§ 239 Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)

Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 64/1956 Sb. · § 239 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 239 zákona 64/1956 řeší situaci, kdy soud v průběhu hlavního líčení zjistí, že skutek, pro který je obžalovaný stíhán, by měl být právně posouzen jinak než v obžalobě, a stanovuje, jak má v takovém případě postupovat.
§ 239 (1) Shledá-li soud na podkladě výsledků hlavního líčení, že skutek, pro který je obžalovaný stíhán, má být při správném použití zákona posuzován podle jiného ustanovení, než podle kterého jej posuzovala obžaloba, a že je třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení ještě dalšího objasnění věci, zejména s hlediska možnosti nové obhajoby, vrátí věc prokurátoru k došetření. Je-li však věc plně objasněna, takže došetření není třeba, rozhodne nejsa vázán právním posouzením skutku v obžalobě. (2) Jestliže by však skutek měl být posuzován podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého jej posuzovala obžaloba, a obžalovaný na možnost tohoto přísnějšího posouzení nebyl už upozorněn podle § 202, musí jej soud na tuto možnost upozornit a hlavní líčení k přípravě obhajoby odročit, ledaže by obžalovaný výslovně žádal, aby se v hlavním líčení bez odročení pokračovalo. Při odročení je nutno zachovat lhůtu k přípravě podle § 212.

Výklad

Stručně

Paragraf 239 zákona 64/1956 řeší situaci, kdy soud v průběhu hlavního líčení zjistí, že skutek, pro který je obžalovaný stíhán, by měl být právně posouzen jinak než v obžalobě, a stanovuje, jak má v takovém případě postupovat.

Co to znamená v praxi

Na co si dát pozor

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.