§ 20 Vyhláška ministerstev národní obrany, vnitra a zdravotnictví o poskytování léčebně preventivní péče v ozbrojených silách a Sboru národní bezpečnosti a o součinnosti orgánů státní zdravotní správy při poskytování této péče (léčebný řád) – Léčení v cizině

§ 20 Léčení v cizině (1) Pokud vojákům vyslaným do zahraničí a jejich rodinným příslušníkům není při pobytu v cizině poskytována léčebně preventivní péče bezplatně na základě mezistátních úmluv, popř. podle zásady vzájemnosti a není-li zajištěna jiným způsobem, obdrží tyto osoby náhradu prokázaných nákladů nutného a přiměřeného léčení v cizině. Vojákům, kteří se přechodně zdržují v cizině ze soukromých důvodů a v tuzemsku mají nárok na bezplatnou péči, může být poskytnuta náhrada nutného a přiměřeného léčení v cizině, a to zpravidla do výše nákladů, jichž by si vyžádalo léčení v tuzemsku. (2) Nárok na náhradu nákladů nelze uplatnit po uplynutí 6 měsíců po skončení ošetřování; pokračuje-li ošetřování i po skončení kalendářního roku, je nutno nárok na úhradu nákladů vzniklých v uplynulém roce uplatnit nejpozději do 30. června roku následujícího. V odůvodněných případech lze přiznat náhradu i po uplynutí této lhůty. (3) Ve zcela výjimečných, mimořádně odůvodněných případech, může ministerstvo národní obrany nebo vnitra vyslat nemocného vojáka v činné službě nebo příslušníka SNB na léčení do ciziny na účet státu. (4) Sjedná-li si nemocný léčení v cizině soukromě nebo bylo-li povoleno na jeho vlastní účet, nehradí stát náklady s tím spojené, ani na ně nepřispívá.