§ 296 Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 64/1956 Sb. · § 296 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 296 zákona 64/1956 upravuje, jak Nejvyšší soud postupuje, když zjistí porušení zákona v trestním řízení, a to zejména v souvislosti se stížností pro porušení zákona.
§ 296
(1) Výrok podle § 295 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž jde.
(2) Byl-li však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v § 295 napadené rozhodnutí (jeho část), po případě též vadné řízení mu předcházející, jakož i rozhodnutí na zrušené rozhodnutí (jeho část) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, nemohou v něm mít nadále podklad. Zruší-li výrok o vině, zruší též celý výrok o trestu, jakož i výroky o nároku poškozeného na náhradu škody a o tom, zda obžalovaný zažalovaným skutkem ohrozil vážnost a čest hodnosti důstojníka ozbrojeného sboru, pokud ve zrušeném výroku o vině mají podklad. Ustanovení § 287 se užije obdobně.
(3) I když porušení zákona se nestalo v neprospěch obviněného, může nejvyšší soud postupovat podle odstavce 2, jestliže takový postup navrhne generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona podané do 3 měsíců po právní moci napadeného rozhodnutí (jeho části), a jde-li o rozhodnutí soudu druhé stolice, do 3 měsíců po doručení tohoto rozhodnutí prokurátoru a jestliže nejvyšší soud rozhodne o stížnosti pro porušení zákona nejpozději do 3 měsíců od jejího podání.
(4) Je-li toho podle povahy věci třeba, nejvyšší soud
a) nařídí soudu nebo prokurátoru, o jehož rozhodnutí jde, anebo jinému soudu nebo prokurátoru, aby věc znovu projednal a rozhodl; při novém rozhodování je soud nebo prokurátor vázán právním názorem, který ve věci vyslovil nejvyšší soud, nebo
b) rozhodne sám ve věci.
(5) Byl-li však zrušen rozsudek, nemůže nejvyšší soud sám
a) uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem obžaloby zproštěn nebo pro který bylo trestní stíhání zastaveno,
b) uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být uznán vinným napadeným rozsudkem,
c) uložit obžalovanému trest smrti.
(6) Jestliže je nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí (jeho části) a lze jej oddělit od ostatních, omezí nejvyšší soud své rozhodnutí podle odstavce 2 až 5 jen na tento výrok.
Výklad
Stručně
Paragraf 296 zákona 64/1956 upravuje, jak Nejvyšší soud postupuje, když zjistí porušení zákona v trestním řízení, a to zejména v souvislosti se stížností pro porušení zákona.
Co to znamená v praxi
Pokud Nejvyšší soud zjistí, že byl porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší napadené rozhodnutí (nebo jeho část) a případně i předchozí vadné řízení.
Nejvyšší soud může zrušit rozhodnutí i v případě, že porušení zákona nebylo v neprospěch obviněného, pokud to navrhne generální prokurátor nebo předseda Nejvyššího soudu ve stížnosti podané v určitých lhůtách.
Po zrušení rozhodnutí může Nejvyšší soud nařídit soudu nebo prokurátorovi, aby věc znovu projednal a rozhodl, přičemž jsou vázáni právním názorem Nejvyššího soudu, nebo může rozhodnout sám ve věci.
Nejvyšší soud však nemůže sám uznat obžalovaného vinným skutkem, pro který byl zproštěn obžaloby, ani ho uznat vinným těžším trestným činem, nebo mu uložit trest smrti, pokud byl zrušen rozsudek.
Na co si dát pozor
Výrok Nejvyššího soudu o porušení zákona se nedotýká právní moci původního rozhodnutí.
Existují lhůty pro podání stížnosti pro porušení zákona, pokud porušení zákona nebylo v neprospěch obviněného.
Při novém rozhodování po zrušení rozhodnutí jsou soud nebo prokurátor vázáni právním názorem Nejvyššího soudu.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.