§ 592 Zákon občanský zákoník

Stručně

Paragraf 592 občanského zákoníku stanoví, že za jednání, kterým dlužník zkracuje své věřitele, se považuje i jeho opomenutí, kterým přišel o majetkové právo, nebo kterým umožnil jiné osobě získat, zachovat nebo zajistit si právo majetkové povahy vůči němu. To platí i pro odmítnutí dědictví, pokud dědictví nebylo předluženo.

Co to znamená v praxi

• Věřitel se může domáhat neúčinnosti i takového jednání dlužníka, které není aktivním právním jednáním (např. smlouva), ale spočívá v jeho nečinnosti (opomenutí).
• Typickým příkladem je situace, kdy dlužník úmyslně nevyužije své právo, čímž se jeho majetek zmenší nebo se zhorší postavení věřitele.
• Odmítnutí dědictví dlužníkem je považováno za opomenutí, kterým může být zkrácen věřitel, ledaže by dědictví bylo předluženo a dlužník by tak odmítnutím dědictví neztratil žádnou hodnotu.

Na co si dát pozor

• Ustanovení se vztahuje na situace, kdy dlužník svým opomenutím pozbyl majetkové právo (např. nechal propadnout pohledávku) nebo způsobil vznik, zachování či zajištění práva jiné osoby vůči sobě.
• Podmínky pro dovolání se neúčinnosti (např. úmysl zkrátit věřitele, lhůty) se posuzují stejně jako u aktivních právních jednání podle § 590 a § 591 OZ.
• Výjimkou je odmítnutí předluženého dědictví, které se za zkracující opomenutí nepovažuje, neboť by dlužník jeho přijetím nezískal žádný majetek, který by mohl sloužit k uspokojení věřitelů.