Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 17 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 17 občanského zákoníku stanoví, že práva a povinnosti mohou náležet výhradně osobám. Pokud by někdo zřídil právo nebo uložil povinnost něčemu, co není osobou, přičte se to osobě, které to podle povahy věci náleží.
§ 17
(1) Práva může mít a vykonávat jen osoba. Povinnost lze uložit jen osobě a jen vůči ní lze plnění povinnosti vymáhat.
(2) Zřídí-li někdo právo nebo uloží-li povinnost tomu, co osobou není, přičte se právo nebo povinnost osobě, které podle povahy právního případu náleží.
Výklad
Stručně
Paragraf 17 občanského zákoníku stanoví, že práva a povinnosti mohou náležet výhradně osobám. Pokud by někdo zřídil právo nebo uložil povinnost něčemu, co není osobou, přičte se to osobě, které to podle povahy věci náleží.
Co to znamená v praxi
Pouze fyzické nebo právnické osoby mohou být nositeli práv a povinností.
Nelze například uzavřít smlouvu s věcí (např. s domem) nebo se zvířetem, protože nejsou osobami.
Pokud by se někdo pokusil zřídit právo nebo uložit povinnost něčemu, co osobou není, takové právo nebo povinnost by se automaticky vztahovalo na osobu, která je s danou situací spojena. Například, pokud by se v závěti odkázalo něco "mému psovi", právo by se přičetlo osobě, která se o psa stará nebo je jeho vlastníkem.
Na co si dát pozor
Zákon striktně rozlišuje mezi osobou (fyzickou nebo právnickou) a vším ostatním.
Pokusy o zřízení práv nebo povinností pro ne-osoby jsou neplatné ve smyslu, že se automaticky převedou na příslušnou osobu.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.