§ 4 Vyhláška, kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování – Bankovní spojení v tuzemském platebním styku

§ 4 Bankovní spojení v tuzemském platebním styku (1) Bankovní spojení v tuzemském platebním styku jednoznačně identifikuje účet klienta a je tvořeno číslem účtu klienta (dále jen „číslo účtu“) a identifikačním kódem banky. Číslo účtu a identifikační kód banky jsou v písemné podobě vždy zřetelně odděleny. (2) Číslo účtu, na kterém se provádí mezibankovní platební styk, stanoví banka tak, aby: a) obsahovalo nejvíce 16 číselných znaků a bylo členěno na 1. předčíslí, které obsahuje nejvíce 6 číselných znaků s tím, že předčíslí nemusí být v čísle účtu obsaženo, 2. základní část čísla účtu, která obsahuje nejméně 2 a nejvíce 10 číselných znaků s tím, že alespoň dva z nich nesmějí být nulové, b) předčíslí a základní část čísla účtu byly 1. v písemné podobě zřetelně odděleny, 2. samostatně zajišťovány kontrolou, jejíž algoritmus je uveden v příloze č. 1 této vyhlášky. Úvodní nuly předčíslí a základní části čísla účtu jsou bez významu. (3) Identifikační kód banky obsahuje 4 číselné znaky. Identifikační kódy bank stanoví Česká národní banka v Číselníku identifikačních kódů bank AP0001 a informuje o nich banky i veřejnost způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Banka je povinna seznámit klienty, jejichž účty vede, se správným tvarem bankovního spojení podle odstavců 1 a 2 a na požádání s Číselníkem identifikačních kódů bank AP0001.