Stručně: Paragraf 61 stanoví, jaké nároky vznikají zaměstnanci v případě, že zaměstnavatel neplatně rozváže pracovní poměr, a to v závislosti na tom, zda zaměstnanec trvá na dalším zaměstnávání, či nikoli.
§ 61 Nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru
(1) Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy. Tato náhrada přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.
(2) Přesahuje-li celková doba, za kterou by měla být zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy, šest měsíců, může soud na žádost zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy za další dobu přiměřeně snížit, popřípadě náhradu mzdy zaměstnanci vůbec nepřiznat; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.
(3) Rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec netrvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně jinak, že jeho pracovní poměr skončil dohodou,
a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby,
b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.
Výklad
Stručně
Paragraf 61 stanoví, jaké nároky vznikají zaměstnanci v případě, že zaměstnavatel neplatně rozváže pracovní poměr, a to v závislosti na tom, zda zaměstnanec trvá na dalším zaměstnávání, či nikoli.
Co to znamená v praxi
Pokud zaměstnavatel neplatně ukončí pracovní poměr (např. neplatnou výpovědí) a zaměstnanec trvá na dalším zaměstnávání, pracovní poměr trvá a zaměstnanec má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku od okamžiku, kdy zaměstnavateli oznámil, že trvá na pokračování v práci.
Jestliže zaměstnanec netrvá na dalším zaměstnávání, pracovní poměr skončí dohodou (buď uplynutím výpovědní doby, nebo dnem, kdy mělo neplatné zrušení pracovního poměru nastat) a zaměstnanec má nárok na náhradu mzdy za dobu výpovědní doby.
Soud může na žádost zaměstnavatele snížit nebo zcela nepřiznat náhradu mzdy, pokud doba, za kterou by měla být náhrada poskytnuta, přesáhne šest měsíců. Při rozhodování soud zohlední, zda zaměstnanec mezitím pracoval jinde a jakého výdělku dosáhl.
Na co si dát pozor
Pro vznik nároku na náhradu mzdy je klíčové, aby zaměstnanec zaměstnavateli oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání.
Pokud zaměstnanec netrvá na dalším zaměstnávání, je důležité, aby se se zaměstnavatelem písemně dohodl jinak, jinak platí fikce skončení pracovního poměru dohodou.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.