§ 6 Vyhláška o úplném znění zákona č. 107/1953 Sb., o devizovém hospodářství

§ 6 (1) Devizoví tuzemci jsou povinni ohlásit: a) pohledávky vůči cizině, nemovitosti a majetkové účasti, které mají v cizině, své cizozemské fondovní hodnoty a nároky vůči cizině na dědictví, na odkaz nebo na jiná peněžitá plnění z jakéhokoliv důvodu; b) fondovní hodnoty a tuzemské nemovitosti devizových cizozemců, které pro devizové cizozemce opatrují nebo spravují; za devizové cizozemce se považují jiné fyzické a právnické osoby než devizoví tuzemci; c) závazky vůči cizině, a to do 10 dnů po vzniku uvedených práv a závazků, nabytí hodnot, jejich převzetí do držby nebo správy, anebo po tom, kdy se stali devizovými tuzemci, popřípadě do 10 dnů po tom, kdy se o vzniku práv a závazků nebo o nabytí hodnot dovědí. Devizoví tuzemci, kteří se zdržují v době, kdy mají povinnost podat hlášení, v cizině, podají hlášení do 10 dnů po svém návratu do tuzemska. Devizoví tuzemci jsou povinni stejným způsobem ohlásit změny týkající se práv, závazků a hodnot uvedených pod písm. a), b) a c), jakož i jejich zánik. (2) Devizoví tuzemci jsou povinni podat na výzvu ministerstva financí a orgánů jím zmocněných, popřípadě ministerstva zahraničního obchodu, i jiná hlášení a zprávy o okolnostech přímo i nepřímo závažných z hlediska devizového hospodářství a předložit potřebné doklady. (3) Způsob hlášení (odstavce 1 a 2) a případné úlevy stanoví ministr financí, u podniků nebo u pohledávek a závazků v případech uvedených v § 4 odst. 1 ministr zahraničního obchodu. (4) S hodnotami uvedenými v odstavci 1 písm. a) a b) je dovoleno nakládat jen s povolením ministerstva financí, u podniků nebo u pohledávek v případech uvedených v § 4 odst. 1 jen s povolením ministerstva zahraničního obchodu, leč by šlo o jejich úhradu do tuzemska, zpeněžení nebo jiné naložení s nimi podle § 5. (5) Devizoví tuzemci jsou povinni pečovat o ochranu svých pohledávek a o jejich včasnou úhradu, jakož i o ostatní hodnoty uvedené v odstavci 1 písm. a). (6) Devizoví tuzemci nesmějí bez povolení ministerstva financí, a pokud jde o podniky uvedené v § 4 odst. 1 a o práva patentní, licenční, známková a vzorová, bez povolení ministerstva zahraničního obchodu: a) platit v tuzemsku devizovým cizozemcům anebo komukoliv v jejich prospěch nebo z jejich majetku v tuzemsku, a to v jakékoliv měně nebo jakýmkoliv způsobem, b) vstupovat v smluvní závazky v poměru k cizině nebo uznávat závazky v poměru k cizině, c) převádět na devizové cizozemce své tuzemské nemovitosti a fondovní hodnoty, jakož i práva autorská, nakladatelská, patentní, známková, z chráněných vzorů a z vynálezů, a propůjčovat jim tato práva a oprávnění k výrobním postupům. (7) Devizoví tuzemci nesmějí bez povolení ministerstva financí kupovat cizozemské peníze, platební dokumenty znějící na jinou než československou měnu, drahé kovy a cizozemské fondovní hodnoty, nejde-li o případy uvedené v § 4 odst. 1. (8) Je-li k dlužníkovu plnění, které se vymáhá soudně, třeba povolení, povolí soud exekuci jen tehdy, je-li mu toto povolení předloženo. Povolení k plnění dlužníkovu si může vyžádat i věřitel.