§ 3027 Zákon občanský zákoník – USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

Stručně

Paragraf 3027 občanského zákoníku stanoví, že pokud zákon dává věřiteli právo na dostatečnou jistotu a strany se nedohodnou na jejím předmětu nebo výši, rozhodne o ní soud s ohledem na povahu a výši pohledávky.

Co to znamená v praxi

• Pokud zákon přiznává věřiteli právo na zajištění (dostatečnou jistotu), ale věřitel a dlužník (nebo jiná osoba poskytující zajištění) se neshodnou na tom, co má být předmětem této jistoty nebo jaká má být její hodnota, může věřitel požádat soud o rozhodnutí.
• Soud v takovém případě určí, co představuje dostatečnou jistotu, a to na základě posouzení konkrétní pohledávky – tedy jakého druhu je a jak vysoká je její hodnota.

Na co si dát pozor

• Tento paragraf se uplatní pouze v situacích, kdy zákon výslovně zakládá věřiteli právo na dostatečnou jistotu.
• Před podáním návrhu k soudu by se strany měly pokusit o dohodu, neboť soudní řízení je až krajním řešením.
• Soud bude při rozhodování zohledňovat individuální okolnosti případu, zejména povahu a výši konkrétní pohledávky.