Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 10 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 10 občanského zákoníku stanoví, jak má být právní případ posouzen, pokud pro něj neexistuje výslovné ustanovení v zákoně.
§ 10
(1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.
(2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností.
Výklad
Stručně
Paragraf 10 občanského zákoníku stanoví, jak má být právní případ posouzen, pokud pro něj neexistuje výslovné ustanovení v zákoně.
Co to znamená v praxi
Pokud zákon přímo neřeší konkrétní situaci, má se hledat jiné ustanovení, které je danému případu nejbližší co do obsahu a účelu.
Není-li ani takové ustanovení, má se právní případ posoudit podle obecných principů spravedlnosti a zásad, na nichž je občanský zákoník založen.
Při takovém posuzování je třeba zohlednit zvyklosti soukromého života, právní nauku a ustálenou rozhodovací praxi, aby bylo dosaženo spravedlivého uspořádání práv a povinností.
Na co si dát pozor
Tento paragraf se použije pouze tehdy, nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení zákona.
Při hledání nejbližšího ustanovení se posuzuje jak obsah, tak i účel.
Posouzení podle principů spravedlnosti a zásad zákona není zcela volné, ale musí zohledňovat zvyklosti, právní nauku a rozhodovací praxi.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.