§ 1 Vyhláška ministerstva školství a národní osvěty o novém církevním zřízení Českobratrské církve evangelické v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. – Základní a zásadní ustanovení.

§ 1 Základní a zásadní ustanovení. Po 160letém pronásledování českých církví husitských byly pozůstatkům jejich tolerančním patentem z roku 1781 oktrojovány konfese augsburská a helvetská. Avšak české evangelické církve si byly vždy živě vědomy, že vznikly z reformace české, z církve podobojí a Jednoty bratrské. Také z ducha jejich stále byly živy. A proto nyní, kdy se navrátila českému národu vláda věcí jeho, obě církve evangelické, a. i h.v., na svém generálním sněmu, zasedajícím v Praze ve dnech 17. a 18. prosince 1918, usnášejí se jednomyslně a slavnostně, že se po třísetletém násilném odtržení od svých otců vracejí k nim a navazují znovu zjevně na českou reformaci husitskou a na církev podobojí a Jednotu bratrskou. Majíce pak obě jeden původ, po příkladu těchto církví otcovských a podle odkazu J. A. Komenského v „Kšaftu“ slučují se a prohlašují se za církev jednotnou. Tomuto svému rozhodnutí dávají výraz tím, že, majíce základem jednotné své církve evangelium jakožto pravidlo svého náboženství, hlásí se k Českému vyznání, na němž se roku 1575 církev podobojí a Jednota bratrská sjednotily a r. 1609 v Majestátu sloučily v církev jedinou, a k Bratrskému vyznání od J. A. Komenského z roku 1662, jakožto poslednímu vyjádření víry Českých Bratří. Přijetím těchto vyznání českých osvědčují jednak svou historickou a duchovní souvislost se jmenovanými církvemi husitskými, jednak svou snahu a vědomé odhodlání, podle vzoru těchto církví a na základě jejich zásad, učení, zkušeností a darů dále nábožensky žíti a pracovati o vzdělání království Božího v národě českém. Hledíce k tomuto usnesení přijímají pro obnovenou církev jméno, které jest výrazem původu jejího i ducha české reformace, totiž „Českobratrská církev evangelická“.