§ 17a Zákon, kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 86/1950 Sb. – Upuštění od potrestání

§ 17a Upuštění od potrestání Soud může upustit od potrestání, jestliže jde o trestný čin menšího významu a pachatel jinak vede řádný život pracujícího člověka; upustí-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.“ 3. V § 18 odst. 2 se škrtá písmeno a). 4. § 19 odst. 1 zní: „(1) Při výměře trestu přihlédne soud k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, zejména s hlediska způsobu provedení trestného činu, jeho následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a okolností přitěžujících i polehčujících.“ 5. V § 21 písm. a) se slova „který je blízký nepříčetnosti“ nahrazují slovy „zmenšené příčetnosti“. 6. § 22 odst. 2 až 4 zní: „(2) Odsuzuje-li soud pachatele za trestný čin, kterého se dopustil dříve, než byl v první stolici vyhlášen odsuzující rozsudek o jiném jeho trestném činu, uloží trest dodatkový, jímž doplní trest dříve uložený tak, jako by šlo o trest úhrnný podle odstavce 1. Další trest však soud neuloží, má-li za to, že trest dříve uložený je dostatečný; i v tomto případě rozhodne znovu o podmíněném odsouzení (§ 26). (3) Jestliže předchozím rozsudkem bylo uloženo nápravné opatření a soud ukládající dodatkový trest neuloží další nápravné opatření, zruší původně uložené nápravné opatření a stanoví přiměřený trest za oba trestné činy jako trest úhrnný podle odstavce 1. (4) Ustanovení o dodatkovém trestu se neužije, jestliže se, pokud jde o předchozí odsouzení, na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.“ 7. § 24 odst. 1 zní: „(1) Soud podmíněně odloží výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta, má-li vzhledem k předchozímu životu pachatele a k okolnostem případu důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.“ 8. § 25 odst. 1 věta prvá zní: „Při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až tři léta; odloží-li však výkon trestu odnětí svobody převyšujícího jeden rok, stanoví zkušební dobu na dvě až pět let.“ K § 25 se připojuje odstavec 3, který zní: „(3) Doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, se započítává do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené podle § 26.“ 9. § 27 odst. 1 na konci se doplňuje další větou, která zní: „Vysloví-li soud, že se podmíněně odsouzený osvědčil, rozhodne zároveň, zda se vykoná zbytek neodpykaného trestu zákazu činnosti a zákazu pobytu; náhradní trest odnětí svobody za nedobytný trest peněžitý se v tomto případě nevykoná.“ 10. § 29 odst. 2 a 4 se zrušují. V odst. 3 se škrtá věta prvá za středníkem a věta druhá a označení tohoto odstavce se mění na odstavec 2. 11. V § 30 odst. 1 se slova „závažnost polehčujících okolností“ nahrazují slovy „stupeň nebezpečnosti činu pro společnost“. 12. K § 31 se připojuje odstavec 2, který zní: „(2) Trest odnětí svobody uložený pachateli za trestný čin, kterého se dopustil předtím, než byl na něm vykonán jiný trest odnětí svobody, nesmí spolu s tímto trestem, a byl-li takový trest již částečně vykonán, spolu s jeho zbytkem, činit více než pětadvacet let.“ 13. § 36 včetně nadpisu se zrušuje. 14. § 37 zní: „(1) Místo trestu odnětí svobody, který by nepřevyšoval šest měsíců, uloží soud pachateli nápravné opatření na jeden měsíc až jeden rok, má-li za to, že k dosažení účelu trestu postačí tento trest. (2) Nápravné opatření nelze uložit a) vojáku v činné službě, b) příslušníku vojensky organisovaného nebo jiného sboru, jehož příslušníci podléhají podle zvláštních zákonů ustanovením o trestných činech vojenských, v činné službě, c) válečnému zajatci, nebo d) jsou-li tu jiné okolnosti, které brání výkonu tohoto trestu.“ 15. § 42 včetně nadpisu se zrušuje. 16. § 43 zní: „Soud vysloví ztrátu čestných práv občanských, odsuzuje-li pachatele k trestu smrti. Vzhledem k závažnosti činu a zavržitelnosti pohnutek může soud ztrátu čestných práv občanských vyslovit též, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody převyšujícímu dvě léta.“ 17. § 44 zní: „(1) Ztráta čestných práv občanských záleží v tom, že odsouzený ztrácí a) právo volební, b) právo zastávat funkci soudce a soudce z lidu, c) vědecké a umělecké hodnosti, d) československá vyznamenání a čestná uznání, právo nosit cizozemská vyznamenání a právo užívat cizozemských čestných titulů. (2) Soud může vyslovit ztrátu všech práv uvedených v odstavci 1 nebo jen některého z nich. (3) Ztráta práv uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) trvá po dobu, pokud nebyl trest odnětí svobody odpykán nebo prominut anebo jeho výkon promlčen; soud však může stanovit, že tato ztráta trvá ještě po odpykání trestu odnětí svobody, a to až po dobu pěti let. Ztráta práv uvedených v písm. c) a d) je vždy trvalá.“ 18. § 46 odst. 1 až 3 zní: „(1) Soud vysloví ztrátu vojenské hodnosti, ukládá-li trest vyloučení z vojska. (2) Vzhledem k závažnosti činu a zavržitelnosti pohnutek může soud vyslovit ztrátu vojenské hodnosti, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody převyšujícímu dvě léta. (3) Vojenský soud a vojenské kolegium nejvyššího soudu mohou vyslovit ztrátu vojenské hodnosti též, jestliže to vzhledem k spáchanému trestnému činu vyžadují zájmy služby.“ Označení dosavadního odstavce 2 se mění na odstavec 4. 19. § 47 odst. 1 až 3 zní: „(1) Soud může vzhledem k povaze a závažnosti činu a poměrům pachatele vyslovit propadnutí jmění, odsuzuje-li pachatele k trestu smrti nebo za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody převyšujícímu dvě léta. (2) Propadnutí jmění postihuje pachatelovo jmění celé nebo tu jeho část, kterou soud určí; propadnutí se však nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k ukojení životních potřeb pachatele nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je pachatel podle zákona povinen pečovat. (3) Výrokem o propadnutí jmění zaniká zákonné společenství majetkové.“ Označení dosavadního odstavce 3 se mění na odstavec 4. 20. § 48 odst. 1 zní: „(1) Spolu s trestem odnětí svobody může soud uložit též trest peněžitý, projevil-li pachatel úmyslným trestným činem nepřátelství k lidově demokratickému řádu nebo spáchal-li trestný čin ze ziskuchtivosti. Trest peněžitý se neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Vedle trestu propadnutí jmění trest peněžitý uložit nelze.“ § 48 odst. 2 věta druhá zní: „Trest peněžitý se vyměří částkou od 100 Kčs do 50.000 Kčs.“ 21. V § 51 odst. 1 a 2 se škrtají slova „dočasně nebo navždy“ a v odstavci 2 se škrtá písmeno c). § 51 odst. 3 věta před středníkem zní: „Zákaz uvedený v odstavci 1 nebo 2 stanoví soud na jeden rok až deset let.“ 22. V § 53 se škrtají slova „dočasně nebo navždy“. K § 53 se připojuje odstavec 2, který zní: „(2) Zákaz uvedený v odstavci 1 stanoví soud na tři až deset let; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.“ 23. V § 55 odst. 1 se slova „zpravidla prohlásí“ nahrazují slovy „může prohlásit“. 24. § 58 zní: „Soud může upustit od potrestání u mladistvého též, a) nemohl-li mladistvý z omluvitelného důvodu plně rozpoznat, že jeho jednání je pro společnost nebezpečné, b) jde-li o trestný čin menšího významu, nebo c) má-li soud za to, že ochranná výchova, kterou zároveň nařizuje, splní účel trestu.“ 25. V § 59 se škrtá písmeno b). 26. § 61 odst. 1 zní: „(1) Soud může u mladistvého vyslovit podmíněné odsouzení, nepřevyšuje-li uložený trest odnětí svobody tři léta. Zkušební dobu stanoví na jeden rok až tři léta.“ 27. V § 64 odst. 1 se slova „sdružování proti republice (§§ 79 a 80), sabotáže (§§ 84 a 85),“ nahrazují slovy „podvracení republiky (§ 79a), teroru (§ 80a), záškodnictví (§ 84), sabotáže (§ 85),“ a slova „spolčení k útoku na ústavního činitele (§ 107), ohrožení jednotného hospodářského plánu podle § 135,“ se škrtají. 28. Za § 64 se vkládá § 64a, který včetně nadpisu zní: