§ 617 Vyhláška o úplnom znení Občianskeho súdneho poriadku – Pravomoc a příslušnost ve věcech prohlášení za mrtvého a důkazu smrti

Stručně

Paragraf 617 vyhlášky 70/1959 stanovuje, že československé soudy jsou příslušné k prohlášení československého občana za mrtvého a k důkazu smrti, přičemž cizince mohou prohlásit za mrtvého s právními následky pro československé právo a majetek v Československé republice.

Co to znamená v praxi

• Československé soudy mají výhradní pravomoc prohlásit za mrtvého občana Československa, bez ohledu na to, kde se nachází.
• Pokud jde o cizince, československý soud může prohlásit tuto osobu za mrtvou, ale pouze s právními důsledky, které se řídí československým právem a které se týkají majetku nacházejícího se v Československé republice.
• Prohlášení za mrtvého u cizince se vždy provádí podle československého práva.
• Ustanovení o pravomoci a příslušnosti pro prohlášení za mrtvého platí stejným způsobem i pro důkaz smrti.

Na co si dát pozor

• Pravomoc československých soudů prohlásit cizince za mrtvého je omezena na právní následky podle československého práva a na majetek v Československé republice.
• Prohlášení za mrtvého cizince nemusí mít právní účinky v jeho domovském státě nebo v jiných zemích, pokud tamní právo neuznává rozhodnutí československého soudu.