Nejedlý v. r. Dr. Čepička v. r. Kopecký v. r. Kliment v. r. Ďuriš v. r. Krajčír v. r. Petr v. r. Dr. Ing. Šlechta v. r. Dr. Neuman v. r. Erban v. r. Plojhar v. r. Ing. Jankovcová v. r. Dr. Šrobár v. r.