§ 2 Zákon o zvláštním příspěvku horníkům – Podmínky nároku

§ 2 Podmínky nároku (1) Nárok na zvláštní příspěvek má pracující, který pro dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo ohrožení nemocí z povolání z dosavadního zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech1) a) byl převeden na jinou, méně rizikovou, práci v podzemí hlubinných dolů, b) byl převeden na jinou práci mimo podzemí hlubinných dolů, nebo c) skončil pracovní poměr k organizaci, v níž vykonával uvedené zaměstnání. (2) Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který po dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo zjištění ohrožení nemocí z povolání byl ze zaměstnání uvedeného v odstavci 1 uvolněn k výkonu veřejné funkce. (3) Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který byl zaměstnán celkem nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v odstavci 1, dosáhl za jeho trvání věku aspoň 50 let a přestal je vykonávat. (4) Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který z důvodu provádění útlumového programu schváleného příslušnou vládou a) přešel ze zaměstnání uvedeného v odstavci 1, v němž byl zaměstnán celkem více než tři roky, do zaměstnání mimo podzemí hlubinných dolů, b) přešel z jiného zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví vykonávaného pod zemí v hlubinných dolech,2) v němž byl zaměstnán celkem nejméně pět roků, do zaměstnání, z něhož nevzniká nárok na zvláštní příspěvek, nebo c) přešel ze zaměstnání I. pracovní kategorie při úpravě a konečném zpracování uranové rudy,3) v němž byl zaměstnán celkem nejméně pět roků, do zaměstnání, z něhož nevzniká nárok na zvláštní příspěvek.