§ 436 Zákon občanský zákoník – Všeobecná ustanovení

Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 436 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 436 občanského zákoníku definuje zastoupení jako jednání jménem jiného, přičemž práva a povinnosti vznikají přímo zastoupenému, a dále upravuje vliv dobré víry zástupce na zastoupeného.
§ 436 Všeobecná ustanovení (1) Kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem. (2) Je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce.

Výklad

Stručně

Paragraf 436 občanského zákoníku definuje zastoupení jako jednání jménem jiného, přičemž práva a povinnosti vznikají přímo zastoupenému, a dále upravuje vliv dobré víry zástupce na zastoupeného.

Co to znamená v praxi

Na co si dát pozor

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.