Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 62 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 62 občanského zákoníku stanoví, že soud při rozhodnutí o omezení svéprávnosti člověka jmenuje opatrovníka a při jeho výběru zohledňuje přání opatrovance, jeho potřeby a podněty blízkých osob, přičemž dbá na to, aby opatrovanec k opatrovníkovi nechoval nedůvěru.
§ 62
V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Při výběru opatrovníka přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi.
Výklad
Stručně
Paragraf 62 občanského zákoníku stanoví, že soud při rozhodnutí o omezení svéprávnosti člověka jmenuje opatrovníka a při jeho výběru zohledňuje přání opatrovance, jeho potřeby a podněty blízkých osob, přičemž dbá na to, aby opatrovanec k opatrovníkovi nechoval nedůvěru.
Co to znamená v praxi
Soud má povinnost jmenovat opatrovníka vždy, když omezí svéprávnost člověka.
Při výběru opatrovníka soud zohledňuje přání samotného člověka, jehož svéprávnost je omezována.
Soud bere v úvahu i potřeby opatrovance a podněty od jeho blízkých osob, pokud tyto podněty sledují prospěch opatrovance.
Cílem je, aby jmenovaný opatrovník byl pro opatrovance přijatelný a aby k němu opatrovanec nechoval nedůvěru.
Na co si dát pozor
Soud je vázán přáním opatrovance, jeho potřebami a podněty blízkých osob, ale musí dbát na prospěch opatrovance a na to, aby nevznikla nedůvěra.
Osoba navržená za opatrovníka musí být způsobilá k opatrovnictví a musí s jmenováním souhlasit (§ 61).
Existují osoby, které nemohou být opatrovníkem jmenovány, například osoby nezpůsobilé právně jednat nebo osoby s konfliktem zájmů (§ 63).
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.