§ 15 Zákon občanský zákoník – Všeobecná ustanovení
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 15 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 15 občanského zákoníku definuje dva základní pojmy: právní osobnost jako způsobilost mít práva a povinnosti, a svéprávnost jako způsobilost nabývat práva a zavazovat se k povinnostem vlastním právním jednáním.
§ 15 Všeobecná ustanovení
(1) Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.
(2) Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).
Výklad
Stručně
Paragraf 15 občanského zákoníku definuje dva základní pojmy: právní osobnost jako způsobilost mít práva a povinnosti, a svéprávnost jako způsobilost nabývat práva a zavazovat se k povinnostem vlastním právním jednáním.
Co to znamená v praxi
Každý člověk má od narození právní osobnost, což znamená, že může být nositelem práv (např. právo na život, vlastnické právo) a povinností (např. povinnost platit daně).
Svéprávnost umožňuje člověku samostatně právně jednat, například uzavírat smlouvy, kupovat věci nebo se zavazovat k plnění.
Bez svéprávnosti by člověk nemohl sám za sebe činit právní úkony a potřeboval by k tomu zástupce.
Právní osobnost je širší pojem než svéprávnost; lze mít práva a povinnosti, aniž by člověk byl plně svéprávný (např. dítě je vlastníkem majetku, ale nemůže ho samo prodat).
Na co si dát pozor
Právní osobnosti ani svéprávnosti se nelze vzdát, a pokud by se o to někdo pokusil, nepřihlíželo by se k tomu (§ 16).
Práva a povinnosti může mít a vykonávat pouze osoba (§ 17 odst. 1).
Svéprávnost se obvykle nabývá dosažením určitého věku, ale může být i omezena nebo přiznána dříve za určitých podmínek (což však z tohoto paragrafu přímo neplyne).
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.